55. den. Romantika proti realitě aneb o studentech žurnalistiky
U zatopeného lomu v borovém lesíku nedaleko Lipnice nad Sázavou stojí tři studenti a proti nim sochař Radomír Dvořák. Za ním se leskne tmavá vodní hladina, ve které se odráží Zlatý voči, těsně nad vodou vytesaný reliéf očí. V tom pravém je zasazená koule. Sochař má rozhodně zajímavé nápady. Prý tady bydlel téměř celé léto, než velké oči do žuly vytesal. Mě však víc zajímají studenti, kteří dostali za úkol zpracovat reportáž buď o sochařovi, nebo o jeho dílech.
Dvě dívky a jeden mladý muž patří do skupiny studentů, kteří se přihlásili na Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě a prázdniny tráví studiem, psaním a mluvením. Měli by si tu přičichnout k praktické novinařině, naučit se něco o tvorbě textů pro noviny, televizi nebo rozhlas. K tomu mají řadu seminářů a přednášek zajímavých lidí. Třeba tu měli Josefa Pazderku z České televize, který mluvil o práci zahraničního zpravodaje.
Podobným způsobem jsem se dostal k Letní žurnalistické škole i já. Před pár lety jsem tu hovořil o rozhlasové misi na Slovensko a od té doby tu vedu kurzy rozhlasové reportáže. Takže mě pozvali i letos a nechtěl jsem vynechat.
Stále mě lehce překvapuje, že studenti místo k vodě nebo na výlet jedou do školy. Navíc musejí platit i školné dva tisíce korun, protože pronájem prostor, techniku a lektory sponzoři a nadace Friedrich Ebert Stiftung nepokryjí.
Studium žurnalistiky? Hodí se do životopisu
Třeba Michaela Čermáková ze Sokolova odhaduje týdenní náklady i s noclehem a večerní zábavou na čtyři tisíce korun. Světlovlasá dívka studuje v Praze Pedagogickou fakultu UK a k tomu mediální studia. „Chtěla bych být mluvčí nebo něco podobného,“ říká. „A mediální studia se v životopisu hodí,“ vysvětluje.
Proč ne? Vzhledem k tomu, že mediální domy stále propouštějí, příliš perspektivní asi novinařina není. Takže snad jen do toho životopisu.
Sice bych měl na letní škole podporovat nadšení začínajících žurnalistů, ovšem není od věci jim říct nepříjemnou pravdu. Mediální domy propouštějí, novináři končí na úřadech práce a perspektiva v době, kdy všem klesají náklady, není dvakrát velká. Například Monika se letos dostala na tři vysoké školy a rozhoduje se mezi ekonomkou a žurnalistikou. Přestože se dostala na žurnalistiku až na třetí pokus, zřejmě zvolí VŠE. Také jsem jí žurnalistiku rozmlouval.
A co když tu jen mlátím prázdnou slámu?
Chápu, že je novinařina atraktivní. Studenti už se vidí v temných ulicích, kterak loví sólokapry od utajených zdrojů nebo v šeru kaváren píšou úderné fejetony nebo komentáře. Jiní se těší na to, že se jejich tvář objeví na obrazovce nebo alespoň v malém formátu pod textem.
Realita je samozřejmě jiná. Neustálé uzávěrky, telefon přilepený k uchu, nedostatek spánku, mizerná životospráva, stres, rozvrácené vztahy kvůli naprosto nepředvídatelné pracovní době a tak. Není od věci připomenout alkoholismus, který je u novinářů častý, a sklony k jiným nešvarům. I to je však romantické.
Nejzajímavější na žurnalistice asi je, že nikdo přesně neví, kudy se bude informování veřejnosti ubírat a jak se budou v branži vydělávat peníze. Takže tu třeba celou dobu mlátím prázdnou slámu. To se novinářům stává dost často.