60. den. Zelená Ostrava, chopper bez motoru a kulturní periferie

26. srpen 2013

Po cyklostezce přijíždí Večerníček. To mě napadlo hned, když jsem viděl přijíždět na jednokolu rozesmátého čtyřicátníka.

Jízda na stroji s jedním kolem je už skoro akrobacie. Radim Heinich ji zvládá s přehledem a zastavuje před dvojpatrovou budovou, kde provozuje jednoho ze svých četných koníčků. Tady si zřídil Coolárnu, tedy půjčovnu kol, a ne ledajakých.

Dost bylo horských kol a sportovních výkonů. Je čas přesedlat na cestovní kola, nejlépe pohodlná a pěkně nabarvená, aby to ženám slušelo.

Coolárna stojí vedle cyklostezky podél Ostravice. Bývá tu dost plno, protože trať vede z Ostravy až někam do Beskyd. Okamžitě mě zaujal černý chopper, který vypadá stejně jako stejnojmenná motorka, jenom ten motor mu chybí.

Sedám do nízko položeného sedla, chytám řidítka s nezbytnými koženými třásněmi a natahuji nohy do pedálů daleko před sebou. Posezení je kupodivu pohodlné, chopper s velmi širokou zadní pneumatikou uhání dopředu a nenapadá mě nic jiného než Bezstarostná jízda. Frajeřina na kole. Samozřejmě dovoz ze Spojených států.

Na dvojkole s Kateřinou

Radim Heinich má za Coolárnou stolařskou firmu, která ho živí, a bicykly nakoupil tak nějak bokem jako přivýdělek, když to půjde. Má tam i desítku dvojkol, solidní holandská práce, žádné „made in China“.

Ovšem na takovou romantickou jízdu třeba reprezentativní partnerku a mám hned plán. Na in-linech projíždí s dcerkou sympatická světlovláska, slovo dá slovo a už si přisedá. Pro Kateřinu je to také premiéra, dvojkolo je překvapivě rychlé a snadno předjíždíme cyklisty v dresech barvy paštikové konzervy.

Snad se s tím manžel smíří

„Na dvojkole udělají páry pohodlně 50 kilometrů denně,“ říká Radim Heinich a vzpomíná na mileneckou dvojici, která si kolo půjčila a až večer volali, že přijedou druhý den.

Za jízdy se dá pohodlně klábosit, jenom musejí oba dva jezdci šlapat. Nebo nešlapat. Zkrátka je to pro sehrané dvojice, nebo se musejí sehrát. Akorát cena za dvojkolo holandské výroby je poněkud odrazující. Kolem třiceti tisíc. Takže půjčovna není od věci. Prý jich je v Česku několik.

Za růžovým kolem

Půjčovat bicykly ve stylu retro je docela dobrý nápad. Zvlášť na Ostravsku, kde je to samá rovina a kde cyklostezky rychle vznikají. Otestoval jsem je s Josefem Lažou, který pracuje pro město jako dopravní projektant.

Zabývá se vším, co s cestami pro cyklisty souvisí. Vše také testuje na svém růžovém kole. Zhlédl se v Holandsku, kde lidé nechávají kola na ulici i přes noc. Autem přijedou do města, vezmou kolo a odpoledne zase na ulici nechají a jedou domů. Takže svůj růžový stroj zamyká k zábradlí u mostu přes nádraží. Takhle to dělá už rok a půl a stroj pořád ještě má.

Růžové kolo mu pořád ještě nikdo neukradl především kvůli tomu, že ho má připoutané solidním zámkem, který je dražší než samotné kolo. To koupil v bazaru za pětistovku. Ale i Holanďané si zamykají, takže je to jedna jedna.

Osamocené růžové kolo

Vyjíždíme do Ostravy, Jožo ukazuje různé zajímavosti, popisuje výhody a úskalí cyklistiky v Ostravě. Jednu výhodu ale metropole má. Leží v rovině, takže žádné výšlapy jako v Praze nehrozí.

Až na několik výjimek, jako jsou uměle vytvořené haldy. Takže slézáme z kol a drápeme se na haldu Ema. To je místní turistická atrakce. Ze země stoupají horké plyny z hořících hlušin a z vrcholu je solidní rozhled.

Ostravská džungle

„Ostrava je zelená. To v Praze nevidíš,“ ukazuje Josef před sebe a může srovnávat. Žije pátým rokem na Ostravsku a před tím bydlel dlouho v Praze. Ostatně i já vidím, že všude je zeleno. Je to tím, že v Ostravě se staví domy daleko od sebe a stejně tak celé čtvrti a města v okolí. Ujedeš pár metrů a jsi zase v džungli.

Něco na tom je. Stále mě překvapuje, jak tu přestavují bývalé hutě a doly na kulturní centra. Když to srovnám třeba s Plzní, která v souboji s Ostravou získala titul Evropské hlavní město kultury, moc nechápu.

Tedy nechápu, proč to vyhrála Plzeň. Omlouvám se všem přátelům, kteří na tom na západě Čech pracují. Ve srovnání s Ostravu je Plzeň kulturní periferie.

autor: lsm
Spustit audio