64. den. Konec
V kuchyni voní domácí bramboračka, děti rámusí v patře a žena běhá po zahradě. Ťukám do klávesnice a končí poslední den cesty, která trvala 64 dnů. Po cestě z Třeboně jsem se zastavil na Onom světě, nenápadném místě na Šumavě, kam příliš turistů nepřijde, ale všichni z okolí znají půvabný název.
Převažují chalupáři. Kdo by nechtěl mít chalupu na Onom světě. Neplést s Oním světem u Orlické přehrady. Ten je podstatně větší.
Děti na mě doma naskákaly, tak jsem je vzal do Brd, kam mě zval filmař Václav Chaloupek. Bydlí tam na hájence a pravidelně chodí venčit dvě medvíďata, se kterými natáčí další seriál pro ČT Déčko. Méďové na cestách se to jmenuje a je to o cestě medvíďat po České republice.
Šelmy mají půl roku a jsou ještě skotačivé, ale s přehledem srazí i dospělého muže. Děti se nesměly zastavit, jinak je začali medvědi hned olizovat a ocucávat jako láhev s mlékem. V televizi budou od úterý.
Zpráva o stavu Česka
Vyklidil jsem auto, vytřídil nepořádek a našel pár ztracených věcí. Počet kilometrů jsem nesledoval.
Za celé prázdniny jsem jednou platil nocleh v kempu. Děkuji všem, kteří mě pozvali domů, hostili a nechali přespat.
Mnoha lidem jsem zůstal dlužen návštěvu, omlouvám se, ale nebylo v mých silách využít všechny pozvánky a tipy.
Cestovat po Česku se rozhodně vyplatí. Některá místa jsou vskutku exotická a jejich obyvatelé jakbysmet.
Dozvěděl jsem se, že není třeba házet flintu do žita. Mnoho lidí se stále snaží, aby to kolem nich bylo lepší. Černá kronika z večerního televizního zpravodajství odráží realitu asi jako zaprášené zrcadlo. Tato země vzkvétá !