Mýty o plísních
V pořadu našeho vysílání Vaše téma. Tím vlastně procházel dnes hodinu po hodině jeden společný námět. Byly to mýty nebo pověry, které se týkaly našeho jídelníčku, péče o zuby nebo rizika opalování. Zkrátka inspirovali jsme se vašimi dotazy, ve kterých se ptáte, jestli je pravda, co se říká. A protože se doba koupání, plováren a bazénů blíží, vybrali pro váš a náš souhrn tématiku kožních plísní ještě jednou. Vybrala ji Vlasta Valentová.
Ještě než se do toho pustíme, položím vám otázku. Co myslíte? Trpívávali rytíři krále Artuše plísněmi nohou? Jakkoliv se vám zdá tato otázka potměšilá, odpověď zní ne. Ve středověkých hradech nebyly společné sprchy a bazény, tedy vlhké a horké prostředí, kde se chodí boso, což je hlavní způsob přenosu této infekce. Ale vraťme se do současnosti. Podle dermatoložky Magdaleny Skořepové z Kožní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice, největší riziko nepředstavuje, jak se často traduje, bazén sám.
Magdalena Skořepová: Nýbrž společné sprchy, ale hlavně šatny, protože tam už nikdo na nákazu nemyslí a všichni tam chodí bosí po dlaždičkách a je tam vlhké mikroklima, které právě přispívá k růstu plísní, které napadají člověka.
A jak je to s oblíbeným tvrzením, že stačí jen takovým prostředím projít a plíseň si naši nohu najde?
Magdalena Skořepová: Existují lidé s vysokou náchylností, kteří skutečně mohou třeba, i když tam jednou projdou, mají-li smůlu, nabrat si na nohu infikovanou šupinku a onemocnět a na druhé straně jsou lidé s vysokým stupněm imunity, kteří se v tomto prostředí mohou pohybovat celý život a nestane se jim nic.
Ale vraťme se k našim Artušovým rytířům. Další z důvodů, proč nemohli plísní nohou a nehtů onemocnět, byl věk. Onychomikóza, jak si tato plíseň nechává říkat, se objevuje až po 40. až 50. roce života a doba dožití se ve středověku pohybovala tak kolem čtyřicítky, takže rytíři se zkrátka své plísně nedožili.
Magdalena Skořepová: U malých dětí se s kožními plísněmi setkáváme málokdy. Většinou jsou to spíš děti, které mají sníženou odolnost proti chorobám infekčním vůbec.
A jak je to s možností nakazit se plísní u venkovního bazénu? Mnozí lidé tvrdí, že je to stejně nebezpečné prostředí jako krytý bazén.
Magdalena Skořepová: Tam je pravděpodobnost menší, protože ty lidské plísně, které jsou na člověka velice specializované, ty se drží právě spíš v tom uzavřeném teplém vlhkém tropickém prostředí. Oni jsou to vlastně plísně, které původem pocházejí z tropů.
A jak tedy proti plísni? Vyléčit se sice dá, ale pokud byste uvěřili, že taková plíseň se dá na ústup sotva zahlédne první lahvičku s medicínou, tak byste žili v dalším bludu.
Magdalena Skořepová: Ta léčba je vždycky dlouhodobá. U lidských plísní platí to, že pakliže už si ta plíseň člověka jednou vybrala, tak dala najevo i že jí chutná, že je k této infekci náchylný a je to pro toho člověka signálem, že v podstatě doživotně se už bude muset proti plísňové infekci zvýšeně chránit.
Pokud bychom tedy definovali inteligenci jako schopnost pohotově řešit nově vzniklé problémy, pak je naše plíseň protivník velmi inteligentní. Proto úspěšná léčba vyžaduje promyšlenou strategii, dobrou znalost protivníka a přímo válečnou lest.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
