Velké malé zprávy 7. června 2004

Lidstvu se možná podařilo najít zbytky dávno ztracené a legendami opředené Atlantidy. Rainer Kühne z univerzity v německém Wuppertalu tvrdí, že trosky staveb v jižní části Pyrenejského poloostrova zachycené na družicových snímcích odpovídají Atlantidě, jak ji popsal řecký filozof Platon.

Atlantidu podle Platona tvořilo několik ostrovů a před tím, než ji zaplavila přílivová vlna, byla údajně nejlepší na světě a schopná udržovat velkou armádu. Ostrov měřil podle antického myslitele v průměru přibližně 925 metrů a byl obehnaný několika stavbami v soustředných kruzích. Popis Poseidonova chrámu a zlatého chrámu podle německého vědce odpovídá dvěma objektům nalezeným poblíž španělského Cádizu.

Kühneho optimismus však nesdílí celá vědecká obec. Bájné město už bylo v minulosti nalezeno na všech možných i nemožných místech od vrcholů sopek až po hlubiny moří - pobřežím Bolívie počínaje, přes Turecko, Antarktidu až po Indii. Americký vědec Robert Sarmast například loni uvedl, že Atlantida ležela u Kypru.

V Jižním sedle, které se nachází na klasické cestě k vrcholku Everestu ve výšce 8000 metrů nad mořem, si musí i vrcholně trénovaný člověk odpočinout mezi tím, než se obuje a zaváže si tkaničky u bot. Vzduch totiž obsahuje pouhých 20% kyslíku. Kanadský fyzik Kent Moore zjistil, že ve vysokých himálajských horách může být ještě mnohem hůře. Stačí když uhodí takzvaný jet streak, což je náhlý silný vichr vanoucí rychlostmi nad 100 km.

Horolezci při takovém větru obvykle nic moc nepodnikají. Pohyb je krajně vyčerpávající, hrozí omrzliny a další problémy. Měření meteorologické sondy umístěné vědci z amerického Massachusetts Institute of Technology v Jižním sedle ale dokazují, že jet-streaky provází i citelný pokles tlaku. Ten může snížit množství kyslíku ve vzduchu ještě o 14% , což se může stát vyčerpanému horolezci osudným. Himálajští tygři zatím neměli o tomto velehorském riziku ani potuchy.

Poruchy pozornosti a hyperaktivita jsou často dědičné a dětem i rodičům od nich může pomoci terapie, tvrdí amerčtí vědci. Zjistili, že těmito poruchami často trpí děti, jejichž rodiče měli podobné problémy. U rodičů nadměrně živých dětí se v dětsví vyskytovala hyperaktivita až čtyřiadvacetkrát častěji než u rodičů dětí bez potíží.

Matky těchto dětí byly častěji náladové, úzkostné nebo braly povzbuzující léky. Otcové měli sklony k alkoholismu. Odborníci proto zdůrazňují, že je třeba léčit nejen děti, ale i celou rodinu. Ve škole jsou pro jedince s poruchami pozornosti vhodnější třídy s menším počtem dětí a individuální přístup.