Kulturní památka a filmaři
Vydáme se na Tachovsko, konkrétně ke kostelu svatého Jana, stojícího nedaleko obce Kočov. Tam se před časem natáčely pekelné scény do jedné z komerčně nejúspěšnějších pohádek "Z pekla štěstí" režiséra Zdeňka Trošky. Filmaři si místo pochvalovali, nicméně po jejich odchodu se vynořila řada nesrovnalostí.
Objevily se také hlasy, že natáčením kostel značně utrpěl. Podrobnosti zjišťoval redaktor Karel Vovesný a Jana Mikutová z Českého rozhlasu Plzeň.
Autor 1: Kostel svatého Jana leží v půvabné krajině nedaleko od údolí řeky Mže. Pochází ze šestnáctého století a jeho stav nebyl v posledních letech zrovna zachovalý. Po natáčení filmařů, kteří si jej vyhlédli pro ztvárnění pohádkového pekla, se však situace ještě zhoršila.
Autor 2: Pohyb stovek techniků a komparsistů rozhodně nepřispěl ke stabilitě statiky už tak značně narušeného objektu. Jak tvrdí Jana Vobořilová z Obecního úřadu v Kočově, v nedávné době došlo ke zřícení části stropu.
Jana Vobořilová, OÚ Kočov: Propadla se jedna z kleneb nahoře a hrozí, že se propadne i další a postupně celý kostel zmizí.
Autor 1: Když se tuto skutečnost dozvěděl producent pohádky Jiří Pomeje, vyjádřil se v místním tisku, že mu prý docela zatrnulo.
Autor 2: Je to s podivem, neboť statický posudek, který filmařům vypracovat stavební inženýr Milan Šitera, hovoří jasně.
Milan Šitera, stavební inženýr: Tam už ty klenby byly nahnutý a kdyby něco spadlo, bylo by to nebezpečné. Psali jsme vyloženě, že je to na vlastní nebezpečí.
Autor 2: Nikomu se tedy naštěstí nic nestalo.
Autor 1: Akorát kostelu, kde režisér Zdeněk Troška nechal přemalovat zdi barvou s pekelnými motivy, které tam jsou i po odchodu štábu dodnes. Proč nebyly odstraněny?
Zdeněk Troška, režisér: Za námi přišel starosta i lidi a pane Troška, nechte nám to tady, ať se máme čím pyšnit, že se tady natáčela tahle pohádka. Takže lidi, co tam hlídali, si odnesli dřevěné kulisy a materiál, který tam zůstal, to uklidili. Ale zdi jsme nesmývali, protože si to přáli oni.
Autor 1: O tom, do jakého stavu má být kulturní památka uvedena, však nerozhoduje starosta nedaleké obce, ale, jak tvrdí vedoucí odboru kultury Plzeňského kraje Vlasta Frouzová, odbor památkové péče.
Vlasta Frouzová, odbor kultury, Plzeňský kraj: Každá památka je vlastně státem chráněná stavba. Je nejprve potřeba získat souhlas vlastníka a potom od příslušného úřadu, v tomto případě referátu kultury Okresního úřadu v Tachově, soubor různých opatření, které měly být vydány formou rozhodnutí.
Autor 1: Dostal režisér v tomto případě nějaká rozhodnutí?
Vlasta Frouzová, odbor kultury, Plzeňský kraj: Nic takového pan režisér neměl, čili z jeho strany došlo k porušení památkového zákona.
Zdeněk Troška, režisér: Všechno bylo přesně podle postupů, jak se to má dělat, tak jsme to udělali. Mluvili jsme s majitelem, se vším. Památkáři do toho vůbec neměli co mluvit, protože ta zřícenina neexistuje. V katastrálních mapách byla vymazaná v roce 1932. Na soukromém pozemku je napsáno, že tam je ostatní půda.
Autor 2: Vlasta Frouzová však tvrdí pravý opak.
Vlasta Frouzová, odbor kultury, Plzeňský kraj: Tento objekt je registrován ve státním seznamu památkových objektů pod číslem 4811. V roce 1992 15. ledna byl ministerstvem kultury tento objekt se základy objektů, které tam kdysi byly, prohlášen jako celý areál.
Autor 1: Režisér se na to, že je objekt zaevidován jako kulturní památka, nakonec rozpomněl a vysvětluje.
Zdeněk Troška, režisér: My jsme tam s těmi lidmi mluvili se všemi a nikdo nám nic neřekl. Oni vtom mají bordel obrovskej!
Autor 2: Nepořádek na úřadech bývá. V tomto případě však režisér informace o tom, že objekt kulturní památka je, musel mít. Dostal se totiž do ostrého střetu s tehdejším vedoucím referátu kultury Emiliánem Dekojem, který chtěl filmový štáb pokutovat 100 000 Kč.
Autor 1: Proč se tak nakonec nestalo, to lze dnes již jen těžko zjistit, protože známý tachovský památkář odešel z tohoto světa. V tomto případě měl pan Troška obrazně řečeno opravdu z pekla štěstí. Nyní se však zdá, že se ledy začínají znovu hýbat a stav, v jakém štáb objekt zanechal, památkáře popuzuje. Co to znamená?
Vlasta Frouzová, odbor kultury, Plzeňský kraj: Sankce, protože pan režisér, pokud by se to řešilo jako osoba fyzická, tak tam ta sankce není tak vysoká, ale pokud bychom brali v úvahu, že se jedná o právnickou osobu, o nějaký filmový štáb, tak tam ty pokuty jdou do statisíců.
Autor 1: Sečteno a podtrženo - filmaři svatého Jana vyčistili a proslavili. Poté se k němu však bez patřičných povolení památkářů chovali jako ke svému vlastnímu majetku. Nakonec památku opustili, aniž by ji uvedli do původního stavu z toho důvodu, že starosta nejbližší obce, které objekt vlastně ani nepatří, dostal roztomilý nápad, že pohádkové kresby přitáhnou více turistů než původní malby.
Autor 2: V tom se rozhodně nemýlil. Ale jak víme komerční a líbivé nápady naše historické dědictví nezachrání. A argument, že jde o starou zříceninu, už od doby romantismu naštěstí neobstojí.
Přepsal: Česká informační agentura
