Rozhovor s Pavlem Teličkou

13. prosinec 2004
Dva na jednoho

Dobrý den, příjemný poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám na úvod pořadu Dva na jednoho přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hostem je dnes donedávna eurokomisař a předtím hlavní vyjednavač před vstupem do Evropské unie Pavel Telička. Hezký den i vám.

Host (Pavel Telička): Hezký den i vám a posluchačům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavel Telička se narodil 24. srpna 1965 ve Washingtonu. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Svoji kariéru zahájil 3 roky před revolucí na ministerstvu zahraničí. V roce 1990 se stal členem delegace pro jednání o evropské dohodě o přidružení. O rok později nastoupil do stálé mise České republiky při evropských společenstvích v Bruselu. Kromě jiného působil jako první náměstek ministra zahraničí a státní tajemník pro evropské záležitosti. V lednu 2003 se stal velvyslancem Česka při Evropské unie v Bruselu. Od 1. května do 22. října tohoto roku byl v Evropské komisi jako náš první eurokomisař. Pavel Telička je ženatý, má 2 děti. Všechno to sedí, jak jsem to řekl?

Host (Pavel Telička): Kromě toho 22. října, bylo to 22. listopadu, ale jinak je to úplně přesně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na dveře už nám klepou Vánoce. Už sehnal Pavel Telička nějaké vánoční dárky?

Host (Pavel Telička): Výhoda je, že rodina je v Bruselu a neposlouchá tam Český rozhlas, takže mohu říci, že zatím jeden jediný včera, ale musím to dohnat. Vracím se v pátek do Bruselu, tak víkend tomu musím věnovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Strávíte svátky v Bruselu?

Host (Pavel Telička): Strávíme svátky v Bruselu, protože přece jenom jsme tam trošku více zařízeni než tady v tom poloprázdném bytě, i když ta atmosféra tady by byla asi příjemnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přestože jste se rozloučil se státní službou, z Bruselu se nestěhujete, jak už teď zaznělo. Máte už tedy jasno o vaší další práci?

Host (Pavel Telička): Myslím si, že jasno mám. Ve všech těch třech oblastech, kde chci působit, jsem přijal rozhodnutí. Zakládáme firmu, zároveň bych měl příští týden podepsat kontrakt s jedním prestižním institutem v Bruselu. Od ledna bych měl začít přednášet rovněž na vysokých školách. Takže jasno mám a myslím si, že je to spíše teď v rovině vyladění.

Moderátor (Vladimír Kroc): Souhlas Evropské komise s tou činností, teď mám na mysli zejména tu privátní firmu, jste získal bez problémů?

Host (Pavel Telička): Zcela bez problémů. Já jsem byl jeden z pěti komisařů, kterým to komise schválila jako první. To znamená, není to třeba jako v České republice, že by se tím vláda třeba zabývala, co bude ministr dělat po odchodu. Tam o tom jednala skutečně komise, složená z komisařů. Měl jsem z těch pěti komisařů nejpodrobnější výčet. Schválně jsem to rozvedl do těch největších detailů a komise to takto bez problémů schválila. V některých případech předala záležitost ke konzultaci etickému výboru. Nebyl to můj případ.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to poradenská nebo lobistická firma. Nehrozí tam přece jenom střet zájmů?

Host (Pavel Telička): Nehrozí a rozhodně sám bych měl absolutní zájem se toho vyvarovat. Proto jsem to také rozvedl dopodrobna. Ta firma nebude působit v oblastech, kde nesmím působit. Já jsem si to sám nadefinoval, nejenom v tom portfoliu, kde jsem působil, takže dejme tomu potravinářství, zdravotnictví, farmaceutický průmysl a podobně. Ale sám jsem tam ještě uvedl, že ani v oblastech, které jsou tomu příbuzné. Takže toto je přesně uvedený, je to odsouhlasený a ta firma bude působit skutečně v evropských záležitostech a bude nabízet takový komplexní eu-produkt. Bude to takové poradenství, zaměřené na spíše omezenější počet klientů. Myslím si, že se budeme zaměřovat i na to, kam se bude problematika vyvíjet v té oblasti, kde působí klient, ať už legislativně politicky z hlediska různých rozhodnutí. Měli bychom mu umět poradit, jak se to může promítnout na hospodaření té firmy, do její hospodářské strategie. A samozřejmě až po aktivní ovlivňování, to znamená, dejme tomu, po ten lobing.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy o té práci mluvíte velmi nadšeně. Nemrzí vás, že jste se do toho nepustil už dříve?

Host (Pavel Telička): Ne, rozhodně nemrzí. Já musím říci, že nelituji ani měsíce své dosavadní profesionální kariéry, kterou jsem věnoval problematice Evropské unie. Je pravda, že to je kus mého života. Je pravda, že jsem to opouštěl velmi nerad, byť jsem musel. Nelituji ani toho, že jsem oproti dříve vládou schválenému mandátu do roku 2009, že to bylo zkráceno. To znamená, nelituji zpětně, byť to bylo na 7 měsíců, že jsem tam byl aspoň na těch 7 měsíců. Prostě byla to pro mě významná zkušenost a samozřejmě i když mě mrzí, že to nakonec bylo zkráceno, tak zaplaťpánbůh za tuto zkušenost. Ale to neznamená, že to budu prožívat neustále. Je to prostě kapitola, která měla smutný konec, smutná závěr, nicméně kapitola, která je za mnou, ze které si odnáším zkušenosti, ale ne nějakou zhrzenost nebo hořkost. Máte pravdu, že už se těším na to, co budu dělat dál, ale myslím si, že kdyby se vyvíjely události v těch uplynulých měsících trošku jinak, tak bych asi k tomu nepřistoupil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jestli tomu dobře rozumím, ani s odstupem nelitujete, že jste přijal tu nabídku stát se eurokomisařem. Klidně jste mohl zůstat velvyslancem Česka při Evropské unii.

Host (Pavel Telička): Mohl jsem zůstat samozřejmě, mohl jsem mít normální klasickou kariéru diplomata. Přesto, že to bylo na omezenější čas, tak si myslím, že pro mě to byla zajímavá, významná zkušenost v zajímavém velmi profesionálním a konkurenčním prostředí s perfektními lidmi. Něčemu jsem se naučil a myslím, že jsem trošku i poznal více některé české subjekty. Je to prostě zkušenost v mnoha směrech, takže nelituji, skutečně ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy byste mohl dávat příklady v tom, když člověk přijde o práci, tak jak se k tomu postavit, jak čelit takovému pocitu nezaměstnanosti. Prý se oproti očekávání nabídky vaší práce z počátku příliš nehrnuly?

Host (Pavel Telička): Byl jsem tázán na to, jestli jsem byl zavalen nabídkami. Já si myslím, že ty nabídky byly přiměřené z hlediska počtu zajímavosti tomu, co jsem za těch posledních 15 let absolvoval, i tomu, že jsem působil v komisi. To znamená, jak jsem se vyjádřil, nepřehraboval jsem je vidlemi, ale ty možnosti byly velmi slušné. Nebylo jednoduché si vybrat, ale lhal bych, kdybych řekl, že byly dennodenně desítky nabídek, které chodily. Byl to zajímavý okruh a nebylo jich málo, ale nebylo jich přemrštěně. Myslím si, že to bylo přiměřené.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych se ještě vrátil k tomu, když jste řekl, že jste s tím smířen, že to berete jako dobrou zkušenost, i když to byla krátká zkušenost. Ale přece jenom musel jste z kola ven a třeba Miloš Zeman označil vaše odvolání hrubou chybou. Reagoval jste na to nějak?

Host (Pavel Telička): Nereagoval. Já si myslím, že cokoliv v této věci řekněte, tak je pouze výzvou pro nejrůznější lidi na to reagovat, chytnout se toho, dokazovat na tom, že jste takový či nějaký. Prostě každý, kdo mě zná, tak ví velmi dobře, co jsem tomu dal. Každý zná ta fakta počínaje první nabídkou, která se objevila v prosinci, potom byl pan Kužvart, pak přišla další nabídka. Já jsem po účtování s určitými pocity na to kývl, bylo to do roku 2009. Každý si vzpomene, že to někteří se snažili dementovat a zkreslovat, že údajně to bylo na půl roku a podobně. Každý potom ví, že určitý zájem o to projevil odcházející premiér a že vláda rozhodla tak, jak rozhodla. Takže to jsou fakta, která nelze zastřít, nicméně nemá ani smysl se v tom nějakým způsobem dál vrtat. Že to byla chyba, já si myslím, že to je názor, který sdílí celá řada lidí v Bruselu i zde. Já to nebudu takto komentovat. Spíše bych řekl, že možná škoda, když ty příslušné rozhodovací subjekty nezohlední širší okruh aspektů a zájmů. To znamená, je otázka, čím se kdo v té době řídil. A to je na tom spíše to smutnější, ne to, jestli Telička musel odejít a nebo nemusel odejít. Ale i v tomto směru je to určitá zkušenost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nezdá se vám apanáž vyplácená odcházejícím eurkomisařům jako přemrštěně vysoká?

Host (Pavel Telička): Já se přiznám, že jsem se o tom dozvěděl dokonce z médií. Těžko říct, jestli nepřiměřeně vysoká. Já spíše bych zkrátil to období, po které je apanáž vyplácena. Mě ta délka, po kterou je to vypláceno, jsou to tři roky, překvapila. Na druhou stranu berte v úvahu následující skutečnosti. Především komisaři, kteří jsou tam 5 nebo 10 let, tak ukončili a nejenom oni, i ti, co tam jsou kratší dobu, nějakou kariéru, byli vytaženi odněkud. V mém případě to platí doslova. Já jsem tu kariéru musel ukončit, ukončil jsem ji. Zároveň vás to omezuje na tom, co můžete dělat dále. Komise je velmi citlivá na sebemenší střet zájmů. Požene vás k zodpovědnosti, pokud se něčeho dopustíte. To znamená, není to něco, co by se zcela vymykalo tomu, co můžete najít v administrativě, ale i v podnikové sféře v západní Evropě. Já nechci komentovat tu výši, protože bych do jisté míry zpochybňoval ten systém, který se týká komise jako celku a celé řady kolegů. Za sebe mohu říci, ten čas mi přijde skutečně delší, než po který si myslím, že by takové odchodné mělo být poskytováno.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se teď, už jako soukromá osoba, která ovšem šanci věc nahlížet ještě zevnitř, díváte třeba na rozpačitý přístup české politické reprezentace k ratifikaci Evropské ústavy?

Host (Pavel Telička): Máte pravdu, že jak pan prezident, tak ODS se vyjádřili proti ratifikaci tohoto smluvního dokumentu. Nicméně to budí dojem, že celá politická reprezentace s tím má problém. Je to asi dáno tím, že právě politici a politické síly v této zemi, které jsou pro ratifikaci, jsou možná méně slyšet než právě oponenti. Takže to je možná první poznámky, kterou bych měl. Jak se na to dívám? Tak i tyto názory patří do debaty. Já jenom doufám, že zastánci té ústavní smlouvy budou stejně obratní v argumentaci, stejně slyšet a že skutečně uvidíme politickou a veřejnou diskusi, která nebude klouzat po povrchu a nebude se používat slova jako ztráta suverenity, svobody nebo demokratický deficit, aniž by se neprokázalo jednoznačně na konkrétním, z čeho že to vyplývá. To znamená jak zastánci, tak i odpůrci by měli být schopni více než jen povrchní debaty jít do konkrétních věcí a snažit se to uchopit srozumitelným pro občana způsobem, což nebude jednoduché, protože ústavní smlouva se ho dotýká spíše nepřímo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslíte si, že by o té záležitosti rozhodnout plebiscit?

Host (Pavel Telička): Není jednoduché tu diskusi uchopit. Pokud budou padat silná slova, která nebudou podložena, a já si myslím, že celá řada z nich těžko může být podložena, tak to může mít značný dopad na veřejné mínění. Pokud občané si prostě tu smlouvu nevezmou, ale i pokud si ji vezmou, tak v mnohém bude pro ni nesrozumitelná, pokud se člověk tou problematikou nezabývá aspoň částečně. Pak to samozřejmě může dospět k určitému výsledku a obráceně, pokud by prokampaň byla povrchní a lidi by zásadně zmasírovala, pak to může mít stejný dopad a zase třeba to rozhodnutí může neodpovídat. Jinými slovy, pokud uvidíme v této zemi solidní diskusi, hlubší, přitom srozumitelnou a férovou, pak to referendum té ústavní smlouvy v takové věci dá skutečně větší legitimitu. Na druhou stranu já bych neměl jako občan této země problém ani s tím, aby rozhodl parlament ve věci, takže pro mě oba způsoby jsou možné. Záleží na rozhodnutí politické reprezentace a to snad do jisté míry bude reflektovat také názor a zájem veřejného mínění.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přijímáte tedy návrh tohoto dokumentu jednoznačně pozitivně?

Host (Pavel Telička): Určitě bych k dokumentům měl výhrady, to nesporně. Já si myslím, že každý smluvní dokument, který sjednává větší počet lidí a nebo zemí, takže bude obsahovat i prvky, se kterými se budete hůře ztotožňovat. Určitě v mnohém to mohl být lepší dokument, kvalitnější, ale je to klasický příklad toho, že když nehlasujete většinově, že se musíte dohodnout, takže děláte kompromisy. A ne každý kompromis je dobrý. Podle mého názoru ten smluvní dokument je velmi dobrý, je v mnohém lepší než dosavadní smluvní dokumenty, takže byť k němu mám jednotlivé výhrady, tak jsem jednoznačně pro jeho přijetí. Doufám, že budeme mít možnost tady skutečně o těchto věcech diskutovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Chystáte se angažovat se v té diskusi?

Host (Pavel Telička): Já si nedovedu představit, že bych se neangažoval. To je spíš otázka jiná, jestli dostanu ten prostor. Nicméně právě některé aktivity, které budu mít v těch dalších měsících, si myslím, že mi určitou možnost snad dají, ale určitě rád bych se angažoval a rád bych přispěl k tomu, aby si lidé v této zemi mohli udělat objektivní názor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme mluvili na začátku o těch aktivitách, do kterých se pouštíte, tak mě napadlo, jestli vám přece jenom v tom soukromém sektoru nebude osobně lépe v tom smyslu, že člověk nemusí být tolik na očích a koneckonců při té poradenské činnosti si jistě přijdete na slušné peníze.

Host (Pavel Telička): Teď to možná vyzní trošku jako klišé a je otázka, jestli to mám vůbec zmiňovat. Ty peníze v této věci nebudou primární tak jako nebyly v komisi. Je to spíš ta práce, kterou chci dělat, s kým to chci dělat, čeho chci dosáhnout.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nechme finance stranou, spíš to, že si můžete odpočinout od toho veřejného tlaku, jestli se to tak dá říci?

Host (Pavel Telička): Možná, ale budou tlaky zase jiného rázu. Já s tlaky, pokud jsou to tlaky, které jsou legitimní, které jsou objektivní, dány objektivními okolnostmi, které neobsahují neférovosti, tak s tím nemám problém, s tím si myslím, že je třeba se vypořádat. Ale já si myslím, že vidět budu i v regionech. Já počítám s tím, že budu v některých regionech hejtmanům a politické reprezentaci a magistrátům radit, byť to nebude na komerční bázi, bude to spíše neformální poradenství. Se dvěma regiony už jsem se takto dohodl.

Moderátor (Naděžda Hávová): Evropskou komisi jste opustil zhruba před měsícem a několika dny. Zůstali vám kamarádi?

Host (Pavel Telička): Přátelé v komisi určitě. Já jsem bohužel musel opustit skvělý tým a kabinet, který jsem dal dohromady. Řídil jsem se při jeho sestavování svojí vlastní hlavou a neakceptoval jsem některá politická doporučení. Poskládal jsem tým, který byl jeden z nejlepších, a myslím si, že to, kam moji kolegové šli, to pouze potvrzuje. Ale i mezi komisaři člověk má přátelé, zůstáváme v kontaktu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdo vám byl třeba nejbližší?

Host (Pavel Telička): Těžko říct, ale já si myslím, tam je celá řada zajímavých lidí, velmi otevřených, přátelských, byť třeba se člověk s nimi musel často tvrdě utkat, ale uměli to nést, uměli nést vítězství i porážky a to se mi na tom líbilo. Byla to celá řada osobností od Pascal Lammi, Chris Patten, Niel Quinoq, Mario Monti je skvělý člověk, vynikající odborník, přitom to není politik, on přišel z akademické obce a byl jeden z nejlepších komisařů posledních dvaceti let. Osobnostně ta komise, ve které jsem působil, byla asi nejsilnější za dlouhou dobu. Budu jedině rád, kdy si budu moci udržet přátelství a kontakty s mnohými z nich, člověk to téměř potřebuje k tomu životu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud vím, tak jste členem Výboru dobré vůle, tedy čestným členem. Teď na čtvrtek se chystá na Pražském Hradě už desátý dobročinný projekt Podepsáno srdcem. Jak jste se na něm podílel?

Host (Pavel Telička): S Vladimírem Mertlíkem už na tom děláme několik let. Vždy to má nějakou tématiku. Někdy jsme volili známé herce, režiséry, jindy české a světové sportovce. V prvním roce jsme dělali pera světových politiků. Měli jsme Billa Clintona, Prince Charlese a další.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se na to tvářili, když jste jim říkal o pero?

Host (Pavel Telička): Musím říci, že většina z nich, a to je to, co v té západní společnosti přece jenom je více zakořeněné, to brala velmi sympaticky. Je pravda, že třeba od někoho jsme dostali Monblanca a od jedné osoby jsme dostali obyčejnou tužku.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl Princ Charles.

Host (Pavel Telička): Je vidět, že jste dobře informován. Ale i to prostě přineslo svou hodnotu. Já mám pocit, že byla vydražena asi za 45 tisíc, a těm lidem, kteří to potřebují, to přineslo nezávisle na tom, jestli to byla tužka nebo Monblanc. Letos děláme zajímavé Čechy, samozřejmě včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Pomáhám s kontakty, pomáhám právě s těmi dárkovými předměty, s otevíráním dveří, někdy s finančními prostředky, se sponzory a podobně. Takže je to taková týmová práce.

Moderátor (Naděžda Hávová): My vás už asi nebudeme moci zdržovat, protože náš čas vypršel. Víme, že spěcháte na letiště, tak abyste všechno stihl. Naším hostem byl Pavel Telička. Děkujeme za rozhovor a na shledanou.

Host (Pavel Telička): I já děkuji, na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ať se vám dál daří, mějte se hezky.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu