Velikonoce, náboženské a lidské aspekty

28. březen 2005
Vaše téma

Před námi je závěrečný díl Vašeho tématu. Dnes jsme se přizpůsobili ještě svátečnímu charakteru velikonočního pondělí. Mluvili jsme o náboženských i lidských aspektech Velikonoc. O tom, proč jsou blízké i mnoha lidem dneška, kteří konec konců ani nemusejí být členy nějaké církve.

Eva Hůlková: Vzpomínáte, milí přátelé, o čem jsme mluvili po 15. hodině? Bylo to s Danielem Hermanem, mluvčím katolických biskupů. Tento oduševnělý dvoumetrový urostlý muž každé Velikonoce drží půst. Říká, že to patří k duševní hygieně. Slovo hygiena se mi od katolického duchovního vůbec nelíbí. Je takové nevznešené, neromantické, nebiblické, řekla bych. Jenomže on si nedá říct.

Daniel Herman: Normální tělesnou hygienu víceméně udržujeme, ale člověk není jenom ten, ať mi posluchači odpustí, kus masa. Přeci jenom je i něco trošku duchovního, je to jakási symbióza toho duchovního a fyzického prvku a na tu hygienu právě duše někdy pozapomínáme. Tam mohou být podmínky třeba extrémní v nějakém zajetí nebo někde, kde člověk prostě nemůže na tu vnější hygienu tak dbát, ale je-li kultivován vnitřně, tak si myslím, že je to v tu chvíli ještě nosnější než cokoliv jiného.

Eva Hůlková: Asi se shodneme na tom, že vnitřní kultivace nás lidí, to je prostě pole, které se vyplatí pořád obdělávat.

Daniel Herman: To určitě a asi od chvíle, kdy člověk začne rozum bráti, tak do chvíle, než ho ztratí opět, tak to je celoživotní proces. To rozhodně ano a jistě to vychází z prostředí, z kterého člověk vzešel. Myslím si, že to, co si člověk odnáší z domova, je asi tím nejdůležitějším prvkem, že tam se nastaví určité parametry, určité mantinely, přes které potom třeba ve svém svědomí není ochoten ani později jít.

Eva Hůlková: A když mluvíme o Velikonocích a dostali jsme se k rodině, zůstaňme u tématu.

Daniel Herman: To je velice důležitý aspekt, aby se tam ty rodinné vztahy posílily, aby prostě lidé byli schopní spolu dohromady slavit. Ne prostě nějaké individuální mimoběžné monology, ale aby skutečně spolu komunikovali. I to volno k tomu disponuje.

Eva Hůlková: Dnes už jsme ve Vašem tématu zmínili velikonoční slovo oběť. Ta má mnoho podob a každý se jí může nějak zhostit. Třeba psychickou solidaritou nás z bohatší části světa s těmi chudými. A taky alespoň malým, ale nějakým tím činem.

Daniel Herman: Jsem přesvědčený, že by se měla projevit i prakticky. Třeba je to velice, hezká forma této solidarity je projekt adopce na dálku, například, kdy člověk z ušetřených peněz možná za ty řízky nebo za cigarety nebo za cokoliv, za alkohol, třeba ušetří nějakou částku, která umožní člověku v Indii, v Africe nebo prostě někde jinde plodnější, lepší život tím, že může chodit do školy. Takže si myslím, že to má i tyto praktické dopady, ale člověk by si to uvědomovat měl a asi by měl být i vděčný za to, že třeba nemusí hladovět, protože osobně nevěřím lidem, kteří se pohoršují právě nad hmotnými věcmi a ukazují nebo říkají, že jsou špatné, ale přitom si myslím, že by se jich velice neradi vzdávali. Že i to je jakási vnitřní poloha, dokázat to spíš uvnitř, ukázněně, řekněme, omezit proto, abych měl třeba možnost se rozdělit s druhým.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ehů
Spustit audio

Více z pořadu