Lyžování zdravotně postižených

Někteří noví instruktoři, kteří by učili lyžovat zdravotně postižené, by mohli vzejít ze speciálních oborů vysokých škol. Například v Peci pod Sněžkou se v těchto dnech učí desítky studentů Univerzity Karlovy.

Studentka: Zajímavá byla hodina s mentálně postiženými dětmi, byla perfektně připravená, hodina s lidmi, kteří mají amputovanou končetinu také.

Říká jedna z dívek. Studenti jsou předem připraveni teoreticky. Teď musí na sněhu zvládnout praxi.

Hruša: Vytvořili jsme metodické řady, didaktické postupy a studentům tyto pomůcky přibližujeme, mají za úkol se s nimi seznámit a naučit základní dovednosti, aby byli schopní učit lyžování postižené začátečníky.

Vysvětluje Jan Hruša z katedry sportů v přírodě Karlovy univerzity. Studenti se například vžívají do role člověka po amputaci nohy nebo vozíčkáře.

Hruša: Mají možnost vyzkoušet si lyžování vozíčkářů, mají k dispozici jejich výstroj, pomáhají si při výuce sami, navzájem si poskytují ochranu a učí se základní pohyby sjíždění a zatáčení tak, jak to dělají začátečníci vozíčkáři. Několik studentů nám řeklo, že jedním z nejvýraznějších zážitků pro ně bylo lyžování s mentálně postiženými. Jan Hruša dodává, že každý takový člověk je jiný a každý potřebuje zvláštní přístup.

Hruša: Jako demonstrátory máme zdravotně postižené, kteří studentům předvádějí své schopnosti, dovednosti a studenti s nimi prožívají výcvik, zkoušejí různé hry, které navozují pohyb na lyžích.

Vysokou odbornost musí mít podle Jana Hruši instruktoři zrakově postižených.

Hruša: Při výuce je jedno z nejzákladnějších hledisek bezpečnost. Zpočátku výuka probíhá v osobním kontaktu s trasérem, ten se postiženého dotýká a vede ho. Také využíváme různých pomůcek, které spojují traséra s postiženým, například různé spojovací tyče. Vrcholem je lyžování na běžeckých i sjezdových lyžích. Trasér musí být na velmi vysoké úrovni spolupráce s postiženým, znát přesnou terminologii, mít domluvená pravidla, aby nedošlo ke zranění.