Tomáš Baťa, syn zakladatele obuvnických závodů ve Zlíně

Host (Tomáš Baťa): Samozřejmě. To je moje živobytí. Od mnoha, mnoha let.

Moderátor (Jana Klusáková): A co vidíte, když přijedete třeba k nám do Česka?

Host (Tomáš Baťa): No, teď vidím, jak pokaždé, když přijedu, jak jsou lepší obutí. A z toho mám velikou radost. Předpokládám, že něco od nás.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy žijete už přes 60 roků v Kanadě. Když to srovnáte, chodíme jinak obutí než třeba Kanaďani?

Host (Tomáš Baťa): No, to záleží na tom, v kterém čase, v kterém roční období, tam je veliký rozdíl. V létě je skoro stejné, na podzim také skoro stejné, ale v zimě tam potom jsou ty diference.

Moderátor (Jana Klusáková): No protože vy tam máte větší zimu, viďte.

Host (Tomáš Baťa): Ano, ale už se to také otepluje, víte, už to Kanada dohání.

Moderátor (Jana Klusáková): Čili myslíte si, že to oteplování, že to nejsou jen takové pověsti, že to je fakt?

Host (Tomáš Baťa): Je to fakt, jestli bohužel nebo bohudík, to nevíme, ale tedy je to fakt.

Moderátor (Jana Klusáková): Poznáte boty z vašich továren? Poznáte, když má ten člověk na noze baťovky?

Host (Tomáš Baťa): Ano, do určité míry, ale podívejte se už ten svět je tak rozdílný a tu se kupuje, vyrábí, exportuje z celého do světa, do celého světa. Na druhé straně, víte, je mnoho víc dobrodružství. A které se dostává do všeho. Ať je to bot nebo ať je to do obleků, kosmetický řady a podobně.

Moderátor (Jana Klusáková): Když říkáte dobrodružství v botách, tak co máte na mysli?

Host (Tomáš Baťa): NO kupříkladu, podívejte se, když já jsem byl velmi mladý, tak jsme začali vyrábět takové ty kecky, víte a podobné sportovní boty, dnes je to po celém světě zavedená věc. Pár měsíců se to rozvíjí a potom přijde něco nového a hlavně ta mládež na to dají kolečka a různé jiné věci a mládež z toho má ohromnou radost.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem řekla, poznáte boty z vašich továren? Kolik těch továren teď momentálně je po světě?

Host (Tomáš Baťa): No, po světě je jich asi, já myslím, že 27.

Moderátor (Jana Klusáková): Těch vašich továren?

Host (Tomáš Baťa): Našich továren. My ovšem také necháváme vyrábět u jiných lidí, protože máme modelářské oddělení v různých zemích a potom to zadáváme někam jinam, z hlediska celního a podobně a ještě je to výhodnější.

Moderátor (Jana Klusáková): A stále ještě zakládáte nové továrny?

Host (Tomáš Baťa): A zakládáme nové továrny, ale víte, také ti Číňani nám jich vydělají těžké časy a musíme taky někdy zcvrkovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Nám Číňani dělají těžkou hlavu kdekomu. Textilákům.

Host (Tomáš Baťa): Ale musím vám říct, že první baťovská prodejna v Číně byla otevřená v roce 1927 mojím otcem.

Moderátor (Jana Klusáková): A je tam dodnes?

Host (Tomáš Baťa): Ten barák ještě tam je a už mě tam hostili na večeři tenkrát po komunistickém převratu, tady po tom pohoštění jsme se loučili, tak jsem se ptal, jestli teďka my dají ten barák zpátky. Místostarosta Šanghaje povídá, to má na starosti jiné oddělení.

Moderátor (Jana Klusáková): Co všechno vyrábějí vaše závody? Jenom boty?

Host (Tomáš Baťa): Boty, ano, my se specializujeme na boty dneska, jak víte, před válkou v Československu jsme dominovali pneumatikami a punčochami, chceme být nejlepší v botách.

Moderátor (Jana Klusáková): Jaké boty máte na noze právě teď vy?

Host (Tomáš Baťa): Já mám na noze právě teď, jsem si koupil u nás, když jsem tady byl posledně v obchodním domě na Václaváku.

Moderátor (Jana Klusáková): Ve svém obchodním domě?

Host (Tomáš Baťa): Ano, ano, zaplatil jsem a zaplatil jsem také daň z obratu a ještě jsem ji nemohl vyinkasovat na hranici. Tak ji vyinkasuji příště.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy, když přijdete do svého obchodu tady v Praze, poznají vás?

Host (Tomáš Baťa): Samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Obsluhují vás velice ochotně, laskavě?

Host (Tomáš Baťa): Tak laskavě jako každého jiného zákazníka, se mnou mají do určité míry potíže někdy.

Moderátor (Jana Klusáková): Nosíte někdy také jinou značku než boty Baťa?

Host (Tomáš Baťa): Samozřejmě, protože to musím vyzkoušet taky. Někdy mám jinou botu na pravé noze, jinou na levé.

Moderátor (Jana Klusáková): Já se pamatuji ze svého píseckého dětství, že jsme chodili na Velké náměstí kupovat body k Baťovi i v době, kdy nad tím původně vaším obchodem visela tabule Svit nebo Obchod obuví nebo já už nevím. Stejně tak se v reálném socialismu říkalo, že chodíme nakupovat k Meinlovi, ke Kulíkům a tak dále. Když jsem pak po mnoha letech mohla poprvé vyjet na západ, dojímal mě v Norimberku nad prodejnou obuví charakteristický nápis Baťa. I když byl bez háčku na t. Co myslíte, pane Baťo, věděli zákazníci v těch mnoha zemích světě, že kupují boty od původně české firmy?

Host (Tomáš Baťa): To by bylo trošičku nejisté. To záleží na tom, kde. Já myslím, že když to bylo v takových zemích v okolí, tak pravděpodobně ano a když by to bylo někde v Indii, tak by to bylo těžko, aby ti zákazníci to věděli. Ale víte, na druhé straně, ti lidé, kteří měli určité rozhodující postavení někde, ti věděli, že Baťa pochází z Československa.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste v Kanadě založil celé město, Batava, Baťava bychom řekli, co tam v tom městě je?

Host (Tomáš Baťa): Co tam v tom městě je? No, je tam pěkné bývání, je tam maličká výroba obuvi, ale jenom velice maličká, protože v Kanadě už se boty skoro nedělají žádné a tam ale děláme hlavně modely, sportovní botu. A je tam třetí generace už těch lidí, kteří tam se mnou v roce 1939 jeli.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to nedaleko Toronta, že?

Host (Tomáš Baťa): Asi 1,5 hodiny autem.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak je to s tou firmou Baťa smutné někde ve světě, že nevědí, že je česká, tak stejně tak, nechce na západě nikdo věřit, že písničku Škoda lásky nebo-li Vyvalte sudy, složil český muzikant Vejvoda. V Českém rozhlase 1 Radiožurnále vám představujeme Tomáše Baťu, který přijal tento čtvrtek z rukou ministra zahraničí Cyrila Svobody cenu Gratias Agit. Ta se uděluje za šíření dobrého jména České republiky ve světě v zahraničí. Víme o vás, milý pane Baťo, že jste se narodil v roce 1914 v Praze. Vyučil jste se v otcově továrně ve Zlíně, měl jste přitom protekci, když jste se učil?

Host (Tomáš Baťa): Samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Studoval jste potom v Londýně a ve Švýcarsku. A právě, když jste byl ve Švýcarsku, dozvěděl jste se o tragické smrti svého otce. Tomáš Baťa zahynul při havárii svého letadla v roce 1932, to vám bylo 18. Po okupaci Československa, v roce 1939 jste odešel do Kanady. Tam, jak jste teď řekl, jste založil to město Batavu. A co jste tam dělal dál, čím jste se zabýval v Kanadě hned z kraje, ze začátku?

Host (Tomáš Baťa): Hned z kraje na začátku bylo dobrá věc. Emigrant do nové země a se 150 rodinama, které měly na mysli, že budou vyrábět boty a budou vyrábět obuvnické stroje taky a jiné věci, to byl tvrdý začátek a tam se muselo začít s tím, že se začaly stavět domky, aby lidé měli kde bydlet a budovy a podobně. No a za pár měsíců poté vypukla válka a museli jsme se dívat na to, co bude dál. A mezi našima skupinami byli taky mladí lidé, kteří přijeli, no a tak když jsme se hned zapojili do té odbojové činnosti a byla první jednotka, kterou jsme zavedli na domácí ochranu a byla rota, která byla smíšená mezi Čechoslováky a Kanaďany a na to jsem byl velice hrdý, když mně taky pod to velení. No a tak jsem začal jako podporučík, no a vytáhl jsem to až na poslední dobou na čestného plukovníka.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to je dobré. A čím se tam ta rota v Kanadě zabývala?

Host (Tomáš Baťa): Obranou Kanady a většina z těch lidí, těch mladých lidí, kteří se mnou přijeli se potom dali do československé armády a do árije, do letectva a tedy zase mě opustili a já jsem tam vojákoval sám, ačkoliv jsem byl posílaný vládou potom po celém světě.

Moderátor (Jana Klusáková): Já vás poslouchám, vy mluvíte česky tak jaksi ne úplně perfektně, ale přece jenom, vaše paní není Češka, s kým jste celá ta léta mluvil česky?

Host (Tomáš Baťa): Především musíme si uvědomit, že po světě byly roztroušené ty baťovské podniky a ty všecky byly zahřené lidma, kteří přišli z Československa. Tam to vedení bylo československé a to trvalo roky a roky a my tehdy jsem tak z centrály chtěli něco mluvit, tak jsme se domluvili do zemí s různými jazyky, ať to byla němčina, franština, španělština a podobně, tak jsme se mohli domluvit s tím ředitelstvím telefonem beze všeho česky. Po válce ještě to trvalo, ovšem pomalu lidi československého původu šli do důchodu nebo šli hledat něco jiného, čeština vymizela a u mě ta čeština taky začala chabnout, až přišli Radio of Europe a začali mě žádat, abych občas udělal nějakou přednášku a tím jsem se cvičil.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem byla nedávno v Jihoafrické republice a tam jsem se setkala, si myslím asi s dvěma hodně starými pány a ti tam zakládali baťovské továrny před válkou. Vyprávěli mi o tom, jednak myslím, že mluvili o Zimbabwe a přímo tady v Jižní Africe, jak začínali a jak to tam bylo úspěšné, ty bosé lidi tam vlastně obouvali.

Host (Tomáš Baťa): Ano, ještě dneska vidíte, že i v Kanadě máme veliký příliv lidí z Indie. A z různých částí Indie a když se tak někde sejdou dohromady, tak je mezi něma je jeden skoro standardní věc, že všichni vyrostli v baťovských botách.

Moderátor (Jana Klusáková): Do konce v Jižní Africe se vypráví taková, řekla bych, skoro bajka, tam je město Durban a píše se to Durban a to prý založil nějaký D Urban, že to byl baťovec. V jednom článku o vás čteme větu, zakládáním nových továren, především v rozvojovém světě, přispívala firma Baťa i ke vzdělání a sociálnímu zázemí. Můžete to vysvětlit, jak jste přispívali ke vzdělání a sociálnímu zázemí?

Host (Tomáš Baťa): Ovšem. V mnoha, v hlavně v těch vývojových zemích školství bylo velmi chabé a sociální podmínky ty lidé žili ve stanech nebo v nějakých primitivních obydlích, no a když k nám přišli pracovat, začali mít nějaké příjmy a pořádné a mohli si to dovolit za prvé, pořádně bydlet a někdy si mohli koupit ještě nějakou další ženu a podobně a děti si mohli posílat do škol a takoví ti jednodušší lidí, kteří možná k nám přišli jako cvikař botů, nakonec za pár roků se stal mistrem nad mistrem a ředitelem v nějakém podniku. Ať to byl Afričan nebo Ind.

Moderátor (Jana Klusáková): My jsme tady po převratu zažili mnohá trpká zklamání. Padly, abych tak řekla, nové pověsti české, třeba ta o zlatých českých ručičkách. A obuvnické závody ve Zlíně, což by leckomu připadalo absurdní, definitivně zkrachovaly. Čekal jste to?

Host (Tomáš Baťa): Ne.

Moderátor (Jana Klusáková): A čí vinou se to stalo?

Host (Tomáš Baťa): Při té změně toho systému a při té změně trhu, tam my jsme neměli tu příležitost při tom spolupracovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Sledujete, pane Baťo, české podnikatelské aktivity? Jak si v tomhle ohledu tady teď vedeme? A buďte, prosím, upřímný.

Host (Tomáš Baťa): No, upřímný budu. Kupříkladu dneska ráno jsem měl snídani s lidmi od Juni and Chepmann, kde se stále pokoušíme podporovat to, aby mládež, mladý lidi ve školách dostali možnost se naučit západní systémy práce provozu rozhodování a podobně. Já když tak občas takové ty školy navštěvuji, tak vidím pokaždé pokrok a pokaždé vývoj a zlepšení toho standardu.

Moderátor (Jana Klusáková): A mají tihlenti mladí manažeři, kteří jsou už moderně vzdělaní, mají potom šanci v praxi? Pustí je ti starší k práci?

Host (Tomáš Baťa): No, to víte, to je na celém světě to samé. Někde tu šanci mají, někde tu šanci nemají. Někde se to podaří a někde se to nepodaří. V tom případě ta firma, která nedává šanci mladším lidem se dostat dopředu, ta bude stagnovat. A kdežto jiné firmy budou prosperovat a vidím pokaždé, že tady vždycky je něco nového.

Moderátor (Jana Klusáková): Nákladem několika desítek milionů jste zrekonstruoval rodinnou vilu ve Zlíně, načež jste ji daroval Nadaci Tomáše Bati. Čím se tahleta nadace konkrétně zabývá?

Host (Tomáš Baťa): No hlavně se zabývá tím vzděláváním.

Moderátor (Jana Klusáková): Těch mladých?

Host (Tomáš Baťa): Mladých lidí, taky se stará o to, aby pomohli lidem, kteří tam mají zdravotní problémy.

Moderátor (Jana Klusáková): A ti lidé, kteří se dostanou do trampot? Nemusí to být jenom vaši bývalí zaměstnanci?

Host (Tomáš Baťa): Ne, ne, ne, to je nadace, která se stará o všechny lidi, kteří by ty potřeby měli v tom kraji a je výbor, který to rozhoduje nakonec.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy sem jezdíte ten lán světa z Kanady poměrně často. Těšíte se na něco, když sem jedete?

Host (Tomáš Baťa): Taková dobrá svíčková, ten knedlík, víte, to je jaksi takový standardní prvodenní strava. A těším se, když jedu, tak potom kraji, jak ty domky se přestavují, zlepšují a skoro pokaždé je to vidět.

Moderátor (Jana Klusáková): Máte doma v Kanadě něco českého?

Host (Tomáš Baťa): Tam jsou obrázky, tam jsou různé věci a různé tradiční věci, víte, jaksi těch českých diplomů jsem nasbíral různých taky.

Moderátor (Jana Klusáková): Diplomů a cen jste za svůj dlouhý život nasbíral opravdu hodně. Tahleta cena, kterou jste tento týden dostal od ministra zahraničí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, je pro vás něčím významná?

Host (Tomáš Baťa): Absolutně velmi významná, protože oceňuje nejenom co já, ale taky lidé od československého původu po celém světě, já to považuji za velmi vzácnou a čestnou věc a to je důležité. To jsou všechno věci, které dělají radosti, jsou ještě různé věci nevyřízené, které doufám se najdou způsob, jak budeme moc zase, co jsme už dělali, jak můžeme rozšiřovat tu naši práci konstruktivní, že se veškeré věci taky různorodé, které ještě nejsou vyřízené, taky přátelsky vyřídí.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili Tomáše Baťu, muže, který říká, jsme pracovitý rod, umíme přemýšlet a jen tak snadno se nevzdáváme. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.