Přední český grafik a designér Aleš Najbrt

Moderátor (Vladimír Kroc): No a je autorem a spoluautorem řady filmových plakátů, například k filmům Pelíšky, Želary, Samotáři, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství a trojnásobným držitelem ceny pro nejlepší filmový plakát. V roce 1996 získal jako druhý Čech Grand prix bienále grafického designu v Brně a bronzovou medaili Tokio Tipe direktors klub. V roce 2003 získal ocenění akademie populární hudby Anděl za nejlepší obal roku k albu Jaromíra Nohavici Babylon. Aleš Najbrt je ženatý a má 2 dcery Julii a Natálii.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si to tak se zalíbením poslechl, úsměv na rtech.

Host (Aleš Najbrt): Ne, tak to byla taková jako oslavná overtura, tak teď nevím, co mám říkat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to se dobře poslouchá ne?

Moderátor (Naděžda Hávová): Už po jedenácté vaše studio vytvořilo plakát pro karlovarský Mezinárodní filmový festival. Jak tak pozoruji, prezident festivalu Jiří Bartoška asi patří mezi vaše věrné zákazníky. Není to rok od roku těžší a těžší vymýšlení upoutávky na jedno téma?

Host (Aleš Najbrt): No tak to víte, že to je těžší a těžší. Jestli pan Bartoška je můj fanoušek, nebo něco takového to nevím, ale ta spolupráce už funguje takhle dlouho a musím říct, že je lepší a lepší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale pořád vymýšlet, aby to bylo jinak a lepší, to přece v tom je to těžší a těžší.

Host (Aleš Najbrt): Tak to víte, že máme tu ambici být lepší a lepší, ale asi to tak úplně jednoduchý není. Já sám cítím takový jako vlny, jako že jednou je to takový, že jsme sami spokojený. Podruhý míň, ale reakce lidí jsou vždycky vlastně podobný v tom jakoby celku, protože vždycky jsou lidi, kterým se to líbí a vždycky jsou lidi, kterým se to nelíbí, ať už my si o tom myslíme cokoliv.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je možno odpovědět na otázku. Jak dlouho trvá práce na takovém plakátu?

Host (Aleš Najbrt): No já možná neřeknu, jak trvá dlouho na plakátu jako takovém, ale spíš jak ta práce trvá dlouho celá. Protože my neděláme zdaleka jenom plakát, ale děláme celou vlastně tu vizuální stránku toho festivalu. A vlastně já už v těch posledních letech vstupuju velmi výrazně i do výběru režiséra. Samozřejmě nevybírám ho sám. Vybíráme ho společně s panem Bartoškou, s panem Muchou a to už začíná, vlastně dá se říct, hned po skončení toho předchozího ročníku. Takže ta práce trvá skoro celý rok.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč letos volba padla znovu na Davida Ondříčka?

Host (Aleš Najbrt): Já si myslím, že především proto, že David udělal znělku jednu už před asi třemi roky. Loni byla taková anketa, aby se diváci vyjádřili k tomu, co se jim doposavad nejvíc líbilo a vyhrála to tahle ta znělka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nebylo to také tím, že to byla znělka zrovna poslední, na kterou si vzpomněli?

Host (Aleš Najbrt): Ne, ne. Ono je samozřejmě každý rok těžší a těžší hledat vhodného režiséra. My chceme, aby to byl český režisér. Někdo kdo je zajímavý, kdo není jenom třeba tvůrce reklam, ale dělá filmy celovečerní, má nějaký přesah a to se nám zatím daří, ale je to čím dál tím těžší, musím říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Taky si musíte nějak pasovat. Já si nedovedu představit, že byste spolupracoval s režisérem, který by měl úplně jiné vidění.

Host (Aleš Najbrt): A tak víte co, za těch 11 let.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stalo se to.

Host (Aleš Najbrt): Jsem pracoval s velmi různýma režisérama a já se vždycky snažím s každým domluvit a myslím, že se nám to vždycky podařilo teda. Ale samozřejmě s každým je jiná ta komunikace. S Davidem je pro mě velmi příjemná a snazší než možná s jinými, protože jsme si blízký jako lidi. Jsme přátelé. Takže spolu rádi spolupracujeme. Děláme spolu i na jeho filmech, takže není to takový problém.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdy a kde obvykle líbají Aleše Najbrta múzy?

Host (Aleš Najbrt): Cože? Jste si na mě připravili otázky. Víte co, já nevím. Já jsem, já pracuji způsobem, který není úplně čistě tvůrčí. Není to jenom o tvorbě moje práce. Moje práce je i, dneska se tomu říká manažerská, já musím řešit spoustu vlastně věcí, který s designem nemají nic společného. Já si samozřejmě bráním ten prostor kdy se tomu designu věnuju a pořád vlastně sám v rámci studia, kterého jsem členem a spolumajitelem si tuhle tu radost vlastně pořád nějakým způsobem umožňuji. A takže pro mě je to nějak trošku, já se na to dívám trošku jinak. Já samozřejmě jsem vděčný, když se mi práce daří, ale vím, že prostě pro to musím hodně udělat a nemůžu čekat, že najednou to samo nějak přijde.

Moderátor (Vladimír Kroc): V jednom z rozhovorů jste řekl, cituji: Mám rád tradici to, co se udrží dlouhodobě. Jsem líný vymýšlet nové věci a nemám zase nekonečné množství divadelních nápadů, tak musím využít těch principů, které jednou jedou setrvačností a člověk jemuž nemusí dávat tolik energie. Konec citace. Jak je tady velké nebezpečí, že byste se mohl opakovat, nebo nevědomky, že třeba vykradete cizí nápad?

Host (Aleš Najbrt): Rozumím. Tohle to, co jsem řekl, tak bylo mířený k mojí aktivitě, řekněme divadelní, nebo hudební, což jsou trošku jiný věci než tady designérská práce. A tam to skutečně tak je. Já nejsem v tom příliš, jak se říká kreativní a vyhovuje mi vlastně taková určitá jednoduchost toho, my každý rok musíme připravit nové věci pro besídku divadla Sklep. A je na to vždycky málo času, dělá se to na poslední chvíli a když už nějaký systém je vymyšlený, nebo nějaká forma, tak se to dělá snáz. Takže my ve dvojici Tomas a Ruler to máme už tak jako předvymyšlený a v Tros ketos je to trošku složitější, ale vlastně to funguje podobně. A co se týká designu, tak tam se snažím naopak, aby se to neopakovalo, abysme věci nedělali nějak jako záměrně, pokaždé jinak, ale abysme šli především po obsahu. A snažím se tohle to upřednostňovat a myslím si, že moji spolupracovníci tomuhle tomu rozumí a taky je to tak baví. Takže když někdo mi řekne, že nás pozná podle stylu, tak já jsem docela rád. Protože to není proto, že bysme to chtěli, ale protože to asi tak přirozeně nějak funguje v tom, že pro nás je důležitá jednoduchost, jasnost toho sdělení, pokud možno co největší přesnost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Střední grafickou školu jste vlastně vystudoval na popud svého tatínka. Do té doby jste se zajímal spíš o sport. Z čeho váš tatínek rozpoznal budoucí talent?

Host (Aleš Najbrt): Já myslím, že on ho nerozpoznal. To by teda musel asi na to odpovědět on, ale my jsme se o tom nikdy nebavili. Takže myslím, že ho nerozpoznal, ale prostě tak jako přirozeně, jak to tak bývá chtěl, abych prostě pokračoval v tom, co dělá on. Protože ta jeho práce je velmi blízká tomu, co já dneska dělám a tak když jsem prostě byl v té deváté třídě, tak mi řekl: Hele prostě začneš teďka kreslit něco tady, protože se musíš připravit na zkoušky na grafickou školu. A tak já jsem začal kreslit a něco jsem se snažil dělat a pak mě tam vzali. Ale ne vůbec na umělecký obor. Já jsem dělal polygrafii, což je vlastně technologie tisku a takovýhle věci.

Moderátor (Naděžda Hávová): To já jsem se právě chtěla zeptat, jestli to nebyl takový šok, když jste do školy mezi mladé v uvozovkách umělce nastoupil, ale jak říkáte.

Host (Aleš Najbrt): No byl to šok.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jo, ale i tak.

Host (Aleš Najbrt): Byl to pro mě velký šok. Já jsem nebyl připravenej na ty spolužáky, který jsem tam pak měl a velmi mě to ovlivnilo, musím říct. A strašně rychle jsem se jakoby napojil a začal mít tu ambici taky být tím umělcem. Začal jsem chodit kreslit. Já už jsem v tý době kaligrafoval, takže jsem to mi šlo trochu líp než to kreslení, musím říct. Ale vlastně už od nějakého druhého ročníku tý střední školy jsem měl tu ambici prostě být umělcem, takže.

Moderátor (Vladimír Kroc): Letos v českém Lvu jste získal cenu za nejlepší filmový plakát. V historii Lvů to bylo už po třetí. Mate nějaký návod na to, co by měl ten plakát obsahovat, aby přilákal diváka do kinosálu?

Host (Aleš Najbrt): No já si myslím, že je důležitý, aby nelhal v českých podmínkách. Aby říkal o tom filmu pravdu, pokud možno. Protože to samozřejmě často producenti a režiséři se snaží trošku jakoby lakovat nějak ten plakát jinak, než ve skutečnosti ten film je. Ono se všeobecně ví, že jako komedie láká diváky u nás víc než nějaký psychologický drama. Takže vlastně pokaždé bojujeme s tím, že tam je snaha do podtitulu filmu dát slovo komedie, i když to třeba vůbec žádná sranda není. A samozřejmě i vizuálně je tam taková snaha jakoby to trošičku někdy, někdy ne vždycky, to bych lhal, ale trošičku to obelhat. A ono to nemá cenu, já tu zkušenost mám, lidi si to tady u nás strašně rychle řeknou. Něco jiného jsou Hollywoodské filmy, tam to funguje přes ty hvězdy. Tady u nás si myslím, že je důležitý vytvořit plakát, který bude výrazný, který bude silný a poctivý z toho hlediska, o kterým jsem mluvil. A pak to může trošku pomoct tomu, že lidi do toho kina přijdou, protože ten plakát není zdaleka to jediný médium, nebo ten jedinej motiv, moment, který rozhoduje o tom, jak se o tom filmu diváci dozvědí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dostáváte od režiséra filmu přesné zadání, co má být na plakátu vidět, nebo to nechává čistě na vás? Jak probíhá ta diskuse vzájemná?

Host (Aleš Najbrt): Je to velmi různý. Já už s režiséry, s kterýma spolupracuji dlouho, tak to už máme tak, že vlastně už před natáčením většinou čtu scénář. Takže mám možnost vlastně už o tom přemýšlet před natáčením, takže často během natáčení vlastně vymýšlíme jak ten plakát třeba bude vypadat, i když se to potom třeba úplně změní, tak už třeba během natáčení se snažíme dělat fotografie někdy. Protože po natáčení je to často problém a jste už trošičku omezení v tech možnostech, který máte. Protože zmizí kostýmy, zmizí herci někam za další prací a takže už to je dneska tak, že začínáme opravdu už před natáčením a je to různý. Někdy režisér přijde s nápadem a já se tomu vůbec nebráním a považuju to naopak za docela dobrý, když využijeme nápad režiséra pro tu naší práci, protože já si myslím, že v tom není to moje umění, že to musím za každou cenu být já ten autor toho nápadu. Takže často to je tak, že prostě to vymyslí třeba Honza Hřebejk ten nápad a já ho vlastně nějakým způsobem ztvárním. Ale jindy je to tak, že prostě o tom diskutujeme a ten nápad je můj, nebo někoho ode mě ze studia.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak já nevím, jestli jste víc udělal plakátů, než ztvárnil filmových rolí, i když jsou to zatím role okrajové.

Host (Aleš Najbrt): Určitě, určitě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě co?

Host (Aleš Najbrt): Určitě těch filmových plakátů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik jste. Spočítal byste to, v kolika filmech jste si zahrál?

Host (Aleš Neibrt): To já nevím, asi v šesti v sedmi.

Moderátor (Vladimír Kroc): A neláká vás nějaká větší role?

Host (Aleš Najbrt): No láká samozřejmě. David Ondříček o tom ví a pořád s něčím nepřichází.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak třeba v tom filmu, který teď připravuje na příští rok. Teď jsem zapomněl jak se to má jmenovat, celkem jednoduše. Hotel.

Host (Aleš Najbrt): Je to asi pracovní název Grandhotel, ale není to ještě definitivní, pokud vím.

Moderátor (Naděžda Hávová): A už vás oslovil?

Host (Aleš Najbrt): V podstatě ano. Už jsme připravili nějaké podklady, ale zatím to není ten design, který asi bude k tomu filmu nakonec, protože scénář jsem vlastně dostal teďka nedávno do ruky. Ještě ho ani nemám přečtený.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aleši, vy jste si přinesl sebou i muziku. Co si teď pustíme?

Host (Aleš Najbrt): No já se přiznám, že jsem zapomněl, že si jí mám přinést, tak jsem se pro ní vrátil do auta a vzal jsem to, co jsem měl v autě, ale vůbec to nevadí, protože já bych byl rád, kdybychom si pustili Mobil, protože ta jeho poslední deska Hotel se mi strašně líbí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1-Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho. Naším hostem je jeden z nejlepších českých grafických designérů Aleš Najbrt. V areálu Pražského hradu před několika dny odstartovala výstava maximálních fotografií. Tentokrát vynikajícího fotografa Ladislava Sitenského. Vy jste se na výstavě fotek pod širým nebem podílel. Proč bychom si tuhle výstavu na hradě podle vás neměli nechat ujít?

Host (Aleš Najbrt): No za prvé protože je to trošku netypická prezentace fotografií minimálně u nás v republice. Není to první rok, je to už druhý rok vlastně kdy takovýmhle způsobem ve spolupráci s PPF ten projekt připravujeme. Loni to byl vlastně takový mix fotografů. To je ošklivé slovo ten mix.

Moderátor (Naděžda Hávová): Výběr.

Host (Aleš Najbrt): Výběr, děkuju. Letos je to Sitenský a myslím si, že to je posun ještě jakoby k lepšímu, protože ty prostory hradu tentokrát nejsme na těch nádvořích jako loni. Letos ty fotografie jsou všechny vlastně vystaveny v zahradách, v Rajské zahradě především a myslím si, že to tomu velmi svědčí ten volný prostor. Tam ten výhled na tu Prahu a do toho ty fotografie těch letadel, ať už jsou ve vzduchu nebo jsou před startem si myslím, že je velice příjemné. Osvědčilo se nám to teda už loni ta výstava je zajímavá v tom, že vlastně otevřená veřejnosti, lidem, který tam přijdou náhodou, ale i lidem, který se o tom dozvědí. Takže to si myslím, že je taky velice zajímavé, že to není uzavřeno do tý galerie. Mám z toho dobrý pocit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aleši povězte nám něco víc o projektu Ček mánia, u kterého se podílíte na propagaci.

Host (Aleš Najbrt): Czech mania to je projekt, který už začal asi před rokem a půl připravovat Tomáš Zikan, který pracoval v tý době pro česká centra. Pracoval jako ředitel v českém centru v Londýně a on už dlouhý léta vlastně pracuje na propagaci českého současného designu a myslím si, že je to velmi záslužná práce, protože to tady nikdo jinej v podstatě nedělá. Takže my jsme mu za to vděční. On se snaží vlastně prezentovat český design v zahraničí a Czech mania je vlastně takový dlouhodobý projekt, kdy se prezentujou různý designéři na různých výstavách v různých městech. Zatím je to především v Evropě. Teď se ten projekt vlastně by trošku proměnil, nebo zúžil do dalšího takového nápadu, který se jmenuje Czech sto a to je vybraných sto ikon českého designu 20. století. Výběr dělalo asi sedm odborníků a my pracujeme na tý podobě výtvarný, na tý propagaci, na grafice výstav. Protože to není zase jedna výstava ale mnoho výstav se studiem Hypos, který dělají ten design jako architekti, nebo designéři. Je to velice zajímavé a ta výstava má být taky, pokud se nemýlím, v Praze v září nebo říjnu, myslím. Zatím nevím úplně přesně kde jestli v Umprum-muzeu nebo někde jinde v Národním muzeu, ale je velice zajímavá. Teďka probíhá momentálně v Bratislavě, předtím byla v Berlíně na akci Design.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přednášíte v tuzemsku i v zahraničí. Mají čeští studenti lepší nápady než ti v cizině?

Host (Aleš Najbrt): Jejda, to bych si takhle vůbec netroufl říct.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak dobrá, jak jsou na tom Češi v porovnání se světem, co se designu týká?

Host (Aleš Najbrt): No ale tak to nebudu mluvit o studentech, to budu mluvit o tom, co je v tý profesi jako takový. Myslím si, že a já nechci být kritikem a sypat hnůj do vlastních řad, nebo jak se to říká. Ale jako určitě trošku pokulháváme a musím ale to trošku vysvětlit. Je to daný prostě tím, tou přerušenou kontinuitou těch 40 let bolševizmu. Tady byla předtím obrovská tradice v typografii v designu jako takovým a myslím si, že teďka ty přicházející generace to zase se snaží vrátit tam kde to bylo a myslím si, že se jim to daří. Já jsem mohl být přítomnej teďka nedávno diplomovým pracem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a mám z toho dobrý pocit. Ty lidi se učí diskutovat, přemýšlet o tom, pracovat koncepčně, neomezovat se jenom to užitý umění, když ho dělají, ale zkoušejí pracovat i dělat exkurzi do toho volnýho umění, do volný tvorby, která potom je zpětně ovlivňuje. Vidím to velmi pozitivně do budoucna.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše žena, stejně jako vy je grafička. Pracuje ve vašem studiu?

Host (Aleš Najbrt): Nepracuje. Ona je momentálně malířka, ještě nedávno bych řekl grafička, ale teď se věnuje především malbě a myslím si, že její obrazy jsou strašně zajímavé. Technika, kterou používá, si sama vymyslela a nevím, co bych tady k tomu dokázal říct. Mám jenom radost z toho, že se jí ta práce daří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dochází mezi vámi k nějakým střetům, nebo každý čistě pracujete na svém a nenecháte si do toho třeba ani jenom trochu mluvit, nebo pozorujete svou práci z povzdálí?

Host (Aleš Najbrt): Co se týká práce, tak myslím si, že ke střetům nedochází. To je, my se snažíme jeden druhému v tomhle tom nějakým způsobem spíš pomoct nebo přispět nějakou radou, nebo názorem. To je.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy vystupujete s hudební skupinou EMTO univerzál. Jste jedním z dvojice Tomas a Ruler, členem Tros ketos, starším nosičem rakví v recesistické skupině BKS, příležitostně filmovým hercem, vytíženým grafikem, pedagogem. Možná jsem na něco ještě zapomněl.

Host (Aleš Najbrt): Jste někde přečetl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak máte volný čas, až skončí festival, vydáte se na dovolenou, nebo jak je to s vámi o prázdninách?

Host (Aleš Najbrt): Určitě si vezmu nějaký čas dovolenou. Možná, že budu mít ještě nějakou pracovní cestu, nechci to zakřiknout, tak doufám, že to dopadne. Já samozřejmě pracuju tak jako každý normální zaměstnaný člověk i v létě, ale samozřejmě budu se věnovat i rodině, dětem, takže nic speciálního.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neprozradíte, kam se chystáte? Nic zvláštního se nechystá u Najbrtů na prázdniny?

Host (Aleš Najbrt): Já to teprve vymýšlím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sám o sobě říkáte, že jste velkým milovníkem vína a jeho malým znalcem. Na jakou odrůdu nedáte dopustit?

Host (Aleš Najbrt): Těžká otázka, ale když budu mluvit o bílých vínech, tak určitě na Ryzlink rýnský.

Moderátor (Naděžda Hávová): A červená?

Host (Aleš Najbrt): Červená vína, to už je samozřejmě těžší, ale já neřeknu odrůdu, já spíš řeknu, že jsem nedávno byl s přáteli v Itálii v Piemontu a tam jsem byl nadšen víny, kterým se říká barolo a především tou neuvěřitelnou krajinou. To je nejkrásnější vinařská krajina, kterou jsem zatím viděl, takže jsem byl okouzlenej tou severní Itálií a těmi vinařstvími, který jsme mohli navštívit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste dělal někdy nějakému vinaři třeba etikety?

Host (Aleš Najbrt): Ano dělal. Tím, že tahle ta moje láska, nebo koníček jak se tomu říká je opravdu silný v posledních letech, tak jsem, dělám vlastně už dlouhodobě, spolupracuji s jedním vinařem, s panem Marcinčákem na jeho etiketách pro jeho vinařství. Dělal jsem pro pana Nepraše, což je taky velmi významný, dokonce jeden z nejvýznamnějších moravských vinařů. Dělal jsem pro něho nějakou práci, ne přímo pro něj, ale pro aktivity českého a moravského vinařství nějaké logotipy nejenom já, ale členové našeho studia. Takže bohužel to takhle přerůstá nám do studia ta moje zábava.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte ještě nějaký nesplněný profesní sen?

Host (Aleš Najbrt): Jejda, to já. Já to takhle nějak nemám. Já, že bych něco konkrétního jako herci, že ho mají, že si nezahráli.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hamleta.

Host (Aleš Najbrt): Hamleta nebo Cyrana. Teď zrovna připravujeme Hamleta pro Jakuba Špalka pro divadlo v Celetné, který bude mít premiéru v září, tak se tím Hamletem shodou okolností teďka zabývám, ale já jsem chtěl říct Cyrana, ale to je jedno. Někdo má toho Romea, že jo. Takže tohle to takhle konkrétně nemám, ale já to řeknu, já pořád vlastně toužím a budu po klientovi, který mi bude důvěřovat, který mi dá prostor, bude mít peníze na to, co spolu budeme dělat a bude mi důvěřovat, no. Tak to je to, po čem toužím. Neříkám, že to není. Ono to je, ale není to pořád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak já myslím, že jsme se snad zase něco nového dozvěděli o Aleši Najbrtovi. Tak jenom připomenu to, co jsem tady před chviličkou už vyčetl grafik, herec, zpěvák, milovník vína, zkrátka náš dnešní host v pořadu Dva na jednoho. Děkujeme za rozhovor. Mějte se dobře.

Host (Aleš Najbrt): Já taky děkuju, na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Díky i vám, že posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Vladimír Kroc a Naděžda Hávová se příští týden v obvyklém čase opět těší na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.