Martin Filipec jede transplantovat rohovky do Afghánistánu

24. červenec 2005
Host Jany Klusákové

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Dnes je to oční lékař docent Martin Filipec. Rozhovor točíme v předvečer vašeho odletu do Afghánistánu. Už jste tam někdy byl?

Host (Martin Filipec): Do Afghánistánu jedu poprvé.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se tak na vás dívám, pane doktore, vy spíš asi létáte opačným směrem.

Host (Martin Filipec): Tím myslíte tedy na západ?

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Martin Filipec): No, je pravda, že na západě jsem strávil času hodně, ale čím dál více stárnu, tím častěji jezdím na jih a na východ.

Moderátor (Jana Klusáková): Na jak dlouho odjíždíte?

Host (Martin Filipec): Já odjíždím na 6 týdnů.

Moderátor (Jana Klusáková): Co si člověk nesmí zapomenout zabalit do osobního zavazadla, když jede v polovině července do Afghánistánu?

Host (Martin Filipec): Tak rozhodně si nesmí zapomenout mikrochirurgické nástroje, trepany, to je hlavní co potřebuju, podle mého názoru.

Moderátor (Jana Klusáková): Jakpak je tam teď? Teploučko?

Host (Martin Filipec): No, podle informací, které jsem dostal od Petry Procházkové, tak je tam někdy mezi 40 a 50 stupni podle místa kde člověk se nachází.

Moderátor (Jana Klusáková): To je bezvadný, to nepotřebujete příliš moc obleků.

Host (Martin Filipec): Takže já jsem byl jeden z mála, který asi vítal ty deště teďko, protože tam kapka nespadne.

Moderátor (Jana Klusáková): Na dovolenou tam nejspíš nejedete, tak tedy zásadní otázka. Co tam budete dělat?

Host (Martin Filipec): Já tam jedu se svým kolegou, italským lékařem doktorem Carrézim a hlavním smyslem celého pobytu je zavést v Afghánistánu novou operaci, kterou tam lékaři neprovádí a to je transplantace rohovky.

Moderátor (Jana Klusáková): Jedete operovat jednoho chlapce konkrétního. Jakpak je daleko z Prahy do Kábulu? Víte to?

Host (Martin Filipec): Ještě jsem se nedostal k mapě, takže nevím přesně kolik je to kilometrů.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik to tak může být?

Host (Martin Filipec): Já myslím, že to musí být takových 5 tisíc, čtyři pět tisíc.

Moderátor (Jana Klusáková): Já být vámi, tak trošku přidám.

Host (Martin Filipec): Možná víc.

Moderátor (Jana Klusáková): Není to tak trochu přepych? Jet takovou dálku operovat jednoho nemocného chlapce? Nebylo by jednodušší přivézt ho do Prahy na vaši oční kliniku?

Host (Martin Filipec): Tak to byl vlastně úplně původně ten projekt, když za mnou přišla Marta Nolová, která byla ta první, která chlapce Adžamala viděla vyfoceného v našich novinách, to je tedy ten slepý chlapec a spojila se s organizací Berkat a střediskem pro ranou péči, tak to byl vlastně první plán, že se Adžamal přiveze do Prahy a my ho tady u nás na klinice odoperujeme. Poté, když jsme začali o tom projektu hovořit, tak navrhl jsem mu, že by možná bylo přece jenom lepší, kdybychom to obrátili a chlapce odoperovali v Afghánistánu a současně naučili afghánské lékaře provádět tuhle operaci, čímž samozřejmě ten projekt bude mít mnohem větší dosah.

Moderátor (Jana Klusáková): Prý mu budete tedy transplantovat rohovku, tu náhradní si vezete s sebou?

Host (Martin Filipec): Rohovku si vezu s sebou a rohovky v podstatě budou dodávány za prvé z bank evropských a za druhé z projektu, který jmenuje International Cornea Projekt, což je projekt ve Spojených státech, kde rohovky, které nemohou být umístěné na území Ameriky, tak jsou poskytovány bezplatně nebo za cenu dopravy do zemí, kde není možnost teda za ty rohovky uhradit tu jejich cenu, ten náklad.

Moderátor (Jana Klusáková): Promiňte, že se tak ptám, ale když se transplantuje rohovka, tak ta náhradní ta musí být živá takzvaně, to musí být z člověka rohovka?

Host (Martin Filipec): Ano, to je z dárce, ze zemřelého dárce.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže neexistuje dosud žádná umělá rohovka?

Host (Martin Filipec): Umělé rohovky existují, nicméně umělé rohovky používáme výhradně u pacientů, u kterých není možné provést transplantaci rohovky, ale to je jedna z nejúspěšnějších transplantací vůbec a umělé rohovky často nejsou tak dokonalé.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to složitá operace?

Host (Martin Filipec): Teď myslíte transplantace nebo ta umělá?

Moderátor (Jana Klusáková): Ne, myslím ta transplantace.

Host (Martin Filipec): Transplantace víte, ono je to v chirurgii tak, že ve chvíli, kdy nějakou operaci zkrátka člověk umí, tak jí dělá běžně a není to složitá operace, asi se to dá říct tak, že transplantace srdce je složitější, nicméně tady jsou takové bych řekl drobné triky, které člověk, když nezná, tak ta transplantace nemusí dopadnout dobře.

Moderátor (Jana Klusáková): Když se transplantuje dítěti rohovka, musí být i odebraná dítěti?

Host (Martin Filipec): Ne, ne, to není třeba, ale snažíme se, aby pokud transplantujeme rohovku mladým příjemcům, tak aby taky dostala rohovku od co nejmladších příjemců, ale nemusí to být tak, že ten věk musí být shodný.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Jedné mé známé se v Moskvě narodil chlapec, který asi v půl roce potřeboval vyoperovat nefunkční ledvinu. Na klinice matce otevřeně sdělili, že jsou schopni operaci úspěšně provést, ale pooperační péči v jejich ústavu, že miminko přežije jen stěží. Jak to bude s pooperační péčí o afghánského chlapce?

Host (Martin Filipec): Kromě toho, že provedeme operaci a možná ještě by bylo třeba říct, že tam nejedeme provést jednu operaci, ale jedeme tam, čeká na transplantaci rohovky v této chvíli zhruba 90 pacientů. Na počátku budu operace provádět já a afghánští lékaři budou asistovat a potom si obrátíme role. Co se týká té pooperační péče, tak v té časné pooperační péči tak to budeme zabezpečovat spolu s tamními lékaři, ale současně budou probíhat kurzy, v kterých si budeme říkat, jak se správně k operaci indikuje, jak probíhá časná pooperační péče a potom i ta pozdní pooperační péče. A samozřejmě v Afghánistánu je dostupný e-mail, takže potom v budoucnosti třeba za 6 měsíců po operaci by nastali nějaké problémy, otázky, tak můžeme komunikovat e-mailem, čili využijeme tu tzv. telemedicínu.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak hodláte, pane docente, s afghánskými lékaři komunikovat? V jakém jazyce?

Host (Martin Filipec): No, paštúnsky jsem se zatím nenaučil, takže počítám s angličtinou.

Moderátor (Jana Klusáková): Budou vám rozumět?

Host (Martin Filipec): Vím o tom, že tam je několik lékařů, kteří anglicky hovoří a při těch přednáškách je otázka, tam bude překladatel, překladatelka, takže některé ty přednášky pravděpodobně budou i překládány.

Moderátor (Jana Klusáková): Četla jsem, že ten osmiletý chlapec Adžamal pochází z horské vesničky vzdálené od hlavního afghánského města 8 hodin jízdy terénním vozidlem a o zrak že přišel vinou podvýživy. Znamená to, že špatně živené dítě začne také špatně vidět?

Host (Martin Filipec): Víte, já úplně přesně tu diagnózu neznám. Já vím od lékařů našich, kteří tam byli s vojenskou polní nemocnicí, že má na rohovce jizvy, je tam jakýsi dohad, že to bylo v souvislosti s přechodnou podvýživou v době, kdy tedy byla válka, nicméně to není úplně jasné.

Moderátor (Jana Klusáková): A vaše zkušenost je taková, že když je člověk špatně živen, takže se to odrazí na jeho zraku?

Host (Martin Filipec): Ano, může. Je celá řada onemocnění, kdy výživa může vést k těžkému poškození zraku, například tedy při avitaminóze A dochází právě k postižení rohovky a spojivky.

Moderátor (Jana Klusáková): Anorektičky by měly slepnout podle toho?

Host (Martin Filipec): Ne, za prvé je to otázka chronická, za druhé je to otázka toho nízkého přísunu vitamínu A, s anorektičkami co se týká rohovky nemám tedy zkušenost a pak jsou dalších onemocnění, kdy současná špatná výživa plus tabakismus a alkoholismus může vést k postižení zrakového nervu, to byla taková epidemie slepota na Kubě na počátku těch 90 let a bylo to právě v důsledku kombinace špatná výživa, alkohol, kouření.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 Radiožurnále vám představujeme doktora Martina Filipce z oční kliniky Lexum. Je všeobecně známo, že bychom měli chodit na pravidelné prohlídky k zubnímu lékaři. A co oční lékař neboli oftalmolog? Také bychom ho měli pravidelně navštěvovat v zájmu svého zraku?

Host (Martin Filipec): No každopádně platí asi to, že by člověk po dosažení čtyřicátého roku pokud nemá v rodině žádné onemocnění, o kterém bychom věděli, že se může dědit, tak by měl po čtyřicátém roce navštívit oftalmologa. Ten důvod je, že to je věk, ve kterém se zvyšuje výskyt například zeleného zákalu, který je takové velice plíživé onemocnění a je třeba ho včas diagnostikovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Kromě toho, kolem té čtyřicítky člověk náhle zjistí, že mu nestačí ruka, když si chce něco přečíst.

Host (Martin Filipec): Ano, to je ta taková velice, velice nepříjemná, nepříjemná, nechci říct choroba, ale bohužel je to jedno z mála vad, které dneska umíme odstranit v podstatě všechny brýle až kromě těch, kromě právě těch na blízko, na čtení, tu vetchozrakost, to je strašné slovo.

Moderátor (Jana Klusáková): Jako starobní důchod.

Host (Martin Filipec): Ono to zní lépe v řečtině, to je presbyopie. To zní trošku vznosněji.

Moderátor (Jana Klusáková): Říkejme to.

Host (Martin Filipec): Takže to je jediné zatím, které umíme odstranit jen s většími obtížemi, řekněme.

Moderátor (Jana Klusáková): O chrup pečujeme tak, že si zuby pečlivě a správě čistíme. Lze také nějak podobně pečovat o zrak?

Host (Martin Filipec): V současné době se objevuje celá řada, celá řada návodů jak je nutné nosit tmavé brýle, používat celou řadu vitamínů, já myslím, že při dobré stravě není nutné o zrak nijak zvlášť pečovat a myslím si, že je třeba zkrátka včas jít k lékaři, což znamená kolem toho čtyřicátého roku.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se, oko do srdce okno. Platí to doslova? Pohlédnete mi hluboko do oka a poznáte, zda se o mne pokouší infarkt?

Host (Martin Filipec): No, u mnoha onemocnění to tak je. I když upřímně řečeno, právě souvislost mezi například cévním řečištěm, když pohlédneme do oka na sítnici a tím není tak úplně ta závislost přímá, nicméně celá řada systémových celkových onemocnění, které se v oku odrážejí, celá řada infekčních onemocnění, tuberkulóza, syfilis a tak dál, autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida a tak dál, takže skutečně celá řada onemocnění má svůj odraz v oku.

Moderátor (Jana Klusáková): Z duhovky oka prý lze vyčíst jednak jakými chorobami jsem dosud trpěla a také čím aktuálně strádám. Je to pravda?

Host (Martin Filipec): No, já jsem k tomu víc než skeptický. Duhovka může být odrazem některých onemocnění, čili máme specifické nálezy na duhovce, kdy můžeme říct, tady tento nález svědčí pro zřejmě takovéhle onemocnění, ale to čtení z duhovky to nepovažuji za dobrý nápad a za dobrý diagnostický prostředek.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se tomu říká?

Host (Martin Filipec): Iris diagnostica.

Moderátor (Jana Klusáková): Na oční klinice Lexum se prý, pane docente, zabýváte laserovou refrakční chirurgií. Co to je?

Host (Martin Filipec): Já bych to možná trošičku poopravil. My se na naší klinice Lexum zabýváme také laserovou refrakční chirurgií, ale jinak se zabýváme vlastně chirurgií a oftalmologií v celé její šíři. Jedním odvětvím je refrakční chirurgie, dále se zabýváme chirurgií šedého zákalu a chirurgií sítnice.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy hovoříte o všech svých kolezích, ale já jsem, když jsem řekla vy, tak jsem myslela vás osobně, vy prý jste na to, na tu laserovou refrakční chirurgii obzvláštní machr.

Host (Martin Filipec): Tak to, ano, dělám jí dlouho, je to jedna z mých subspecialit a laserová refrakční chirurgie je jednou ze součástí refrakční chirurgie, pomocí které odstraňujeme vady jako je krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus.

Moderátor (Jana Klusáková): Úspěšně?

Host (Martin Filipec): Velice úspěšně, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A když říkáte refrakční, tak jak si to přeložíme?

Host (Martin Filipec): Refrakční, to jsou vady lomivosti a vady lomivosti v podstatě v překladu je krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus.

Moderátor (Jana Klusáková): A to znamená, že se u vás leží nebo jsou to ambulantní zásahy?

Host (Martin Filipec): Ne, to jsou všechno ambulantní zásahy, takže pacient přijde na vyšetření, to probíhá většinou jeden den a potom ho objednáme na zákrok a zhruba stráví u nás 2 hodiny se vším všudy a odchází domů po zákroku již bez brýlí a kontaktních čoček.

Moderátor (Jana Klusáková): Promiňte, že se tak ptám, bolí to?

Host (Martin Filipec): Nebolí to. Já vždycky říkám pacientům, že tedy ví, do čeho jdou, že ví, že to nebolí, ale že rozhodně jsou příjemnější věci, které člověka mohou v životě potkat. No ale ten zákrok sám nebolí.

Moderátor (Jana Klusáková): Platí se za to?

Host (Martin Filipec): Za tento typ zákroku se v drtivé většině případů platí a jen u některých pacientů, například u pacientů právě po transplantaci rohovky, ten laserový zákrok může odstranit pooperační refrakční vadu po transplantaci rohovky, takže my pro to, aby pacienti dobře viděli po té transplantaci, tak často provádíme korekci laserem.

Moderátor (Jana Klusáková): Zdarma?

Host (Martin Filipec): To záleží, to záleží na pojišťovně.

Moderátor (Jana Klusáková): A tyhle zásahy, my tady nebudeme uvádět samozřejmě žádný ceník, ale jsou dostupné třeba i důchodci?

Host (Martin Filipec): Jsou to zákroky, které jsou v zásadě dostupné velké většině pacientů, za několik let se jistě vyrovnají ceně kontaktních čoček nebo brýlí, která jinak pacient nosí.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste byl, pane docente, nejednou pracovně v zahraničí. Jak si stojí české oční lékařství ve srovnání, a buďme hodně nároční, třeba s tím americkým?

Host (Martin Filipec): Já si myslím, že naše oční lékařství, co se týká zejména chirurgie, je na velice vysoké úrovni a myslím si, že se dá říct, že na srovnatelné úrovni s oftalmologií ve Spojených státech. Druhá oblast například je oblast výzkumu. A v tom je třeba říct, že stále pokulháváme, snažíme se to samozřejmě napravit a myslím si, že se nám to daří, ale tam rozhodně jsme zatím pozadu.

Moderátor (Jana Klusáková): Co máte na svém oboru rád?

Host (Martin Filipec): Člověk něco udělá a vidí ten výsledek hned. Uděláte jeden den operaci a druhý den ten pacient vidí.

Moderátor (Jana Klusáková): A také je něco, co vás na vašem oboru skličuje?

Host (Martin Filipec): Víte, já ani nemohu říct, že by mě něco skličovalo. Je tady celá řada problémů, ať už na úrovni výzkumu, neumíme léčit některá genetická onemocnění, ale pracujeme na tom. Děláme genetický výzkum, víme, že genová terapie je ještě sice otázkou budoucnosti, ale už má konkrétní obrysy, takže je to skutečně jenom nějaká otázka let. Možná desetiletí, ale víme, že to půjde. Když vezmeme ty globální problémy, tak dnes je na světě 45 milionů lidí, kteří mají oboustrannou slepotu, další sta miliony lidí, kteří mají těžce poškozené vidění a většina těchto onemocnění jsou odstranitelná. Za prvé je možné provádět prevenci, ale většina těch pacientů má šedý zákal a nebo mají onemocnění rohovky, což je 10 procent světové slepoty, jsou právě onemocnění rohovky, takže prostou operací ať už šedého zákalu nebo transplantací nebo prevencí, je možné většinu této slepoty odstranit.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr. Nedávno proti mně ve vagonu metra seděla slečna a když se na mě podívala, měla v každém oku čerta, vlastně spíš čertíčka. Neškodí zdravému oku taková extravagantní čočka?

Host (Martin Filipec): Já jsem teďko úplně nevěděl, co máte na mysli. Já s tím osobně úplně zkušenost s tímto typem čoček nemám, co znám z literatury, tak vím, že existují čočky různě barevné a s čertíčky a tak dál, které nejsou dobře techniky zpracované. A ty mohou vést k poškození oka. Při dobrém technickém zpracování by tam problém být neměl v zásadě.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili očního lékaře docenta Martina Filipce z pražské kliniky Lexum. Šťastnou cestu do Afghánistánu, šťastné pořízení a hlavně úspěšný návrat přeje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu