Dominika Nell Applová: Český design potřebuje osvícené průmyslníky

29. srpen 2005
Dva na jednoho

V pravidelném čase začíná pravidelný pořad Dva na jednoho. Zdraví vás a dobrý den přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Dobrý den přejeme i našemu hostu, kterým je tentokrát jedna z nejlepších designérek na světě, Dominika Nell Applová. Dobrý den.

Host (Dominika Nell Applová): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký dobrý den. V úvodu něco životopisných dat. Dominika Nell Applová se narodila 9. září 1974 v Ústí nad Orlicí. Vystudovala pražskou UMPRUM, získala bakalářský titul na Institutu designu v Pittsburgu a magisterský titul na Road Island School of Design ve Spojených státech. Tři roky přednášela na Standfordské universitě v Sillicon Valley na oddělení designu výrobků. Od roku 2001 pracovala v Sillicon Valley ve firmě Ideo, která mimo jiné vynalezla první počítačovou myš a také stojící tuby zubních past. Ještě před nástupem do Sillicon Valley vystřídala Dominika Nell Applová mnoho špičkových designérských studií v New Yorku. Vyhrála řadu prestižních designérských cen a loni mimo jiné získala národní cenu za design. To jenom tak v kostce. Určitě je spousta témat, o kterých ještě budeme mluvit.

Moderátor (Vladimír Kroc): "Bez rodiny žít nechci, zkoušela jsem to 4 roky. Být workholikem znamená mimo jiné čekat na to, že se ten bumerang vrátí a začnete ztrácet reálné vztahy ke světu." Tohle jste řekla v jednom z rozhovorů. Teď, můžeme to prozradit, čekáte miminko, takže předpokládám, že workholismus nehrozí a ztráta reálných vztahů také ne. Co rozhodlo o tom, že jste se ze Spojených států vrátila do Evropy?

Host (Dominika Nell Applová): Rozhodlo - na to je úplně jednoduchá odpověď, já jsem o tom vůbec nepřemýšlela, prostě jsem se vdala.

Moderátor (Vladimír Kroc): O tom jste nepřemýšlela, o těch vdavkách?

Host (Dominika Nell Applová): To jsem přemýšlela, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): A přesto jste se vdala.

Host (Dominika Nell Applová): A přesto jsem se vdala. Ale prostě jak říkám, ta odpověď je úplně přímočará, bez spekulací. Můj manžel má momentálně práci, která je spjatá s Londýnem, a nemůže se odtamtud hnout. Ta moje práce je víc kosmopolitního ražení, takže prostě jsme se tak rozhodli. Já jsem ve Spojených státech strávila de facto 15 let se dvěmi přestávkami, bylo to v takových dejme tomu tříletých, pětiletých periodách, a vždycky jsem se vlastně do Evropy vrátila, tak nějak si srovnala svoje náhledy na věc, na svoji práci, na svoje vztahy se světem a tak dále, a pak jsem se zase třeba do těch Spojených států vracela.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže baví vás ty návraty, jak do Evropy, tak do Spojených států?

Host (Dominika Nell Applová): To určitě. Já předpokládám, že se zase vrátím. I když se teď pohybuju tady mezi Londýnem a Prahou, úplně prostě v tom cítím, že ten čas, kdy se budu vracet do Ameriky, ještě nastane.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mění se podle vás kvalita života ve Spojených státech v posledních 15 letech?

Host (Dominika Nell Applová): Určitě. Ale ta země je tak obrovská. Já to opravdu můžu posuzovat jenom v těch oblastech řeklo by se pobřežních - jak na západním, tak na východním pobřeží - kde jsem se víceméně pohybovala, a tam se určitě mění. Ale zas na druhou stranu je to i v Americe jako všude jinde. Prostě v rámci Ameriky samozřejmě dochází k vývoji. Já nevím, jak bych to specifikovala dál. Určitě třeba v tom Sillicon Valley jsem konkrétně já zaznamenala vlnu, kdy z nadšení a z extáze, z úspěchu internetu to začalo strašně rychle prostě padat dolů. A to se prostě promítalo v náladě. Já jsem tam zažila několik vln propouštění z velkých firem. Zažila jsem tam kolaps velikánských korporací a tak dále. Amerika a životní styl vůbec je ve Spojených státech strašně úzce navázaný na práci a na kariéru, a tím pádem když se takovéhle změny dějou, tak to zasahuje celé oblasti, rodiny a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme poslouchali Naďu, která vlastně v té zkratce vyčetla váš život či kariéru, tak to vypadalo jako strmý vzestup. Hodnotíte to také tak a nebo jste měla třeba ve Spojených státech také fáze, kdy vám nebylo úplně do zpěvu?

Host (Dominika Nell Applová): To jsem určitě měla. Já bych to určitě žádným strmým vzestupem nenazvala. Trvalo to přes 10 let. To by se asi každý měl nějakým způsobem vyvinout z jednoho bodu do druhého a.

Moderátor (Vladimír Kroc): A nemusí to být vždycky vzhůru.

Host (Dominika Nell Applová): To je pravda, to je pravda. Ne strmě bych to vůbec nechápala. Upřímně řečeno, já to chápu jako výsledek svého dlouhodobého úsilí a práce. A ty úspěchy, jestli se to takhle dá nazvat - když teda budeme mluvit čistě o mé profesi, tak postup, který jsem zaznamenala já, mě připadá naprosto adekvátní.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vynaložené práci.

Host (Dominika Nell Applová): Té vynaložené práci, jo. Je teda fakt, že si asi spousta lidí neuvědomuje, že to úsilí musíte vynakládat každý den 24 hodin a pak nespíte. Prostě, že s tím, že vás nějaká firma uzná a dá vám určité množství zodpovědností, s tím to nekončí. To vám nic nezaručuje. Musíte pořád vynakládat úsilí a pořád se snažit, pakliže máte nějakou vizi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vytvořila jste Design mobilních telefonů Siemens, pracovala jste pro NASA, pro tým Billa Gatese a teď se vrháte do světa módy, dá-li se to tak říci. Jakkoli se to světový módní průmysl snaží popřít, skutečné ženy mají křivky. Tak možná takový by mohl být podtitul pod novou českou značkou, která má paradoxně anglický název Yourbody. Za ní stojíte vy a návrhářka Dana Turečková. Povězte o tom něco víc.

Host (Dominika Nell Applová): Ženy křivky mají, to všichni víme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Editoři módních časopisů to možná nevědí.

Host (Dominika Nell Applová): To je pravda. Já si myslím, že to všichni víme, ale tlak reklamy a materializovaného ideálu jak žen - a u těch žen je to prostě silnější, což je čistě dáno z kulturního hlediska - ale i u mužů je ten tlak tak velikánský, a já to znám třeba z jiných oborů, z elektroniky a tak dále, že ten vlak se jednou rozjede, projekty se rozjedou, a pak to jde setrvačností. A zarazit do jakéhokoliv tohohle toho procesu jakýsi klín a říct, prosím vás, zmapujme jak to opravdu na tom trhu vypadá, je velice obtížné.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jsem se právě chtěla zeptat. Protože všichni vědí, že žena normální postavy nemůže vážit 50 kilo při téměř dvoumetrové výšce a přesto se to po nás ženách chce. Myslíte, že těchto obecně propagovaných stereotypů se svět módy někdy zbaví?

Host (Dominika Nell Applová): Já si myslím, že svět módy jako i obecně designu lidi hodně rozlišují - takhle bych začala nějak, abych to vysvětlila. Rozlišují průmyslový design nebo i módu takového toho umělečtějšího ražení, kdy se tvůrce skrze módní linii, přehlídku nebo sérii určitých výrobků snaží jakoby vyjádřit svůj vztah ke světu. To jsou velký slova, ale co tím myslím: Když prostě jedete do Milána nebo do New Yorku na Fashion week a jdete se podívat na přehlídku Gucciho, je to hlavně o lidech. Je to konkrétně o těch návrhářích, kteří se vyjadřují tak, jak to vidí oni. Jak vidí sexualitu dejme tomu, nebo vůbec nějakou estetickou harmonii. A pak samozřejmě vedle toho paralelně vznikají naprosto komerční řady, které jdou do výroby. Jenže já si myslím, že ten jeden svět těch catwalks a tak dále je jakási pohádka. To je prostě poezie, kterou si ten tvůrce vytváří a samozřejmě s každou dobou se dejme tomu vztahuje k nějakému ideálu. A jestli to dneska je dvoumetrová tyč, na který vlaje nějaký kus materiálu, tak ten člověk se stává objektem a já to chápu. Ale jakmile se to prostě dostane do obchodů a teď teda nechci jmenovat, protože bych byla taková krutá, ale prostě v momentě kdy se popře, že existuje ženská v 35 letech, ve 40 letech, v 50, a že to je pořád ženská, že to ženství nekončí v sedmnácti, a ty maminky se musí rvát do džín, který končí někdy hodně nízko a pak do triček, který zase začínají někde hodně vysoko, tak já si myslím, že je to nevhodně zpracovaný produkt. Berme to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli jsem dobře rozuměl, tak jste řekla něco ve smyslu: Design umělečtějšího ražení. Jinými slovy, vy nechápete design jako uměleckou disciplínu?

Host (Dominika Nell Applová): To je zajímavá otázka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkuju.

Host (Dominika Nell Applová): Já osobně ne, ale takhle: Je to věc, se kterou se setkávám dennodenně a ten dialog mezi jakoby tím průmyslem a tím uměním prostě trvá. To je prostě taková permanentní tahanice kdo z koho. Kdo do toho má víc co mluvit, jak to bude vypadat, a kdo ty rozhodnutí nakonec udělá. Mě zajímá hrozně moc konfekce. Proto třeba v Yourbody děláme zásadně konfekci a ten catwalk prostě zatím ne. Já když jdu do továrny a tam jedou všechny ty stroje a vypadávají z nich věci, který vypadají všechny úplně stejně a jsou vlastně anonymní, tak to mě hrozně motivuje a to se mě líbí. Já cítím tu vazbu designu na průmysl velice silně. Třeba vůbec nečtu umělecký časopisy, ale naopak ty ekonomický a průmyslový . A z toho čerpám jakousi inspiraci, co se děje na trhu a tak dále. Ale jak jsem říkala předtím, můj přístup je takový, že já design chápu a jsem v tom oboru nakloněná spíš pro ten průmysl. Ale úplně chápu lidi, kteří jsou v tom oboru a těmi předměty, které mají nějakou užitnou hodnotu, se jakoby sebevyjadřují, jako malíř obrazy, nebo sochař sochami.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká Dominika Applová, host dnešního pořadu Dva na jednoho. Český rozhlas 1-Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho. Naším hostem je Designérka Dominika Nell Applová. Designér Aleš Najbrt a výtvarník Maxim Velčovský, se kterými jsme si v pořadu Dva na jednoho taky povídali, tak ti si posteskli, že dobře vyšlápnutou cestu československého designu přervala socialistická pauza. Práci svých současných českých kolegů jste určitě pozorovala ze zámoří. Jak se jim daří tu čtyřicetiletou propast v téhle oblasti překlenout?

Host (Dominika Nell Applová): No takhle, to by se dalo rovnou říct jak se to daří rádiu, nebo mlékárnám. Prostě já si myslím, že.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak vy máte přece jenom ale blíž k tomu designu.

Host (Dominika Nell Applová): Jasně. Já si myslím, že pro průmyslového designéra je to o to obtížnější, že my jsme přímo vázaný jakoby na průmysl a na jeho vývoj. Tím pádem pakliže fabriky v České republice, nebo v Československu to je jedno, tomu nejsou nakloněný a nemají prostě to sebevědomí říct: "My nebudeme pronajímat naše haly zahraničnímu investorovi, nebo jak jim říkají, co tady potom vlastně z toho udělá montážní linky a bude čekat čistě jenom no to, až prostě to tady už bude zase tak drahý, že ty montážní haly postaví dál na východ." Prostě pakliže se nesetkáme s fabrikou, která to sebevědomí má tak zdravé, že si řekne: "ne, my prostě tady vyvineme svojí vlastní věc, která bude konkurence schopna a tím pádem prostě nejdeme designéra, který tohle to chápe a vytvoříme nějaký partnerství", tak pakliže tohle se nestane, tak ten design de facto začne umírat. A já si myslím, že situace dneska v České republice není dobrá a myslím si, že to je právě daný touhle jako vazbou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Že průmyslníci ještě nepochopili, nejsou tedy osvícení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dominiko, vy říkáte, že jde o sebevědomí. Ty si řekla, Naděždo, že nepochopili, ale ono jde hlavně o peníze. Vy jste řekla, že čtete ty ekonomické magazíny.

Host (Dominika Nell Applová): No jasně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nejde o to, že právě ti investoři ze zahraničí peníze mají a pak je to tedy na nich, jestli budou využívat designéry zdejší nebo zahraniční?

Host (Dominika Nell Applová): No samozřejmě, že jde o peníze. Ovšem já jsem přesvědčena, a myslím si, že nejsem úplně naivní, že prostě jde taky o rozhodnutí managementu, který si může říct: "Ano, my můžeme buď relativně v krátké době dojít k nějakému zisku a co se stane po té krátké době, uvidíme." A nebo si řeknou: "Ano my víme, že se dáme cestou úvěrů a třeba i velikého riskování, že ten svět, zatímco my se prostě snažíme vypořádávat se zákonodárstvím a všema těma věcma, který s tím samozřejmě souvisí, se pořád bude posunovat dál."

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, ale mluvíme o průmyslovém designu. Ptám se jako laik. Má vůbec a může existovat v tomto smyslu něco jako český design? Není to tak, že už je přinejmenším evropský?

Host (Dominika Nell Applová): Já s vámi souhlasím. Samozřejmě regiony mají určitá svoje specifika, které se odrážejí úplně ve všem. Je to jazyk jakým mluvíme, podnebí v jakém žijeme. Ale průmyslový design je globální disciplína a pakliže si to ty naši čeští designéři, ta nastávající generace, nebo už ta co frčí, nebudou uvědomovat a nebudou se dostatečně na ten svět napojovat a nebudou se cítit jakoby konkurence schopní na celosvětové úrovni, tak to nebude dobrý. Jako že si tady vytvoříme specifický český design, něco jako byl kubizmus v architektuře nebo tak, to se všecko může stát. Ale když budeme mluvit o jako participaci té designérské disciplíny na nějakým průmyslu tak musíme jít globální cestou celosvětovou, celoevropskou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dominiko, vás zaměstnává Yourbody. Co další projekty?

Host (Dominika Nell Applová): Tak Yourbody mě zaměstnává teď, to je pravda, protože jsme to před několika měsíci teprve rozjeli. Ale pro mě osobně je to jenom jeden z mnoha projektů. Když jsem odešla ze Sillicon Valley, tak jsem vlastně ještě donedávna měla jakýsi závazky vůči projektům, které byly tam, a ty jsem postupně ukončila a rozhodla jsem se, že se budu zabývat čistě svými projekty. To znamená, že výrobky, kterým budu pomáhat na svět, ať už jsou to šaty, mobilní telefon, nebo třeba i nějaké systémové záležitosti abstraktní, bych chtěla vidět v celém kontextu. To znamená, že pro mě ten výrobek není dneska už jenom konkrétní produkt, ale je to i všechno kolem toho jak se ten výrobek dostane k zákazníkovi a jaká je zpětná reakce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že vám ještě na UMPRUMu říkali vichřice?

Host (Dominika Nell Applová): No vichřice. Říkali mi vichřice, ale nebylo to jenom na UMPRUM, ono to bylo takové moje období životní a já jsem si tuhle přezdívku přivezla. Já jsem se byla kdysi potápět na Korsice a tam jsem se takovým bezhlavým způsobem potápěla, že mě začali říkat vichřice. A pak jsem si to nějak přivezla na tu UMPRUM.

Moderátor (Vladimír Kroc): A zůstalo vám to. Zklidnila jste se třeba teď mateřstvím?

Host (Dominika Nell Applová): To já jsem se určitě zklidnila nejenom mateřstvím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už dřív.

Host (Dominika Nell Applová): Ale i tou Amerikou si myslím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vážně?

Moderátor (Naděžda Hávová): Já chci jenom připomenout, vy když jste v devatenácti odešla do Spojených států, tak jste si taky na nějaký čas vyzkoušela squatování.

Host (Dominika Nell Applová): No to jo, to jo. To jsem si vyzkoušela teda se vším všudy. Ale víte co, ono třeba nebylo jiný východisko, jo, berme to takhle. Já se k tomu třeba teď občas hodně vracím, když potkávám lidi, který tu americkou zkušenost, jestli to tak můžu nazvat, absolvovali třeba o 10 let později než já. Dejme tomu vystudovali tady vysokou školu, získali jakýsi postavení a pak si řekli, co kdybych to zkusil v tý Americe, nebo v Německu, v Anglii, to je jedno. A problém mezi mnou a jima je, že oni už mají o sobě jakousi představu. Ne že já bych neměla teda, to samozřejmě jsem měla. Ale to sebevědomí už mají někde jinde a já jsem si prostě mohla dovolit spoustu pokusů a proher, protože jsem jakoby nic neznamenala. Teď v té pozici, ve které jsem, kdybych teď musela squatovat, tak bych si řekla: někde jsem se špatně rozhodla na tý cestě. Ve třiceti letech už bych asi to nechtěla.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dneska žijete převážně v Londýně, kde je doma váš manžel Jakob, někdejší ekonomický poradce Tonyho Blaira. Už máte pro miminko vybrané jméno?

Host (Dominika Nell Applová): No máme tři pracovní názvy, bych tak řekla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pracovní názvy?

Host (Dominika Nell Applová): Taková hantýrka. Ne, to říkám hrozně špatně. Máme, myslím si, že máme, ale je to prostě tajemství.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak aspoň naznačte, jestli to bude jedno, nebo dvě jména, teď je to celkem v kurzu.

Host (Dominika Nell Applová): No my máme v těch pracovních verzích i to s těma dvěma i to s tím jedním, asi tak. Ale já si říkám, že jméno je taková posvátná věc, že bych radši dala jedno, aby se s tím nespekulovalo. Dám dvě a budeme to doma řešit, který je hezčí, jo. V pubertě a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Poslyšte, když to berete tak technicky. Máte tedy pracovní název miminka, které se má narodit. Řekli jsme, že to bude holčička, nebo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě jsme neřekli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nezlobíte se, že jsem to řekl?

Host (Dominika Nell Applová): Teď jste to řekl. No jasně, my se za to nestydíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): To znamená, bylo to v tomto smyslu i třeba plánované rodičovství, že jste to všechno takhle brali pracovně?

Host (Dominika Nell Applová): Ne vůbec ne, protože já si myslím, že u lidí mého ražení a třeba ražení mého manžela, my vždycky budeme mít nějakou svojí misi, který se budeme maximálně věnovat. A to děťátko, když přijde tak nějak samo, jak chce, tak to je asi ta optimální doba. Protože kdyby to člověk plánoval, tak by nikdy nebyl ten správný čas.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže předpokládám, že nemáte ani naplánováno to, jak skloubit kariéru s mateřstvím. Necháte to plynout.

Host (Dominika Nell Applová): Určitě. Já věřím tomu, že se s tím vyrovnám. Pro mě je to třeba důležitá věc. Já si myslím, že to dítě až začne nabírat svůj vlastní rozum a začne být míň závislé na mě, tak bude rád, když ta matka bude mít nějakou jako misi, že ho budu moct inspirovat třeba.

Moderátor (Vladimír Kroc): A budete chtít, aby mluvila česky?

Host (Dominika Nell Applová): Česky, německy, anglicky, francouzsky, co zvládne prostě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já se ještě vrátím zpátky k designu. Jak pokračuje vaše spolupráce s jabloneckou firmou, která vyrábí velké mobily pro starší generaci?

Host (Dominika Nell Applová): Ta spolupráce pokračuje. Myslím si, že dobře. Pracuju na tom ještě se svým kolegou Honzou Tučkem, s kterým jsme začali spolupracovat a už to trvá několik let. Já moc o tom projektu nechci mluvit, ale jenom bych chtěla prostě říci, že ta jablonecká firma je jednou z takových oáz pro český design, pro design v téhle zemi. Protože ten člověk, co to tam vede, se rozhodl riskovat a rozhodl se akceptovat určitý ty moje americký postupy a tak dále, aniž by s nima měl zkušenost, nebo jim dejme tomu dvakrát důvěřoval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak možná on je právě prototypem osvíceného průmyslníka.

Host (Dominika Nell Applová): Určitě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dominiko, náš čas vypršel. Přejeme hodně štěstí v osobním životě a také pracovních úspěchů.

Host (Dominika Nell Applová): Děkuji.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem v pořadu Dva na jednoho byla designérka Dominika Nell Applová. Na shledanou.

Host (Dominika Nell Applová): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Za týden v obvyklém čase se na vás těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Ať se vám Radiožurnál dobře poslouchá. Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu