O vzniku českých příjmeních
Obyvatelé České republiky mají zhruba 65 tisíc příjmení. Tím nejčastějším českým příjmením je a není to žádná novinka, Novák. Česká jména vznikala od 14. do 18. století. Různě se měnila a vyvíjela a protože vás dnešní Vaše téma zaujalo a poslali jste hodně, hodně otázek, tak my se teď pokusíme na ně odpovědět.
U telefonu je v tuto chvíli připravený profesor Jiří Kraus z fakulty sociálních věd University Karlovy v Praze. Já vás zdravím, dobré odpoledne. Jeden pan posluchač pravděpodobně, Novák z Ostravy se ptá, proč je právě příjmení Novák nejčastější? Zda-li to nějak souvisí s historií?
Jiří Kraus: Částečně to s historií souvisí. Novák, Novotný, Nováček. To byl člověk, který někam přišel, do nějakého prostředí, někdy dokonce musel zaplatit zápisné. Tenkrát se říkalo příjemné i když to nebylo příliš často a každý takový Novák vzbuzoval pozornost. Do té doby než se v tom prostředí neotrkal. Takže od té doby máme tolik těch Nováků. Myslím, že v České republice je jich asi 70 tisíc. Ovšem Novák byl také švec, který odmítal spravovat boty a šil jenom boty nové nebo krejčí, který nechtěl také spravovat látku a šaty a pouze šil nové.
Teď tu mám jednu krásnou otázku, kterou doufám, že vás nezaskočím. Posluchač pan Damašek se totiž velmi vtipně zeptal. Jmenuji se jako hlavní město Sýrie. Jak k tomu naši prapraprarodiče přišli?
Jiří Kraus: Asi ne přímo podle hlavního města Sýrie, ale spíše podle látky, podle bavlněné látky s hladkou úpravou damašku. Třeba nějaký prapraděd byl člověk, který šil z té nové látky nebo ji prodával, takže pravděpodobně to příjmení bude spíše z obecného názvu pro látku než aby přímo souviselo s Damaškem. I když, kdo ví?
Ještě jednu otázku tady pro vás mám. Posluchač, který se nám nepředstavil, možná k tomu měl nějaký důvod se ptá, proč se v češtině mění koncovky u zahraničních jmen? Proč se přidává ová? Jako třeba Stoneová, Streepová. Ono ostatně jak kde a jak kdo? Ale přesto proč, proč to tak je?
Jiří Kraus: Přechylování trochu souvisí s ohýbáním slov vůbec. Se skloňováním a časováním. Jestliže máme pana Stonea nebo pana Clintona, tak neříkáme, že máme pana Clinton, ale pana Clintona. To znamená, že ty koncovky čeština přidává zcela běžně a s tím také souvisí přechylování i ženských příjmení. I když samozřejmě se to vztahuje daleko více k běžné komunikaci, k běžnému dorozumívání než k zápisům do různých matrik a průkazů, kde velice často převládá jedna podoba. Tedy ta nepřechýlená proto, aby to ženské jméno se neměnilo.
Na našem telefonu byl profesor Jiří Kraus z fakulty sociálních věd University Karlovy v Praze. Díky za váš čas. Na slyšenou. Tím uzavíráme dnešní Vaše téma, které jsme věnovali českým příjmením. Zítra v odpoledním Radiožurnálu Vaše téma už o něčem, úplně jiném.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
