Botanik Josef Elster jede na Antarktidu

Host (Josef Elster): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Docent inženýr Josef Elster se narodil 14. února 1958 v Dačicích. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd v Třeboni. Je členem České algologické společnosti. Přednáší na jihočeské a Masarykově univerzitě. Je ženatý, má dvě děti. Za týden, jak už bylo řečeno, odlétá na ostrova Jamese Rosse do Antarktidy na první českou vědeckou polární základnu. To všechno platí?

Host (Josef Elster): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pan docente, s velkou pravděpodobností tam oslavíte, na tomto neobydleném ostrově, narozeniny, ale víte do čeho jdete. Už jste tam byl před dvěma lety. To ale základna ještě nestála, ne?

Host (Josef Elster): Tehdá ano. To je, já jsem byl tehdá členem první geologické expedice na ostrov James Ross a jeden z úkolů té expedice byla rekognoskace terénu, to znamená, že jsme vyměřovali místo, kde se v současné době staví stanice. A také jsme vypracovali přehled rostlinných společenstev, které se nachází v blízkosti stanice, protože pochopitelně provoz a výstavba stanice má nějaký vliv na okolní prostředí. A všechny země Antarktické smlouvy vyžadují takovouto zprávu, zda provoz a výstavba stanice negativně neovlivní životní prostředí té lokality.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže to není takové, jako postavit si rodinný domek za Prahou. Původně měla stanice stát na ostrově Krále Jiřího. Proč nakonec na ostrově Jamese Rosse?

Host (Josef Elster): Ano. Původní návrh byl postavit stanici na ostrově Krále Jiřího, a tento návrh vycházel z naší zkušenosti, protože jsme řešili projekt na polské stanici, která leží na tomto ostrově, takže bylo pochopitelně snadné navrhnout jednu ze zátok, která se na tomto ostrově nachází, pro výstavbu stanice. Ale nakonec některé státy, které již stanice na tomto ostrově mají, navrhly, abysme vyhledali jiné stanoviště nebo jinou lokalitu. A musím říct, že v současné době jsme velice rádi, že jsme našli jinou lokalitu, tento ostrov, protože tento ostrov poskytuje daleko širší uplatnění v různých vědeckých odvětvích, které tam budeme provádět.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy tvrdíte, že vědecký výzkum by měl v těch prvních pěti letech se zaměřit zejména na studium biologické diverzity, tedy dalo by se říci, váš obor?

Host (Josef Elster): No, pochopitelně my víme, že tento ostrov je svým způsobem velice izolovaný, že biologický výzkum v minulosti byl na tomto ostrově prováděn jenom minimálně. To znamená, že je to unikátní prostředí, kde žijí především organismy, které jsou domácí pro toto prostředí. A pochopitelně s lidskou přítomností se tam budou dostávat spóry, semena a organismy, které tam nejsou domácí. To znamená, že je velice důležité zmapovat diverzitu tohoto ostrova a to je takový bod nula, z kterého se bude vycházet při budoucích studiích, řekněme, za dvacet, třicet let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy nejedete na Antarktidu sám. Jedete tam s panem profesorem Jiřím Komárkem.

Host (Josef Elster): Ano, já musím říct, že je to velice milá společnost, protože s panem profesorem Komárkem už pracuji více než 20 let a jsme velmi dobří kolegové a doplňujeme se jak odborně, tak i lidsky, takže se na tu cestu těším i proto, že tam jedu s kolegou Komárkem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych se ještě vrátil k tomu, o čem před chvílí jste mluvil, že výhodou té oblasti je, že tam ubývá ledu a mění se vlastně ta příroda, když to řeknu hodně laicky. Znamená to, že skutečně dochází k tomu globálnímu oteplování, o kterém se hodně mluví?

Host (Josef Elster): Tak globální oteplování je velice komplikovaný problém a my víme, že některé části naší planety, především Arktida, se mění velice dramaticky. Na druhé straně, některé části, jako je kontinentální Antarktida, jsou z hlediska globálních změn velice stabilní, to znamená, že ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Naopak prý v Antarktidě ledu přibývá.

Host (Josef Elster): V některých částech v té kontinentální Antarktidě ledu přibývá, ale na druhé straně zase okrajové části Antarktidy, kam patří i ostrov James Ross, se doopravdy oteplují, pozvolna, a dochází tam k ústupu ledovce, k odtávání.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si, ještě než jsme vešli sem do studia na živé vysílání, pochvaloval, že nejedete do žádných mrazů, naopak do Antarktidy se jedete ohřát, protože tam je teď léto. Jak vypadá takové antarktické léto?

Host (Josef Elster): No, tak hlavně je tam velice příjemné, že tam je dlouhý den. To znamená, my lidé jsme heliofilní, to znamená, že máme rádi sluníčko, takže se pochopitelně prodlužuje i pracovní den v terénu, což je velice příjemné. A jedinou takovou velmi nepříjemnou věcí jak práce v Arktidě tak v Antarktidě je velice silné proudění vzduchu, to znamená velice silné větry, které znepříjemňují práci v terénu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se nějak vůbec připravit na tuhle cestu? Otužoval jste se třeba?

Host (Josef Elster): No, tak já už svým způsobem vím, do čeho jdu, protože pro mě to je dvanáctá cesta do polárních oblastí, dvanáctá sezóna, takže už mám stabilizovaný spektrum oděvu, který používám už léta, takže také provádím jenom určité spektrum činností v tom terénu, takže já myslím, že to není problém, že to spektrum výstroje víceméně pro středně vysoké hory Evropy, takže nic zvláštního nepotřebuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už jste, jak jsme řekli, před dvěma lety byl na Rossově ostrově. Tehdy jste tam spali ve stanech, teď už vás tam čeká úplně nová česká polární základna. Popište nám ji, jak vypadá, vy ji určitě máte nastudovanou.

Host (Josef Elster): No, tak, to musím jaksi vyslovit velkou pochvalu a obdiv vedoucímu projektu výstavby stanice, profesoru Proškovi, který je z Masarykovy univerzity, který je takovým otcem celé té naší aktivity v Antarktidě. A druhé osobnosti je inženýr Alois Suchánek, což je šéfkonstruktér vlastní stanice, kteří společně vlastně vytvořili vlastní projekt, a kteří zabezpečují výstavbu stanice. A musím říct, že jsem svým způsobem hrdý na jejich činnost a na jejich práci, protože ten projekt a ta vlastní stanice je stanicí moderní, která jednak umožní velice kvalitní vědecký výzkum a jednak umožní, aby se používaly do značné míry, zhruba z 80%, obnovitelné zdroje energie. Na hlavní budově, která má zhruba půdorys 24 krát 10 metrů, je na severní straně velké solární zrcadlo, což je, díky nepřetržitému slunečnímu svitu v letním období je to velká výhoda a značná dodávka energie do sítě. A krom toho, krom té hlavní stanice, tam je ještě šest technických budov, malých, na kterých jsou umístěny větrné elektrárny. Takže tento soubor obnovitelných zdrojů vlastně zásobuje energií celý ten komplex a myslím, že svým způsobem je novátorský ve všech typech stanic, které zatím jsou v této oblasti používány.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale přesto fungování té základny není zadarmo. Kdo to financuje?

Host (Josef Elster): Tak jak jsem říkal, hlavním, tedy zodpovědným pracovištěm je Masarykova univerzita, ale celý projekt financuje Ministerstvo školství, protože se předpokládá, že stanice bude využívaná pro různé obory české vědy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Antarktida se zdá na první pohled bez života. Proč výzkum zrovna tam, v takovéhle nevlídné krajině?

Host (Josef Elster): No tak jednak Antarktida je, dalo by se říct, velkým mezinárodním parkem, který je věnován vědeckému výzkumu. To znamená, že všechny země, které tam mají stanici, tak se intenzivně věnují výzkumu Antarktidy. Antarktida je kontinent a těch stanic je tam celá řada. A všechny ty státy a země dodávají informace o fungování ekosystému Antarktidy, ať už je to o, řekl bych, geografických vědách či geologii nebo biologii. Takže všechny ty státy se podílí na získávání údajů o Antarktidě, ale také na ochraně Antarktidy, což je, myslím, že je velice důležité, protože Antarktida, jak jsem říkal, je velice důležitý národní park celé naší planety.

Moderátor (Vladimír Kroc): Chcete, kromě jiného, změřit, kolik řas a sinic vyroste v krátkém antarktickém létě v tamních potocích. Tak to je jeden z těch výzkumných ústavů, úkolů, chci říci. Prakticky založený posluchač se teď možná zeptá, k čemu nám to bude dobré.

Host (Josef Elster): Tak protože my víme, že život funguje jenom v podmínkách, kde je tekutá voda, a pochopitelně v Antarktidě tekutá voda je jenom v období, kdy je dostatek energie. To znamená, že my vlastně tím, že změříme, kolik a jaké druhy zde vytvoří biomasu, tak se můžeme odvolávat do minulosti i do budoucnosti, jak ten systém se vyvíjí z hlediska klimatických změn, protože pochopitelně tu fixaci uhlíku, což je vlastně růst těch buněk a fixace vzdušného uhlíku, to je základní předpoklad fungování živé biosféry a jak jsem říkal, to je základní předpoklad, měřit takovéto údaje, aby jsme dovedli posoudit vývoj antarktického ekosystému z hlediska globálních změn.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Hostem naším dnešním je docent Josef Elster.

Moderátor (Vladimír Kroc): Celá Antarktida je národní park, který slouží hlavně vědě. Tak to říká docent Josef Elster, náš dnešní host. My si povídáme, protože tento botanik, náš host v pořadu Dva na jednoho, za týden ještě s kolegou, profesorem Jiřím Komárkem, odlétá asi tak na dva měsíce do Antarktidy. Ono se neví, na jak dlouho, protože záleží, jaké počasí bude při vašem návratu. Nemáte z toho trošku obavy?

Host (Josef Elster): No, tak pochopitelně ta nejistota návratu je opodstatněná, protože v Antarktidě se počasí mění rychle. A pochopitelně my se vracíme na začátek nového semestru, takže ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Musíte to stihnout.

Host (Josef Elster): Musíme to stihnout. Takže, ale předpokládáme, na začátku března končí antarktické léto a všichni se vrací z Antarktidy, takže nějaký spoj určitě chytnem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkáte - všichni se vracejí z Antarktidy. Znamená to, že ta naše základna zůstane, dejme tomu, půl roku neobydlená?

Host (Josef Elster): Ano. Ta naše základna je typovaná jenom na letní provoz, v současné chvíli. A pochopitelně ten letní provoz je taky omezen finančními prostředky, který se do toho vkládají. Kdyby ta základna fungovala celoročně, tak ty náklady by bylo mnoho, mnohonásobně vyšší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dočetla jsem se, že mezi vaše zájmy patří fykologie, ekologie a ekofyziologie extrémních biotopů, auteekologie, taxonomie rozsivek a sinic. Já doufám, že nejsem sama, s Vladimírem, komu tohle vůbec nic neříká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já přesně vím, co to znamená, ty pojmy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Povězte, pane docente, co vás fascinuje na těch exotických lišejnících, nebo co to všechno je?

Host (Josef Elster): No, tak já jsem, já pracuju v oddělení algologickém, a algologie je věda, která se zabývá mikroskopickými rostlinami, což jsou sinice a řasy. A protože sinice a řasy jsou jedny z evolučně nejstarších organismů na naší planetě, rostlinných, tak pochopitelně mají zkušenosti se všemi typy klimatu po vývoji naší planety. A pochopitelně naše planeta procházela různými extrémními situacemi, takže já se specializuju na studium sinic a řas v extrémním prostředí.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kde se ta fascinace vzala u rodáka z Dačic? Co vás přimělo k tomu, že jste studoval botaniku, a proč jste se zaměřil zrovna na sinice?

Host (Josef Elster): No, to všechno přinesl život a náhoda. Já jsem pochopitelně, já jsem vyrůstal v Dačicích a v krásné přírodě, a s rodiči jsme jezdili často do vysokých hor, takže jsem měl blízko k, řekl bych, horské turistice.

Moderátor (Vladimír Kroc): A bylo to třeba, promiňte, že vám skáču do řeči, svým způsobem i záminka, abyste mohl jezdit do těch polárních krajů?

Host (Josef Elster): Pochopitelně. Já po tom, když jsem teda dostudoval vysokou školu, tak jsem cítil velké vakuum, že na mě nebude tlak, že se nemusím vzdělávat, takže jsem začal až s nějakou pauzou, jsem se znovu vrátil do akademického života, začal jsem studovat a při tom studiu já jsem se zabýval studiem sinic a řas v extrémně znečištěných podmínkách v CHKO Třeboňsko. Takže ze začátku jsem studoval řasy, které žijí v nějakých velice znečištěných vodách a v průběhu tohoto studia jsem dostal nabídku participovat na expedici Československé akademie věd na Špicberky v roce 88. A musím říct, že to byl moment, který určil, nebo byl rozhodující pro orientaci mého budoucího profesního života, protože jsem potom, po dokončení toho doktorátu jsem dostal nabídku jít pracovat jako post doktorand do kanadské Arktidy a tím už byla moje dráha nastavena jako člověka, který se zabývá studiem extrémních, extrémního prostředí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že Arktida a Antarktida jsou indikátory stavu světa. A Antarktida je stabilizátor světového klimatu. Tak to nám, prosím, pane docente, blíže vysvětlete.

Host (Josef Elster): No, tak kdybyste si představili mapu světa a Antarktidu, tak Antarktida je kontinent. A ten kontinent je pokryt téměř tříkilometrovou vrstvou ledu a sněhu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže je to taková světová lednička.

Host (Josef Elster): Je to takový veliký mrazák, který vyrovnává teploty na celé naší planetě. A pochopitelně ta vlastní kontinentální Antarktida je velice chladná a bez života, jenom ty okrajové části jsou takovými laboratořemi, kde ještě může existovat nebo fungovat život. A my právě v takovéto části Antarktidy pracujeme a to je jedna z otázek, kterou se zabýváme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě dlouhodobě zajímá otázka, kterou tak jako příležitostně kladu lidem, kteří cestují až do Antarktidy, jestli si myslí, že je dobře, že se tam vlastně začínají objevovat turisti. Co si myslíte vy?

Host (Josef Elster): No, já si myslím, že ochrana přírody nebo ochrana naší planety je možná jedině se vzděláváním. To znamená, s tokem informací. A co teda mám zkušenosti, tak všechny ty turistické výpravy, které jsou tam organizované, tak podávají velice dobré kurzy, které vzdělávají ty jednotlivé turisty, o fungování antarktického ekosystému, což myslím, že je nedůležitější záměr.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vlastně poučený turista neškodí?

Host (Josef Elster): Poučený turista neškodí, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je Antarktida zásobárnou světového nerostného bohatství?

Host (Josef Elster): Určitě. Určitě, ale protože je, jak jsem říkal, přikrytá tou tříkilometrovou vrstvou sněhu, tak to nerostné bohatství je tam ukryto.

Moderátor (Vladimír Kroc): Což je dobře, asi, ne?

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že až jednou dojde na planetě ropa, plyn, uhlí, že lidé půjdou na Antarktidu, nechají roztát led a začnou těžit tam? Může se to stát?

Host (Josef Elster): No, já myslím, že lidé a lidská společnost se stále zdokonaluje z hlediska vývoje technologií a také z hlediska ochrany a vnímání přírody. A já myslím, že si lidé uvědomují, že pokud si tu přírodu zničí, tak že si vlastně ničí prostředí pro sebe. Takže předpokládám, pokud by se někdy v budoucnu začalo v Antarktidě těžit, tak že by se používaly takové technologie, které by té vlastní Antarktidě neškodily.

Moderátor (Vladimír Kroc): A proč je podle vás důležité, aby Česká republika byla vlastně součástí, nevím, jak to teď nazvat, té antarktické smlouvy? My jsme zatím tam jako pozorovatelé?

Host (Josef Elster): Ano. V současné době jsme pozorovatelé a všechny státy, které byly přijmuty do tohoto klubu, bych řekl, tak musí vykonávat dlouhodobý vědecký výzkum v Antarktidě. Jak jsem říkal, Antarktida zatím je kontinentem vědy. A všechny státy, tedy, který provádí výzkum Antarktidy, tak mají následně možnost se podílet na rozhodování o Antarktidě, což myslím, že by byla velká výhoda pro naší, naší republiku, že by jsme byli v této, v tomto privilegovaném klubu, který by se podílel na výzkumu a hodnocení Antarktidy.

Moderátor (Vladimír Kroc): A k tomu, abychom mohli vstoupit, můžete svým způsobem přispět i vy, touto cestou a tím výzkumem? Rozumím tomu správně?

Host (Josef Elster): Já myslím, ano. Já myslím, že všechen vědecký výzkum prochází mnoha oponentskými řízeními a pokud naše česká věda bude dělat dobrý výzkum a pokud naše výsledky budou publikovány v dobrých vědeckých časopisech, který se zabývají výzkumem Antarktidy, tak máme možnost se stát členem tohoto privilegovaného klubu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane docente, odlétáte příští týden. Co si s sebou zabalíte do batohu, kromě teplého oblečení proti větru. Co by nesmělo, co by nemělo chybět v kápézetce, tedy v krabičce poslední záchrany docenta Elstera?

Host (Josef Elster): No, tak já jsem říkal, že antarktické léto je velice mírné. Teploty klesají pod bod mrazu jedině velice ojediněle, to znamená, že vybavení, není potřeba žádného speciálního vybavení. Stačí mít běžné oblečení pro vysokohorskou turistiku nebo horskou turistiku ve střední Evropě.

Moderátor (Naděžda Hávová): A věci pro vědeckou práci, jako mikroskopy?

Host (Josef Elster): Ano, to už jsme všechno si poslali, velký sud s materiálem, s expedicí, která odjížděla 12. prosince.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč v sudu?

Host (Josef Elster): Protože ten sud se nejlepší dopravuje. A nejlepší se izoluje proti nárazům, taky, takže vprostředku sudu můžete mít mikroskop a potom ten mikroskop je obložen věcmi, který, které nejsou tak citlivé na poškození jako ten vlastní mikroskop.

Moderátor (Vladimír Kroc): Berete si nějakou beletrii, kromě samozřejmě tedy odborné literatury? Nebo na to tam není čas?

Host (Josef Elster): No, já myslím, že je to, určitě si nějakou knihu vezmu, ale jak to bývá, tak člověk odjíždí a má mnoho restů, které slíbil dodělat tady, takže ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže budete opravovat písemky, ještě v Antarktidě?

Host (Josef Elster): Ne písemky, ale protože máme rozdělené práce s kolegy, takže budu se ještě podílet zase, nebo budu psát články, který mám rozdělané.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaký budete mít kontakt s domovem, pane docente?

Host (Josef Elster): No, co jsem informován a co jsme měli před dvěma lety, tak na stanici jsou satelitní telefony, takže je možné telefonovat domů, ale pravděpodobně je to dost drahý, takže asi to nebude dennodenní záležitost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste, když jsme mluvili o těch písemkách, vy učíte, nebo přednášíte nejenom na českobudějovické univerzitě, ale také na Masarykově. Je zájem o tyhlety zvláštní obory, jako je třeba paleoekologie, já nevím, jestli je to samostatný obor?

Host (Josef Elster): No, tak já přednáším především tu algologii, to znamená teda vědu, která se zabývá studiem sinic a řas. A druhým takovým oborem, který přednáším, je polární ekologie, kterou právě přednášíme s kolegy z Brna. A je to vlastně taková integrovaná přednáška, která zachycuje takový interdisciplinární pohled na fungování arktického a antarktického ekosystému.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nacházíte v té cestě kus dobrodružství? Snil jste jako kluk o tom, že budete jednou polárníkem?

Host (Josef Elster): To jsem určitě nesnil, ale musím říct, že už vlastní věda je veliké dobrodružství. Myslím, že kdo, mně všichni dají zapravdu, kdo se kdy zabýval nějakým vědeckým výzkumem, že když začínáte experiment, tak se vždycky ptáte, jak to vlastně dopadne a co chcete zjistit. A většinou se stává, nebo často se stává hlavně v těch ekologických vědách, že když začínáte hodnotit ten experiment, tak zjišťujete, že jste zjistil něco úplně jiného. Nebo že tam těch neznámých a otázek je daleko víc, než jste zjistil, takže vlastně to vědecké bádání je jedno velké dobrodružství.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přejeme šťastnou cestu a dobré počasí v čase návratu. Do světa algologů, dá se to tak říci?

Host (Josef Elster): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): A do Antarktidy nás ve svém vyprávění zavedl docent Josef Elster z Botanického ústavu České akademie věd v Třeboni. Povídali si s ním Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Tak tedy děkujeme, na shledanou.

Host (Josef Elster): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou, hezký poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.