Domácí zabijačka - česká specialita, recept

3. leden 2007
Vaše téma

A je tu závěrečný díl Vašeho tématu, dnes provoněného vůněmi pravé české zabijačky. Upozornili jsme na veterinární zákon, který domácí porážku přesně upravuje. Zavzpomínali jsme, jak to bylo při zabijačkách dřív, jak je tomu i dnes, kdy plní spíš roli veselé kultovní záležitosti. Kdo rád zabijačku se vším všudy, těžko si vybírá tu nejoblíbenější delikatesu. Milovníci zabijačkového menu bývají opravdu renesanční typy, kterým chutná všechno. Jako podnikatel Petr Hrubý z Úval u Prahy.

Petr HRUBÝ, podnikatel:
Ježiš, na mně je to i vidět, já mám rád všechny, jo, já můžu, prostě ovarem počínaje, polívkou prdelačkou konče, samozřejmě jitrnice, jelita žemlová, jelita kroupová, výpečky, cokoliv, jo, vždycky se snažím ochutnat od všeho, někdy je třeba opravdu potom si dát nějakýho toho panáčka, aby ty tuky se lépe odbouraly.

Eva HŮLKOVÁ:
Panáčka na odbourávání tuků nezavrhuje ani pan Josef, náš dnešní věrný průvodce zabijačkovým tématem, jinak je ale velmi přísný na to, aby věci byly, jak mají být. Slyšte jeho recept na zabijačkovou polévku černou, krvavou s kroupami.

Josef:
Ta se dělá následovně. Musí se to chvíli odstavit, když se vyndá maso, tak se to už nepřivádí do varu, až se to trochu ustane, tak je dobrý sebrat to sádlo ze svrchu, potom ty kroupy jsou, musí být dopředu uvařený, nejlepší je jeden den dopředu, musí být báječně propraný, na to je potřeba strašně moc vody, protože máloco je tak zaprášený jako kroupy. A musí se proprat ne proto, že by ten prach byl něco špatnýho, ale proto, aby se ty kroupy nepřipalovaly.

Eva HŮLKOVÁ:
Pokud jste zvládli tuto etapu, ještě se neradujte, zdaleka není vyhráno. Ještě je před vámi mnoho práce.

Josef:
Jsou připraveny kroupy, uvařený, vychladlý, tak se do kýble dají ty kroupy, pak se tam naleje na ně krev a už do toho je dobré zamíchat základní koření. Patří tam bezpochyby pepř a majoránka a česnek, ale česnek bych dával až nakonec, protože to je koření, které snadno, to aroma česnekové jako snadno vyprchá. A když to tedy jako takhle máte pohromadě, tak potom nezbude, než rukou hezky to rozmačkat, a to, aby každá ta kroupa byla zvlášť, protože to je základ, když by tam byly hrudky, tak to není dobrý, to pak vizuálně taky není dobrý. Potom se to do té ne už vařící polívky zamíchá.

Eva HŮLKOVÁ:
A po vší té dřině by se nakonec mohlo stát, že nedobrý závěr vše zhatí, dejte proto pozor, co říká pan Josef.

Josef:
Pak se zase přiloží a musí se to míchat, ale to se musí míchat, tam u toho se musí stát a míchat a míchat a míchat, protože jinak se to začne přichytávat na dně a je polívka třeba zkažená, čili nejlepší je stát a trpělivě míchat. A musí se dlouho vařit, protože je tam syrová krev. A jsou lidi, kteří to vaří třeba dvě hodiny.

Pavel KUDRNA, moderátor:
No, aby se vám to nemíchalo, tak dnes končí Vaše téma o zabijačkách, zítra začne nové, začne už ráno, můžete ho slyšet pak v průběhu celého dne, hlavní část odpoledne vždy patnáct minut po celé. Zítra už to taková pohoda a romantika s chutí nebude. Spory o dědictví, nevedou se jen ve filmech, bývají, bohužel, častým námětem rodinných debat. Jak se dá dědickým sporům předejít, co by nemělo chybět v závěti a jak je to s dědickými poplatky, o tom bude zítřejší Vaše téma.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ehů
Spustit audio

Více z pořadu