Rozhovor s obuvnickým expertem Petrem Hlaváčkem

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Tedy kolik, pane docente?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Na noze jedny, na stole patery, máme popisovat a posuzovat a k dispozici možná deset.

Vladimír KROC, moderátor:
My si povídáme ve Zlíně, to je vaše vlastně domovské město už dlouho, ale pro pořádek bychom si měli říci něco víc o panu docentovi na úvod.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Český obuvnický expert Petr Hlaváček se narodil před sedmapadesáti lety v Boršicích. Vystudoval nejprve kožařskou průmyslovku ve Zlíně, pak pracoval mimo jiné jako mistr výroby v podniku Svit a při práci ještě absolvoval technologickou fakultu Vysokého učení technického v Brně.

Vladimír KROC, moderátor:
Dnes působí na Univerzitě Tomáše Bati. Věnuje se výzkumu obouvání především dětí a diabetiků. Před rokem byl jeho projekt obuvi pravěkého člověka Ötziho zapsán mezi stovku největších světových objevů. Loni získal povolení na výzkum obuvi takzvané terakotové armády v Číně, která je zapsána na seznamu UNESCO. Petr Hlaváček je ženatý, má dvě děti a jednu vnučku.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
My musíme říct, že tento náš dnešní rozhovor ve Zlíně předtáčíme, takže vy před sebou máte velkou konferenci ve Wilsnacku v Německu, protože právě tam se našla mumie poutníka, středověkého poutníka z poloviny šestnáctého století a tento poutník snad měl na sobě boty, které vy jste zkoumal.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Ne, ne, ne, to bylo trochu jinak. Karlova univerzita pořádala velice zajímavou konferenci o fenoménu poutnictví a pozvali mě, abych udělal přednášku obouvání nebo o problematice ochrany nohy při těch dlouhých pochodech. Jednak jsem se tomu bránil a jednak jsem udělal spíš takovou esej, ve které jsem začínal výrokem, že se nezachovala žádná poutnická obuv. A právě Němci mě po přednášce navštívili nebo vyhledali a řekli, že mají ve Wilsnacku botičku, která se zachovala, ona to byla dětská botička. Byl to pravděpodobně votivní dar některý z těch poutníků a nebyla to mumie, ta mumie, ty nebyly, to je součástí jiných studií. My jsme potom udělali, prostudovali jsme, zdokumentovali tu obuv a kolega /nesrozumitelné/ u nás na katedře potom zhotovil repliky, které dneska jsou už v Německu a příští týden jedeme do Berlína a tam vycházíme z Berlína do Wilsnacku.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili jestli tomu správně rozumím, vy chcete ověřit funkčnost těch replik historických bot na vlastních nohou?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Víte, tam je celá řada otázek. My dneska nevíme, jestli ti poutníci vůbec byli obuti nebo do jaké míry se obouvali, protože obecná spotřeba obuvi z jiných materiálů je výrazně nižší samozřejmě v porovnání s dnešní dobou, ale s životností obuvi, která na tak dlouhé vzdálenosti určitě musela být nebo jak vyžadovala počty bot na takové ujití takových velkých vzdáleností. Druhá věc je, že i z řady jiných studií, když porovnáváme tu obuv, tak ta obuv nemohla poskytovat to, co dneska je zahrnováno, popisováno slovy komfort, to znamená, ta ochrana nohy, která je v dnešní stále platné definici obuvi, je asi takovou víceméně vůlí nebo pohledem dvacátého století na problematiku obuvi.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane docente, trasa Berlín Wilsnack, jak je to dlouhé?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Je to asi sto dvacet kilometrů. Dodnes je tam na té vzdálenosti asi po třiceti kilometrech nějaké městečko nebo klášter nebo nějaká ubytovací zařízení, takže ta německá strana mimo jiné chce jakýmsi způsobem turisticky zatraktivnit tu oblast a obnovit poutnickej fenomén. Ono ta krajina je poměrně neindustrializovaná, je to ..., připomíná to svým vzhledem tady Strážnicko, to znamená, borové lesy, ty písečné povrchy.

Vladimír KROC, moderátor:
Na to jsem se právě chtěl zeptat, měl jsem dojem, že určitě se ta trasa musela změnit za ta století a že je tam spíš asfalt než ...

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To je problém, to je právě problém toho testování. My jsme se pokoušeli samozřejmě jaksi z různých důvodů tu obuv nejdříve vyzkoušet nebo vůbec vyzkoušet poutnickou obuv na našem území a dneska je velký problém i na turistických trasách, které já si ještě pamatuju jako mladší, které byly lesními cestami, tak dneska je to ze třetiny vyasfaltováno nebo vysypáno /nesrozumitelné/ a to byl terén, po kterém ten poutník nechodil, protože v té době těch vydlážděných částí té cesty bylo velice málo.

Vladimír KROC, moderátor:
A jak vlastně ty cesty vypadaly, vesměs to byly tedy lesní pěšiny, jestli tomu správně rozumím?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To já nevím. Ale určitě to byl terén, který je, který známe jako z úvozu nebo dodnes tedy polních cest, i když je potřeba říct, že tady tou industrializací anebo tou masovou zemědělskou výrobou i tady těchto cest ubylo výrazně.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ono to nebude poprvé, co si na vlastní kůži zkusíte, v čem naši předci chodili. V botách pravěkého muže Ötziho jste se prošel kusem rakouských Alp. Vy jste ze zdravotních důvodů ale nevystoupal až do výšky tři tisíce dvě stě metrů, kdežto vaši kolegové ano. S jakým pocitem v nohách se vrátili na základnu?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Ten pocit samozřejmě si zažijete, i když nevystoupíte na samotné místo, ale ta obuv je nebo její nález byl samozřejmě překvapivý a postavil na hlavu veškeré teorie obouvání nebo o počátcích obouvání a těch zajímavostí na té obuvi je celá řada, ale ta nejpodstatnější, která je dost často tiskem nebo hromadnými sdělovacími prostředky špatně reprodukována, byla založena na tom, že ta obuv poskytuje jakýsi zvláštní druh komfortu, protože seno je, ta obuv byla vyplněna senem a ta výplň senová má samozřejmě velké mezivláknité prostory, které jsou úžasným tepelným izolantem.

Vladimír KROC, moderátor:
Proto, že vám skáču do řeči, tvrdíte, že Ötzi chodil v botách, které se vyrovnaly moderní trakingové obuvi?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Právě z toho pohledu toho komfortu tepelně izolačního. Tam je potřeba říct, že my jsme to šli v září, asi týden nebo čtrnáct dní předtím napadl předčasně sníh. A když jsme potom stoupali nahoru, tak jsme na těch jižních svazích museli procházet pěšinkami, které byly plné tající vody z toho prvního sněhového poprašku, a nebylo možné, než do toho potůčku stoupnout. A právě tím stoupnutím, tak ta noha dostala jakýsi takový šok studený, ale během dvou, tří vteřin se okamžitě tady to jehlení nebo to pálení chladem odstranilo. A když jsme vystoupili až do té poslední chaty a protože to bylo na desáté výročí nalezení Ötziho, tak tam byla řada turistů a jaksi velkou atrakcí bylo to, že Holanďané si strkali prst do naší obuvi, nevěřili tomu, že je tam teda takové teplo.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili jinými slovy můžeme se ještě po více než pěti tisíci letech učit od našich předků i v obuvnickém průmyslu. Jak ty boty vypadaly, jak byste nám je popsal?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Samozřejmě pocit, který jsem popsal, je jedna věc a vzhled té obuvi nebo provedení obuvi je druhá věc. Zase už jsem to jednou zmínil, je to problém jakéhosi pohledu nebo vůbec potřeby změnit definici obuvi. Obuv je výrobek, který má velice silný takzvaný sociální status. Obuví říkáme, jak jsem bohatý, kdo je můj vzor, jak chci vypadat, čím bych chtěl být a podobně a ten vzhled té obuvi je velmi primitivní. To je prostě velice primitivní opracování.

Vladimír KROC, moderátor:
Ötziho obuvi.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Ötziho obuvi, pardon. To je jaksi /nesrozumitelné/ činěné, jsou to jediné boty, kde se jaksi musí vyčnívat ta sláma nebo to seno z obuvi, což je i třeba v různých příslovích považováno za jakési buranství nebo nekulturnost. Velice často, protože hlavní výzkumná oblast je studium a výzkum obuvi pro diabetiky a velice často se ptají, jestli některé z těch poznatků bychom mohli přenést tady do té ochrany obuvi, ohrožené obuvi nebo zvýšit ochranu té postižené nohy diabetiků. Samozřejmě z hlediska fyzikálního nebo technologického by to bylo možné. Nebylo by to možné z hlediska hygienických a zejména z hlediska estetických.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane docente, vy jste byl jediný český vědec, který se stal členem mezinárodního odborného týmu kolem Ötziho. Považujete práci na jeho botách za vrchol ve své kariéře?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Je pravda, že mi ta možnost účastnit se na výzkumu Ötziho botů pomohla nebo že jsem se jaksi dostal nebo odrazil z toho zlínského prostředí na mezinárodní úroveň, ale dneska těch projektů a potřeb anebo kontaktů se zahraničím je celá řada, takže už jsme od té doby dělali několik zajímavých ..., ale jsem na to hrdý a jsem tomu rád.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste se dostal také k průzkumu obuvi vojáků čínské terakotové armády, už jsme o tom mluvili v úvodu. Proč vaši pozornost upoutali zrovna hlinění vojáci?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Ona existuje bilaterální dohoda o spolupráci mezi univerzitami, my jsme ty projekty získali dva, původně jich bylo napsáno víc, ale získali jsme finanční prostředky a on ten první se týkal obouvání diabetiků, respektive průzkumu nohou čínských diabetiků. A ten druhý projekt byl obecně napsán na studium historie obouvání Číny, protože ta v evropských podmínkách není dostatečně známa a ani nebyla publikována v dostupném jazyce, takže jsme ..., pokusili jsme se o to prostřednictvím toho projektu. Ten první rok to bylo jenom shánění dokladů, vypracovali jsme nějaký katalog asi o dvě stě stránkách obuvi z různých muzeí a pak jsme napsali dodatek, že bychom rádi prostudovali tu čínskou armádu a čínská strana dokonce se tomu bránila. Oficiálně první odpověď byla, že vojáci, ty hliněné sochy teda jsou bosé, tak jsem jim musel posílat fotografii, kterou jsem objevil v nějakém časopise. No, a pak nám při té další cestě umožnili návštěvu muzea a rozjel se potom projekt.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pokud dobře vím, tak terakotoví vojáci měli prozkoumané třeba kníry, ale boty vůbec ne.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Tam jsou analýzy, já třeba ..., počítá se tam body mass index, protože ta armáda je zajímavá tím, že patrně s nejvyšší pravděpodobností ty jednotlivé figury odpovídaly jednotlivým žijícím vojákům, takže je to taková zachovaná konzerva teda nejenom odívání, ale i nějakých těch somatických znaků celé té armády a protože je to v tisících, takže je to velice zajímavé statisticky a historicky. Ta obuv je zajímavá z jiného pohledu, protože ve stejné době vlastně, když bylo Řecko, řecká armáda, tak i těžkooděnci byli bez obuvi. V evropských podmínkách to pravidelné obouvání se přikládá až expanzi Alexandra Makedonského a to ještě části teda vojáků, kteří přišli z Persie, protože ty on naverboval jako obuté vojáky. A tady ta obuv, jak jsem říkal, že má ten výrazný sociální status, tak se právě v armádě očekávalo, že podle obuvi bude nebo ta obuv bude kopírovat hodnost nebo pozici v té armádě. A na té terakotové armádě je zajímavé to, že jsou tam asi čtyři typy nebo prostě jsou tam dva základní druhy obuvi v různých modifikacích, ale důležité je to, že ty typy obuvi jdou vlastně napříč hodnostem, to znamená i tu nejjednodušší obuv můžeme najít na nohách velitelů a naopak některé typy obuvi, které vypadají trochu víc propracované, můžeme najít i na nohách jako běžných vojáků.

Vladimír KROC, moderátor:
Máte na to nějakou teorii, proč tomu tak bylo?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Nevím, nevím. Tady je to zajímavý problém. Tam je spíš z toho biomechanického pohledu nebo z té historie jiný zajímavý prvek. Ta obuv je z pohledu dnešního designéra příliš otevřena. To prořezání teda toho svršku do oblasti nártu je blíž prstům nebo prstcům, jak by se mělo dnes správně říkat anatomicky, tak tam se od samého počátku nabízela otázka, jestli ta obuv se v průběhu pohybu nevyzouvala. A skutečně jsme tam našli, že k té obuvi byl dodatečně a je tam zobrazen na těch sochách, dodáván takový jednoduchý prvek přetahování té obuvi pod klenkem přes nártovou část a tento prvek se potom patrně u pozdějších modelů obuvi dostal jako konstrukční součást, to znamená ta obuv v určité části má jakési ouška, kterými potom byly přetahovány tkaničky.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže obouvání může být dobrodružství, jak nám dokazuje v pořadu Dva na jednoho obuvnický expert Petr Hlaváček. My si budeme povídat i po písničce.

písnička

Vladimír KROC, moderátor:
Tady je Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Ve Zlíně si povídáme s českým obuvnickým expertem Petrem Hlaváčkem, docentem, který působí na Baťově univerzitě. Vy jste říkal, že obuv je důležitým sociálním prvkem, že vlastně svojí obuví o sobě vydáváme signál. Naděžda, když jsme šli s vámi točit rozhovor, se zděsila, že si nevyleštila boty. Nemáte pocit, že obecně Češi dosud podceňují tuto věc, že třeba dobře oblečený člověk má v uvozovkách sešmajdané boty?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Jedna z věcí, která to potvrzuje statisticky, je to, že údajně v České republice je jeden z nejnižších, jedna z nejnižších spotřeb ošetřovacích prostředků, ale tento údaj není tak signifikantní, protože ono to souvisí s tím, když se například nosí obuv s vlasovou úpravou, která krém nepotřebuje, anebo když se používají nebo zvyšuje se podíl textilní obuvi, která taky nepotřebuje. Ale tady jsou dvě věci, které, které trochu potvrzují to, co říkáte. Je to jednak kolaps výroby nebo takový jaksi signifikantní zánik obuvnické tradice a obuvnické výroby v Evropě obecně, nejenom v České republice, protože ty trendy jsou stejné. A na druhé straně průmyslově vyspělé země se stávají závislé na Dálném východu. Dneska se padesát čtyři procent veškeré obuvi na světě vyrobí v jedné jediné zemi, a tou je Čína. A druhý je, druhý problém je, že přibližně pětasedmdesát procent veškeré obuvi vyrobené na světě je vyráběno v zemích, ve které se nectí copyright, ve kterém se nehledí na patenty, ve kterém se nerespektují autorská práva, dokonce některý z nich dokonce ani občanská práva a ta obuvnická výroba se stala jakýmsi tolerovaným porušováním veškerých autorských práv nebo veškerého duševního vlastnictví. Ta výroba dneska je založena na tom, že ve světě jsou stále ještě pořádaný nějaký veletrhy a na ty veletrhy zástupci těch výrobců z Dálného východu přijedou a udělají velice zručně digitální fotografie, které večer Internetem pošlou zpátky a v dohledné, ve třech týdnech se objeví estetické kopie, nikoliv funkční kopie.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když pomineme autorská práva, tak já jsem si, pane docente, našla i teorii lékařskou, že jiný tvar nohy má evropská populace a jiný tvar má americká a jiný asijská. Co je podle vás na tom pravdy?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To se neví nebo to není tak potvrzeno, aby se to dalo tak jednoznačně říct a je to věc, která by měla být v dohledné době jaksi z celosvětového hlediska sledována. Určitým problémem je tady sportovní průmysl. Výrobci sportovní obuvi se samozřejmě v dnešním globalizovaném světě snaží o výrobu univerzální obuvi. Dokonce jednu dobu byl prosazován a zdůrazňován takzvaný unisex obuvi, to znamená, že to byla proporčně vyráběná obuv, která mohla být nošena jak ženami, tak muži. Tam se ukazuje, že jako rozhodně to není ta správná cesta, že zejména mezi skupinou mužů a žen v jednotlivých studiích ty rozdíly jsou signifikantní a měly být respektovány. Ale na druhé straně, takto ještě, byla provedena celá řada měření, /nesrozumitelné/ měření, bohužel každé to měření bylo provedeno jinými metodami na různých částech obuvi, různými osobami, které teda to měření prováděly, a ty jednotlivé studie jsou obtížně navzájem srovnatelné. A dneska na základě, na počátku třetího milénia už je potřeba opustit ty klasické metrové metody a přejít na nekontaktní metody, to znamená, využívání trojdimenzionálních skenerů, které jsou jednak drahé a jsou taky na počátku, takže neexistuje zase nějaký jednotný unifikovaný systém jejich vyhodnocení.

Vladimír KROC, moderátor:
Aby to nevypadalo, že z toho děláme velkou vědu. Vy jste řekl, když, a teď cituji vaše slova, když budete nosit boty nesprávné velikosti, nesprávně vybrané a za nesprávných podmínek, můžete si zkrátit délku života. Není to trošku přehnané?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Ne, ne, to je jiná část studie. Definice z padesátých, šedesátých let říkají, že obuv je výrobek, který chrání nohu před tvrdými terény a před vlhkostí a horkem a chladem a zraněním a podobně, no, ale tady těch padesát procent deformovaných ženských nohou je přičítáno nošení obuvi. Takže, kdyby ta definice měla skutečně platit, tak bychom měli nohu chránit před obuví, aby ji nepoškozovala.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže je to tak, moje babička vždycky nám dětem v létě říkala: "Choďte bosi, je to zdravé pro nohy."

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To je zdravé. Ale pojďme ještě zpátky k tomu, ať to dokončíme, protože ta myšlenka je velice důležitá a skutečně boty mohou zabíjet, protože, když zjistíte, že polovina populace ve věku ..., a populace stárne, přibývá lidí starších, tak polovina z těch starších lidí má poškozené nohy a teď se dostáváme k základnímu problému diabetu, protože se očekává v nejbližší době, že deset procent naší populace bude mít diabetes, a tam se právě pomocí těchto megastudií statistických zjistilo nebo ukazuje se, na těch studiích se pokračuje, že diabetici, kteří mají zdravou nohu, tak mají nějaký průměrný věk aspoň z té studie nebo souboru, který jsme dělali, okolo dvaceti, jednadvaceti let a u těch, u kterých jsou významné a silné statické deformity nohou, tak ta průměrná délka života je jenom sedm let. To znamená, že se dostáváme do situace, že víme, že je potřeba se o nohy starat, je potřeba nosit takovou obuv, která by nepoškozovala tu nohu. A jestliže chceme zkvalitnit nebo prodloužit život ve stáří, tak se musíme začít starat o naše nohy v době, kdy naše noha ještě roste.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dokážete, pane docente, odhadnout, co bude lidstvo nosit na nohou za sto let?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To nevím. To si netroufám. V poslední době se velice intenzivně hovoří o novém trendu, takzvaný /nesrozumitelné/ já tomu ..., nebo /nesrozumitelné/ já tomu moc nevěřím, ale ukazuje se, že by to mohlo být. To je asi, ta představa je udělaná nebo vychází z toho, že člověk nebude chodit do supermarketů, ve kterých je tři sta, pět set párů modelů obuvi, ale navštíví nějakou malou kavárničku ve středu města, ve kterém bude trojdimenzionální skener, tam vloží nohu, tomu sejmou jeho individuální odchylky, pak si u té kávy na obrazovce vybere barvu a střih a typ obuvi a pak bude čekat tři nebo čtyři týdny a oni mu vyrobí obuv, která mu přijde poštou na dobírku. Tam je celá řada problémů. Jednak je tam ta silná role toho sociálního statusu. Prostě boty se kupují tehdy, když jsou potřebné. Boty se nekupují tím, že jdu okolo a vidím, že jsou tam boty, tak si nějaké koupím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale možná, že nemáte až tak úplně pravdu, pane docente, protože boty, pokud vím, patří mezi třeba nejčastější fetiše a jsou ženy, které mají desítky, možná i stovky párů bot, takže je rozhodně, nejdou do obchodu jenom proto, že by je potřebovaly, protože nemají co na nohu, ony je potřebují z úplně jiného důvodu.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Víte, to je taková úchylka a ono jich tolik není. Tam jsou takové vhodné typy pro různé bulvární tisky a oni se předvádí jakýmsi způsobem, jak jsou na těch botách závislí a možná je to nějaký ..., a těch lidí skutečně tolik není, to my víme ze spotřeby nebo z různých testů, které jsou. Jinak já to považuji za skutečně teda problém, který by měl být léčen, protože to je řada faktorů, které by se k tomu mohly jakýmsi způsobem přiložit a zase bysme museli jít do té základní podstaty, co to je obuv z hlediska ochrany, jakou roli vlastně sehrává obuv, ale tady těch, těch zákonitostí, které jsou ..., těch je tolik a natolik se odlišují od ostatního zboží, že by to skutečně chtělo studovat jako samostatný obor. Například průzkumy, které byly provedeny, tak zjišťují, že obuv je nejfeminizovanější proces nákupu, zejména dětská obuv. Do devadesát osm procent dětské obuvi je nakupováno ženami, to znamená matkami, tetami, staršími sourozenci. Pokud jsou tam muži, tak jsou tam v roli nosiče peněženky, kteří do toho procesu samotného výběru vůbec nevstupují a přitom víme, že právě u těch žen ten aspekt jakési estetizace je daleko silnější. Naopak, když uděláte průzkum, čemu dáváte, čím se řídíte při nákupu obuvi, všechny ženy vám uvedou na prvním místě komfort. A když přeměříte jejich nohy, tak padesát pět procent nosí obuv o půl čísla kratší než by teda ve skutečnosti měly nosit.

Vladimír KROC, moderátor:
Víte, on je to takový paradox, připadá mi, zažíváme nebývalý rozvoj technologií a na druhou stranu Naďa tady připomněla tu moudrost našich prababiček nebo babiček choďte bosi, je to zdravé. Já si zase pamatuji, že děda mi vyprávěl, že do školy chodil v dřevácích. A vy nám říkáte, že žijeme nezdravě, protože vesměs nakupujeme boty buď proto, aby byly krásné, ale nejsou zdravé, anebo jsou levné a tudíž také nemusí být zrovna vhodné.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
To bych tak úplně nepodepsal znovu. Ano, je to, je to, z velké části toto vystihuje situaci. Tam je potřeba přihlídnout k jiným věcem, především k tomu, že my jsme se pravidelně začali obouvat až v minulém století. A tam byla i jakási obecná nutnost se začínat pravidelně obouvat, protože v té době se svět okolo nás, nebo svět, na kterém my teda se pohybujem, začal vytvrzovat. Dříve naši prapředkové, když, to najdete v různých románech a povídkách z osmnáctého nebo z devatenáctého století, pardon, tak tam je řada povídek založena na tom, že děti šly do školy a rodiče je nutili nosit obuv, ale nikdo ve třídě obuv neměl, takže ji zoufali, schovávali v nějakém křoví a pointa byla prostě různá. Ale v té době nebylo asfaltových cest, nebylo betonových vydlážděných chodníků, nebyly, byly města, které nebyly vydlážděné, které měly ještě nedlážděné cesty, a to je poměrně krátké období. Noha je vývojově nejstarší ustálená část lidského těla, to se počítá na miliony let. A najednou ty podmínky, po kterých se člověk pohyboval, se tak dramaticky změní v poměrně krátké době, takže ta noha by měla být nějakým způsobem chráněna a teď se dostáváme do řady problémů. Například velice často se hovoří o takzvané jímavosti energie, to znamená tlumení silového rázu při chůzi, které vzniká, to tam naměříme, to tam evidentně je, prokazatelně to ovlivňuje kloubový systém, celá řada studií to potvrzuje. Ale jestliže vyrobíme obuv, která je schopna v té patní části to tlumit, tak na druhé straně tu patu vystavíme daleko větší náchylnosti od, aby se vychylovala od své ideální osy, která byla, to znamená, my tím můžeme za určitých podmínek usnadnit jakýsi volně řečeno sklon nebo inklinaci ke šmajdání, to znamená /nesrozumitelné/ nášlapu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane docente, v jakých botách se vy cítíte nejlíp?

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Já se cítím ve všech botách dobře. Tak snažím se, to je tak ..., no, tak vidíte, to jste mi trochu nahrála, měli bychom vybírat všechny boty tak, abychom se v nich cítili co nejlíp. Základní podmínka je, a to zejména u žen, promiňte mi to teda, při výběru obuvi si ta skupina žen prožívá jakýsi sen, jak v těch botách bude krásná, jak by bylo dobré, aby je neměla kolegyně nebo nadřízená nebo kamarádka, ale až ty boty koupí a začne je nosit, tak se snaží teda je co nejlépe vyzout, protože jsou silně diskomfortní. Takže to, co chci říct, že to, co tlačí v prodejně, tak bude tlačit i přitom, co se nosí. U mužů je ta, tato představivost trochu potlačená a mužové mají větší inklinaci teda při výběru sledovat komfort nebo sledovat tu sladěnost obuvi. Obuv je totiž jakýsi prvek, který estetizuje neestetický vzhled nohy.

Vladimír KROC, moderátor:
Do tajů obouvání nás v pořadu Dva na jednoho zasvětil docent Petr Hlaváček. Děkujeme za váš čas a přejeme hezký den. Na shledanou.

Petr HLAVÁČEK, český obuvnický expert:
Já děkuju za pozvání.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pokud jste něco přeslechli nebo jste si nás naladili pozdě, můžete si Dva na jednoho poslechnout taky na Internetu www.rozhlas.cz/radionaprani. Vladimír Kroc a Naděžda Hávová přejí příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.