Na MFF v Karlových Varech budou filmaři jednat s politiky

Dobrý den přeje od mikrofonu František Lutonský. Dnes pro vás vysíláme z dvaačtyřicátého ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlovy Vary a naším hostem je Tomáš Baldýnský, předseda Rady Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Dobrý den.

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Dobré poledne. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Dnes se opět po roce scházejí v Karlových Varech filmaři z politiky. Důvody jsou jasné. Příprava nového zákona o kinematografii a financování českého filmu. Zeptám se úvodem, co se po tom roce změnilo? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
A tak změnilo se toho, myslím, docela hodně, rozhodně, řekl bych, že snad více než za mnoho let předtím, a to sice, že my jsme se loni domluvili, že tu situaci v tom českém filmu vyřešíme takovými dvěma dohodami. První je, že se filmaři budou aktivně účastnit práce na tom zákoně a že co nejdříve předloží, předloží nějakou svou představu o tom, jak by to filmové odvětví mělo být regulováno nebo, nebo kultivováno. To byla první věc. A druhá, že do té doby, než se ten zákon schválí, tak se ta politická reprezentace zavázala, že bude řešit to financování filmů nějakým, nějakou, nějakým způsobem dotací ze státního rozpočtu, něco takového. Ty obě, ty oba závazky se svým způsobem splnili. Dostali jsme mimořádnou dotaci ze státního rozpočtu sto milionů korun, kterou jsme celý rok, až vlastně dodnes, necelého půl roku používali k tomu, že jsme se pokoušeli jí zalátat ty nejhorší díry po těch dvanácti letech toho, že se vlastně některé věci vůbec neřešily a zároveň jsme celou tu dobu, celý ten rok opravdu usilovně pracovali na, na představě o novém zákoně. Ten byl v březnu, ta představa pod jménem Teze zákona o kinematografii reprezentován i poslancům a nyní už na ministerstvu kultury pracuje skupina expertů, kteří se snaží spolu i s těmi televizemi a dalšími potenciálními plátci vytvořit paragrafované znění, aby se v září nebo v říjnu dostal do vlády. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Takže od té dnešní schůzky se čeká co? Nějaký příslib peněz na další rok? Protože těch sto milionů korun, to byla vlastně taková zalátaná díra, jestli tomu dobře rozumím. 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
No, taková nedozalátaná, taková, taková zazalátaná. Od té schůzky, já nechci říkat, že od nich čekáme úplně peníze, na druhou stranu je to taková věc, která mě trošku frustruje, protože jistě uznáte, že, když po dvou letech, kdy ten fond měl shodou okolností nejlepší léta svého, své existence, nám dal nejvíce peněz. A když jsem celou tu dobu já upozorňoval, že to je krátkodobý trend, že fond je postaven na základech vysychajícího financování, že to prostě logicky bude horší a horší, tak se ke mně moc lidí nepřipojovalo. Nicméně nyní se ukázalo, že na příští rok máme v podstatě polovinu toho, co jsme měli loni. A když to přirovnáme k tomu dnešnímu, letošnímu mimořádnému roku s tou dotací, tak jsem vlastně, spadáme dolů o sedmdesát pět procent financí, takže si představíte, že nějaké odvětví má o tři čtvrtiny peněz méně z roku na rok, tak ho to asi poměrně zasáhne a já bych to rád s nimi nějak vyřešil a probral. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A když tak vzpomeneme tu loňskou schůzku, tak se tady všichni shodovali v tom, že nynější legislativa je nedostatečná, ba dokonce hrůzná, takže ty teze, tak jak jsme tady o nich mluvili, ty hlavní jsou v čem? Co by se mělo změnit? Protože asi by se taky slušelo připomenout, že ten původní návrh zákona vetoval prezident Václav Klaus. Tam se jednalo hlavně o financování, tak tohle je nějaký komplexnější návrh? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
To rozhodně. Já vlastně jsem si, myslím dokonce, že pan prezident, že mě nezabil za to, vlastně docela dobře udělal, protože ten zákon v té době byl taková jenom, řekněme, trošku vylepšení nebo předělání toho zákona stávajícího zákona o fondu. Je to zákon jenom o té instituci, která vybírá nějaké peníze a pak je přerozděluje podle nějakých kritérií. Ten zákon, který my bychom chtěli, aby byl schválen a předkládáme, se jmenuje zákon o kinematografii, a protože my si myslíme, že to odvětví je natolik komplexní a složité, a na rozdíl od ostatních uměleckých oborů vlastně zasahuje až velmi daleko, na jedné straně do průmyslu a na druhé straně až opravdu k nějakým jakoby velmi technologickým, experimentálním věcem, které zase táhnou dopředu vývoj. Takže my se snažíme nějakým způsobem to postihnout v tom zákoně, takže se zabýváme nejen fondem, ale zabýváme se i například daňovými pobídkami pro to, aby naše země už zase začala být konkurenceschopná s Maďarskem a Rumunskem, které přetahují ty americké zakázky a přetahují si ty peníze, které Američané tady utrácejí, takže například filmy, které, jejichž první díly těch slavných Hell Boyů a podobně, se točily v České republice, ty už jsou v Maďarsku a Rumunsku, protože je to tam prostě výrazně výhodnější. Maďarsko vám dá dvacet procent, dvacetiprocentní daňovou pobídku a u nás nedostanete nic, takže si to jako producent jistě spočtete a půjdete tam, kde levněji. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Takže takové tři oblasti, přerozdělování peněz, vzdělávání filmařů a systém investičních pobídek pro filmaře? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Ono je tam toho víc, ale já jsem vlastně s tím přerozdělováním chtěl říct jednu věc. To přerozdělování není ta ústřední věc, co se týče toho fondu. My si myslíme, že nepotřebujeme jenom instituci, která je na přerozdělování peněz, a jak vidíme na českém filmu, a vidíme to právě na příkladu, kdy se podíváme na okolní státy, kde mají fungující, fungující nějaký systém ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Teď asi nemyslíte Slovensko? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Teď nemyslím Slovensko, ale myslím, že brzo bych mohl myslet Slovensko. Myslím tím třeba Rumunsko, které před pěti lety ještě nemělo ani jeden celovečerní film, byl nějakej rok, kdy jsme neměli vůbec nic a letos měli dva filmy, které vyhrály v Cannes, jeden film, který mají tady v soutěži, a to, to odvětví tam tedy velmi prosperuje. Ateliéry /nesrozumitelné/ začínají být konkurence Barrandovu. Tím myslím Maďarsko, tím myslím Polsko a vlastně prostě všechny ty země, před kterými jsme kdysi ve filmu, myslím, byli o několik koňských délek, co se týče Rumunska rozhodně, a teď prostě, a bude to Bulharsko brzo, a to jsou všechno země, kde založili v nějakých, v nějaké nedávné době, anebo reorganizovali filmové instituty. Ta filmová, filmový institut není nějaká organizace, která prostě bere nějaké peníze a přerozděluje. To je samostatná jednotka, která vykonává veřejný zájem ve filmovém odvětví a vlastně určuje strategii. To znamená, kdybychom měli filmový institut, asi by se nemohlo stát, že prostě se přestanou točit filmy pro děti a mládež a budou se točit jenom teenagerovské komedie, protože by si ta instituce všimla, že je tady někde něco v nepořádku. Odhalila by, kde je problém a nějakým způsobem by motivovala, a to, ale to může udělat přerozdělením peněz nebo tím, že prostě vyvine nějaký tlak na televizní stanice nebo se naopak dohodne třeba s Českou televizí na nějakých koprodukcích. Bude, například máme velké problémy ve vzdělávání profesionálů. Čeští producenti neumějí jazyky, neumějí prezentovat, nepohybují se na zahraničních festivalech a všude v těch národních zemích se to řeší tak, že prostě institut jim nabídne nějaké druhy školení, nějaké druhy workshopů, aby začali být konkurenceschopní. My jako fond kinematografie nyní fungujeme v podstatě jako účet, na který se převádí nějaké peníze a který má nějakou uměleckou radu, jejíž jsem předsedou a ta umělecká rada na základě takového ano, ne principu posuzuje jednotlivé projekty. To znamená, ta strategie, ta možnost určování té strategie je minimální a máme před sebou obrovské množství úkolů, máme před sebou digitalizaci kin, která může vést k tomu, že pokud to podceníme, tak za nějakých deset let se prostě nebudou žádné nové filmy, které budeme moct hrát v našich lokálních kinech, protože budou všechny v digitálních kopiích a my budeme hrát v celuloidu a podobně. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A aby se to nepodcenilo, tak jenom možná pro představu, kolik peněz by potřeboval český film ročně nebo čeští filmaři? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Já si myslím, že jsou tam, já nebudu říkat žádné částky. Já si myslím, že je to jednak o množství peněz a jednak o tom asi, aby byly efektivně rozdělovány. A opravdu si myslím, že v zákonu, který máme, velmi znesnadňuje tu možnou efektivitu toho rozdělování a je to právě tím, že ten fond nemá žádný managament, nemá žádné, žádnou exekutivu, to znamená, v podstatě je řízen jenom úředníky z té nějaké finančněekonomické stránky a pak má tu, říkám, uměleckou radu. To znamená, pokud tady nebude nějaká silná organizace, která bude schopná být efektivní, tak můžeme do toho lít peněz, kolik chceme, a prostě ten, ten, ty výsledky nebudeme mít. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Takže to financování by mělo být primárně odkud? Mělo by být třeba, řekněme, nezávislé na státním rozpočtu s nějakým třeba paušálem, do toho by měli přicházet nějací soukromí investoři, na tím vším by měl dohlížet s novým statusem fond kinematografie? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Já se nechci osobně, a myslím, že na tom nemám ani mandát, plést do toho, odkud přijdou ty zdroje. Já si myslím, že to nakonec bude politické rozhodnutí, že tam bude určitě hrát nějakou roli, jak daleko budou volby například, jestli se politici dohodnou s televizemi na třeba nějaké jiné právní normě nebo vyřešení nějaké jiné situace, která je všechny pálí. My si nebudeme nalhávat, že jsme nějak zvlášť důležití. Na druhou stranu myslím si, že ten princip solidarity, který neustále je napadán, je něco, co je vlastně základem celé, celého fungování Evropské unie a ať je to zdravotnictví, ať je to zemědělství, které je v tom, myslím, docela extrémní případ, a myslím, že film má hodně společného například s tím zemědělstvím v tom, že vlastně je to, že, pokud necháme to odvětví na sebe jenom vydělávat a řídit ho jenom komerčními záměry, tak prostě bude nějakým způsobem fungovat, ale nebude fungovat tak, aby naše veřejnost z toho měla ten optimální prospěch. Pokud bychom nechali zemědělství fungovat nějakým způsobem, tak prostě se tady jistě nějaké, nějaké plodiny budou pěstovat, ale rozhodně prostě už bude trpět krajina, bude trpět ekologie, ekologie velice, to samé je to s tím filmem. My v této chvíli jsme v situaci, že pokud ho, se rozhodneme ho nepodporovat nebo nějakým způsobem nekultivovat, tak budeme mít pouze, na příkladu Slovenska z minulých let to vidíme, budeme mít pouze velmi, několik málo levných filmů ročně. Ty filmy budou velice rychle natočené, takže budou nekvalitní, budou tím pádem muset přitahovat diváky nějakými extrémnějšími cestami, takže tam pravděpodobně bude například lidi hodně nahý, pokud až tak, jak to legálně bude možné, budou to pravděpodobně teenagerovské komedie, protože tam je největší divácký potenciál, takže prostě nebudeme mít pohádky, nebudeme mít historické filmy, o tom už si můžeme zdát teďka, ale pokud ho nebudeme kultivovat a bude nás to asi něco stát jako společnost, tak prostě ten film nějakým způsobem přežije a myslím, že tyto velice se budou hodně orientovat na televizi, kde je spousta peněz. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A které filmy podporovat? 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
To je strašně složitá otázka. V této chvíli ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Nepochybně, ale, ale řadu peněz dostávají i takoví tvůrci jako Jan Hřebejk, kteří jsou poměrně hodně ... 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Co Jan Hřebejk? Zdeněk Troška dostal, dostal na pohádku, ano. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
... komerčně úspěšní. 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
My máme takový, takový příklad, který obvykle nejkrásněji vypráví Jan Svěrák a ten vám vysvětlí, že na českém filmu, pokud byste si na něj bezúročně půjčili a byla jediným vaším, vaším, vaší povinností bylo vrátit ty peníze někomu nazpátek, aniž byste museli platit něco navíc, tak se vám ten film začne vyplácet od jednoho milionu diváků, ne, že se vám začne vyplácet, ale že splatíte těm cizím lidem tu půjčku. To znamená, že, pokud byste chtěli se chovat velmi jakoby obchodně, tak musíte natočit film, který má milion diváků. Ty filmy jsme měli v historii moderní kinematografie, tuším, tři, takže jistě pochopíte, že prostě, myslím, že ten film s rozpočtem třicet milionů, což je rozpočet takový film Jana Hřebejka ze současnosti, taková jako, že už nespíte pod stanem jako filmaři, že už můžete natáčet i na filmový materiál, ale rozhodně si tam musíte dvakrát rozmyslit, jestli tam poškrábete nějaké auto nebo ne, a třeba historický film, a teď nemyslím Bátorye, ale teď bych řekla třeba, myslím, že nám hrozně chybí film z roku 68 nebo film o roku 68, myslím, že nám chybí filmová reflexe padesátých let, to jsou filmy, které, pokud je chcete natočit jenom trochu, aby byly přesvědčivé, tak se okamžitě v tom rozpočtu dostanete na padesát, šedesát milionů ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Cesta koprodukcí v tomhle případě? Ony ty koprodukce se moc nedařily v minulosti. 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Koprodukce se nedaří z několika důvodů. Myslím, že jednak je nezkušenost českých filmařů na tom mezinárodním poli. Myslím, že tam taky trošku vadí taková jistá nepružnost některých státních orgánů. Vím, že třeba jakoby velkým, velkou bolestí filmařů je vůbec ta, celej ten statut toho filmu, jestli je koprodukční nebo ne. I Dino de Laurentiis, osmdesáti pětiletý italský producent, který v životě vyhodil všechny filmaře včetně Felliniho, tak zuřil, když musel uzavírat koprodukční statut na film Hannibal Vzkříšení nebo jak se to jmenovalo, takže je tam i jistá, jako i ten fakt, že vlastně naše společnost celá není úplně koprodukčního typu a většina těch koprodukcí, které s u nás dělají, jsou prostě falešné koprodukce. Jsou to koprodukce, které jsou vytvořeny tak, aby získaly podporu z evropských zdrojů, což se dělá tak, že si prostě sháníte peníze doma a najdete si nějakého kamaráda třeba na Slovensku nebo třeba v Maďarsku, který vám podepíše, že je koproducent, že do toho dává nějaké věcné plnění, abyste vy jste se dostali prostě do těch koprodukčních hladin. Skutečně koprodukcí, které by byly i tématicky nějakým způsobem, aby třeba byly použitelné v obou zemích, myslím, velmi málo, například všem Směšný stát, který byl, myslím, film více slovenský než český, tak je podle mě teda typický koprodukční projekt, protože je to ostravský příběh, kde jsou dva Češi a dva Slováci, a myslím, že je pochopitelný na obou stranách hranic. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A je naše společnost české filmy exportovatelného typu, jako třeba tady na festivalu můžeme vidět norské filmy, které si tady diváci opravdu hodně oblíbili a nejsem si jist, nakolik by se to dalo srovnávat s filmy českými a jaký by měly úspěch v zahraničí. 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
To je otázka stavu toho celého odvětví a toho, zda, například ono je hrozně poznat, jestli při tom filmu děláte kompromisy, nebo neděláte a kompromisy velmi často vycházejí z toho, jestli máte ty peníze, nebo nemáte. Já si myslím, že víme, že české filmy nemají úspěch na těch festivalech. Myslíme si, že to je opravdu problém spíš těch filmů než těch festivalů, protože filmy, které by dokázaly, protože co teďka nejvíc zajímá celou, nevím, třeba Evropskou veřejnost a asi světovou, jsou filmy, které jsou zároveň lokální, to znamená, dozvíte se tam něco o té kultuře, jsou něčím výjimečné. Nějak se liší od té vaší domácí produkce, ale zároveň jsou dostatečně srozumitelné. Myslím, že my v podstatě nedokážeme najít ten správný balanc na to, aby ty naše filmy byly ještě pochopitelné venku, ale zároveň aby byly dost české na to, aby prostě nekopírovaly jenom tupě nějaké vzory, a taky si myslím, že to je součást toho problému, že my nemáme žánrové filmy. Žánrové filmy jsou ty, které na těch festivalech hodně nyní bodují, protože i tady v Karlových Varech ty norské, které jste zmínil, to jsou prostě buď komedie, nebo jsou tady norské horory a já myslím, že my nemáme čisté komedie, a taky nemáme čisté horory kromě tedy těch teenagerských věcí. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A když se vrátím ještě na konec nebo koncem, na začátek našeho rozhovoru, kdy jsme mluvili o přípravě zákona o kinematografii, tak paragrafované znění si představujete do vlády kdy? Někdy v říjnu, jste říkal. 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
To záleží už teď na tom ministerstvu opravdu, protože my jsme jako i předali ty naše teze a oni musí nějakým způsobem jakoby iniciovat ten legislativní proces, nicméně ten plán je září, říjen v té vládě a asi taky myslím, že se o tom budeme bavit dnes na té schůzce s politiky. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský, předseda Rady Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie byl hostem pořadu O kom se mluví ... 

Tomáš BALDÝNSKÝ, předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie:
Gratuluji, vyslovil jste to, děkuji. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Tomáši, díky i vám. A vy, vážení posluchači Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, za chvíli už můžete vytáčet telefonní linky sem k nám do studia 221552155 anebo 221552255. Vyjadřovat se k tomu, co jste právě slyšeli. 

písnička 

František LUTONSKÝ, moderátor:
A telefonáty na číslo 221552155 anebo druhá telefonní linka 221552255. První částí pořadu O kom se mluví byl hostem předseda Rady Státního fondu České republiky na podporu a rozvoj české kinematografie Tomáš Baldýnský. Mluvili jsme o tom, že v říjnu by mohlo být vládě předloženo paragrafované znění nového zákona o kinematografii. Jeho teze připravila pracovní skupina zřízená loni v srpnu ministerstvem kultury a o těchto tezích by dnes tady v Karlových Varech na dvaačtyřicátém ročníku mezinárodního filmového festivalu měli debatovat filmaři s politiky. Tak tedy ještě jednou telefonní čísla 221552155 anebo 221552255 a na těchto číslech čekáme na vaše ohlasy, na to, co jste v první polovině pořadu O kom se mluví, vyslechli. Tak zkusíme zvednout telefonní sluchátko. Kdopak je tam, dobrý den? Haló, jste ve vysílání, tady je Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad O kom se mluví, který dnes vysíláme z Karlových Varů. Kdopak je tam? Dobrý den. 

posluchač:
Dobrý den, tady je Chvátal. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Povídejte, pane Chvátale. 

posluchač:
Já bych vám chtěl říct jenom toto. Jestliže nemáme školství a výchovu, tedy vzdělání a výchovu ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Pane Chvátale, možná si jenom ztlumte rádio, protože vás tam možná trošku mate ta zpětná vazba, abychom tomu vašemu názoru lépe rozuměli a aby vás to nemátlo. 

posluchač:
Už je to lepší? 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Výborně. 

posluchač:
Tak jestli nemáme tuto základní věc, nebudeme mít nic ani kulturu ani průmysl ani ekonomiku, prostě vůbec nic. A ono se to neprojeví, totiž tam je problém v tom, že se to neprojeví hned, ale že se to projeví teprve za delší dobu. Když nějaká továrna nepracuje dobře nebo neudělá dobré výrobky, tak se to projeví velmi brzo, ale to zdevastované školství několik desítek let se právě projevuje teďka v těch všech odvětvích a my teď nevíme, co dřív a kam dřív. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Dobře. Tak vám děkujeme za názor, za to, že jste zavolal ... 

posluchač:
Prosím. Na shledanou. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
... do pořadu O kom se mluví. Na jedno z čísel 221552155 anebo 221552255 zkusíme druhého telefonujícího posluchače. Dobrý den. 

posluchač:
Dobrý den. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Kdopak se nám dovolal? 

posluchač:
Slyšíme se? 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Výborně se slyšíme. 

posluchač:
Dobrý den, u telefonu Pujar z Karlových Varů, přímo na festival chodím a volám za občanské sdružení O co jim jde a tímto, když slyším, že budou filmaři jednat s politikama, tak bych je chtěl poprosit, aby ty filmaři s těma politikama jednali, protože jsme odnesli, padesáti novinářům, jak českým, tak zahraničním jsme odnesli cédéčko, kde je to losování o multifunkční hale, chtěli jsme ho přihlásit do nějaký kategorie na festivalu, protože myslíme si, že tam je natočená vyloženě korupce a tímto bych chtěl ty filmaře poprosit, aby si s těma politikama to nějak projednali, protože to, co dělá varská radnice, už je neuvěřitelný, ještě teďka si vymyslela, jenom bych vám jenom doplnil ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Ono se to už úplně netýká tolik toho tématu přece jenom. 

posluchač:
Týká, týká se, tu multifunkční halu, co teďka chtějí ve Varech stavět, tak teďka na zastupitelstvu řekli, že tam chtějí udělat velkokapacitní kino, který by chtěli využívat při festivalu. To je sice hezký, jenže my ve Varech máme velkokapacitní kino přímo v Thermale, který má dvanáct set míst, jenže dva roky mimo festival vůbec není schopný Vary ho naplnit a teďka ... 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Dobrá. Tak vám děkujeme ... 

posluchač:
... ještě, poslední větu jenom řeknu, že zastupitelstvo řeklo, že pan Bartoška a mezinárodní filmový festival sežene pětatřicet milionů na vybavení technologií toho kina, tak jsem zvědavej, jak tady to dopadne. Děkuju. Na shledanou. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Tak děkujeme i vám, že jste zavolal. Zkusíme opět zvednout telefonní sluchátko. Haló, je tam někdo, dobrý den. 225552155 anebo 221552255, připomínám, že hostem pořadu O kom se mluví byl dnes předseda Rady Státního fondu České republiky na podporu a rozvoj české kinematografie Tomáš Baldýnský. A ještě jednom zkusíme, jestli se někdo dovolal, nebo nedovolal. Tak zdá se..., haló, jste ve vysílání, poprosím velmi stručně. 

posluchačka:
No, já bych řekla, že prostě třicet nebo sto milionů, když dostanou a řeknou, že je to málo, a tady člověk musí s třiceti tisíci ročně, tak to teda jenom zírám, kam ty peníze jdou. 

František LUTONSKÝ, moderátor:
Tak děkujeme, to bylo velmi stručné. Na shledanou. Na slyšenou s vámi posluchači Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu se od mikrofonu z Karlových Varů těší také František Lutonský. 

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.