Rozhovor s režisérem Janem Antonínem Pitínským

12. listopad 2007
Dva na jednoho

Dobrý den. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Zdraví vás Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Básník jeviště tak nazývají kritici divadelního režiséra, spisovatele a básníka Jana Antonína Pitínského. Dnes je JA Pitínský hostem v pořadu Dva na jednoho, i když vlastně my dva jsme dnes hosty u J.A. Pitínského, protože my jsme za panem režisérem zajeli do Anenského kláštera, odkud dnes vysíláme.

Vladimír KROC, moderátor:
Co máte společného s Anenským klášterem? Dobrý den.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Dobrý den. Já tady bydlím, protože tady mají ubikace hostující a přátelé a herci a tak dále Národního divadla, co tady zkouší, a nemají v Praze, kde bydlet.

Vladimír KROC, moderátor:
My jsme v předsálí zkušebny baletek, baletu?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ano, baletu Národního divadla v Praze.

Vladimír KROC, moderátor:
Máte k tomu nějaký zvláštní vztah?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, vždycky se stydím je pozdravit, když jdu tady z těch schodů, protože ony tady jsou, hodně kouří, a vypadají přitom ale paradoxně svěže a nesmírně energicky a mám vždycky z toho ráno radost, když sestupuju tady po těch skřípajících schodech, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka, se narodil 30. října 1955 ve Zlíně, kde vystudoval gymnázium a v Luhačovicích pak knihovnickou školu. Luhačovice opouští ve dvaceti letech a vydává se do Brna, kde začíná jako knihovník v Moravské galerii. Pak ho přátelé zlanaří, aby šel dělat inspicienta do Divadla Husa na provázku. Prošel mnoha zaměstnáváními, dělal také pomocného dělníka, závozníka, zahradníka, vychovatele i obtahovače v tiskárně.

Vladimír KROC, moderátor:
Divadlem se živí od roku 1990. Hry, které režíroval, diváci milují i nesnáší. Jeho Dalibora například po premiéře vypískali. Hra Spřízněni volbou, kterou nastudoval v Dejvickém divadle, je ale neustále vyprodaná. JA Pitínský je ženatý a má dvě dospělé děti. Mně přišlo, že jste trošku trpěl při tom výčtu nebo jste se tak ošíval.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Já jsem nevěděl, jestli toho je moc nebo málo a už jsem si ani nedovedl některé ty, kupříkladu obtahovač, to se mi vybavuje teprve teď zpětně, jak to bylo nádherné zaměstnání, ale nedovedl jsem si to, jak jste to tak solili rychle za sebou, vybavovat rychle.

Vladimír KROC, moderátor:
Co to je vlastně obtahovač v tiskárně, co dělá, obtahy?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To jste na to trefil, no. Dělá obtahy, dělá takové ty první na takových mokrých papírech takové první prostě obtahy prostě ještě neseštelovaných článků, které potom jdou korektorům.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pojďme od obtahování v tiskárně k divadlu. Pane režisére, co je pro vás největší potěšení a pocta, závěrečný potlesk diváků nebo pochvalné kritiky v novinách anebo ocenění? A teď mám třeba na mysli nedávnou cenu ministerstva kultury, kterou jste dostal za přínos v oblasti divadla?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, tak to samozřejmě byla pocta, i když jsem se trošku styděl a když jsem třeba pomyslel na ty divadelníky, například na Ivana Vyskočila nebo Jana Schmida nebo Radima Vašinku nebo Honzu Nebeského, kteří by si to zasloužili prostě mnohem, mnohem více než já, tak to člověk je na jednu stranu poctěný, ale na druhou stranu samozřejmě nervózní a sklíčený z toho, no. A ještě, abych se vrátil k té, k těm předchozím dotazům, tak asi nejvíc potěší to nejméně záludné a to, co nejvíc hřeje, tak je to asi potěšení prostého diváka z inscenace, kterou viděl a kterou si pak dovoluje mít třeba rád a člověku to řekne, tak to je asi pro každého divadelníka potěšení.

Vladimír KROC, moderátor:
Básník Jiří Dynka, váš přítel, napsal, že sebevražedně sloužíte divadlu. Už jste to sebevražedné tempo trochu zvolnil?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, teď budu muset, co mi dali ve Zlíně prášky na srdce doktoři, které teď musím užívat, a kdy mi zase druhý básník Norbert Holub, který je psychiatr, doporučil, abych bral taková silná antidepresiva, tak myslím, že teď jsem prostě ve stavu, kdy sice ještě zvolnit nemohu kvůli různým povinnostem, které musím jaksi vyřídit, ale pociťuju to, že se blíží jakýsi závěr mé činnosti nebo něco takového, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Co je lepší pro divadelníka, když ho divadlo úplně pohltí, anebo když ho bere s nadhledem? Já si myslím, že obojí je riziko. V prvním případě vás divadlo stráví zevnitř a ve druhém zase je to hrozba povrchnosti.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Já vůbec nevím, co to je nadhled, to já bych si ani netroufl. To musí být asi člověk šťastné povahy nebo musí možná trošku s tím kalkulovat, ale mě to skoro bezostyšně stravuje, protože nechci tím říct, že to dělám naplno, ale prostě mám takovou neurotickou povahu, že to prostě jinak, jinak dělat nelze, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak musím jenom poznamenat, že jsme tak dlouho hledali klidnou místnost, až jsme si sedli do takové průchozí chodby. Pořád tady bouchají dveře. Snad to posluchače tolik neruší.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To jsou lidé, jak jsme je viděli, na jógu, tak to jsou vlastně lidé nepochybně vstřícní a když na ně ukážeme, tak oni zmlknou.

Vladimír KROC, moderátor:
Oni zmlknou, ale potom prásknou těma dveřma, ale zpátky k vaší osobě. Někteří novináři vás nazvali panem stydlivým. Já se přiznám, že mi tak nepřipadáte. Ono je to možná jenom ten první povrchní dojem, ne?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To se nechci tak k sobě vyjadřovat, ale většinou jsem zaskočený nějakým takovým /nesrozumitelné/ i teď, byť jste jenom dva a jste milí, tak většinou jsem tak zaskočený, ale toto zní otřesně, pan stydlivý.

Vladimír KROC, moderátor:
Přece ale nemůže být režisér třeba nesmělý, řekněme. Jakým způsobem si získáváte herce, aby s vámi spolupracovali, aby hráli tak, jak vy si to představujete?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To fakt nevím. To je prostě práce a naštěstí člověk, když je v tom a tu práci se snaží vytvářet, tak je někdo úplně jiný, než potom, když vyjde ze zkoušky.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pracoval jste někdy se souborem, který vás třeba nepochopil?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To snad ani tak ne. Samozřejmě jsou různé půtky buď s jednotlivci nebo s většími kolosy jako byl třeba u Dalibora, myslím, sice nesmírně byli vstřícní a jsou hodní a musím je pochválit, ale je opravdu těžké, to se zeptejte třeba Davida Radoka, když jsme si o tom povídali, je těžké opravdu ztvárnit nějak kreativně a imaginativně třeba sbor, operní sbor. To jsem zažil v Národním divadle, s tím jsou různé obtíže, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Dirigent Libor Pešek nám v pořadu Dva na jednoho říkal, že muzikanti neřeknou: "Tenhle koncert jsme odehráli," zní jim to prý stejně jako kdyby řekli odflákli. Mají to divadelníci podobně?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, já myslím, že herci většinou jsou velmi čestní, ale samozřejmě jsou někdy situace, kdy přicházejí třeba unavení nebo prostě, že člověk cítí, že do toho nedávaj někdy všechno a některým věcem se prostě vyhýbají a tak dál. Někdy se to prostě stává. Ale je to naprostá výjimka, myslím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když to řeknu ošklivě, je lepší, když se vám pod ruku dostane herec, který má názor, se kterým vy konfrontujete třeba jeho roli, celou práci, anebo je lepší, když se vám pod ruku dostane herec, který názor nemá a jenom naslouchá vašim pokynům a jenom řeknete, co po něm chcete, s kým je lepší pracovat?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, to se nedá říct za prvé tak jednoduše, že jsou buď tyto typy herců nebo ty druhé, protože ta imaginace, co proplouvá jejich duší a oni buď šťastně nebo nešťastně ztvárňují prostě na jevišti, tak je komplikovanější, no. Samozřejmě já mám rád herce, kteří jsou spíš ostří a pravdiví a dovedou ty své námitky říct hned a třeba tvrdě a nesmlouvavě, to mám rád, ale trošičku rád mám víc takovou tu tišinu, takovou nějakou klidnou milou hloubavost, když v sobě mají a projevují u toho zkoušení radost, i když samozřejmě polovina z těch třeba šedesáti zkoušek se vůbec nedaří většinou.

Vladimír KROC, moderátor:
Herci touží potom, aby si zahráli Romea, Hamleta, Lakomce nebo Cyrana. Je nějaká vaše vytoužená hra, kterou byste rád režíroval?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, já celkem mám úplnou svobodu, takže si můžu vybírat to, co chci, a protože mohu, tak ale naopak často dám na to, co si přejí ta divadla, no. Teď jsem zrovna zatoužil a určitě to udělám, že budu zkoušet Euripidovy Bakchantky, protože jednak jsem je viděl, jedna je od divoké režisérky na DAMU, kterou pak bohužel vyhodilo, zastal se jí, to musím říct, jenom pan /nesrozumitelné/ tehdy a je to takový, protože včera jsem, protože furt čtu, tak jsem si koupil skvělou knihu, která se jmenuje Bakchantky a včely a nezvykle pěkným a působným způsobem rozebírá prostě i tuto hru, tak mě to, tak mě to úplně oslnilo, v jakých souvislostech se ta hra ocitla třeba v této knize, tak toto by mě třeba teď těšilo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když studujete hru, která už byla na divadle zpracována stokrát, tisíckrát, díváte se, pane režisére, jak ji kdo udělal před vámi, anebo rovnou hledáte svoje vlastní cesty, jak to představení uchopit?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, tak, když si vyberu tu hru, tak většinou mě přitom textu už něco tak napadá a nepřekáží mi se podívat, když je to třeba na videu, na ty bývalé inscenace, to ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Neovlivní vás to?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, to mě vůbec neovlivňuje. Díval jsem se třeba tady zrovna v té místnosti na třeba Strniskovu Maryšu nebo na Maryšu Miroslava Krobota, které obě byly hrozně hezké, ale my jsme měli tak rozdílné prostě řešení, že jsem jenom třeba ty věci obdivoval, ale vůbec mě to nepoznamenalo.

Vladimír KROC, moderátor:
My si teď uděláme krátkou přestávku. Nevím, jestli jste se nakonec, Naděždo, s panem režisérem dohodli na nějaké muzice, kterou si zahrajeme?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dohodli. Pan režisér by rád Zuzanu Navarovou, tak vám to splníme.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Já jsem chtěl, když ona byla v té skupině Koa, že jsem slyšel takovou písničku.

Vladimír KROC, moderátor:
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Dnes si přímo tedy v Anenském klášteře, kde momentálně bydlí, povídáme s režisérem Janem Antonínem Pitínským. Vy ale nejste jenom režisér, vy jste vyzkoušel také herecké povolání. V Huse na provázku vás diváci mohli vidět třeba jako Aljošu v Bratrech Karamazových, a dokonce jste ztvárnil i Ježíše Krista. Proč jste herectví nakonec vzdal?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Já jsem nikdy nebyl herec, já jsem tam byl zaměstnán jako archivář a inspicient a když tam byla nějaká díra nebo když se hodil výjimečně chudý člověk tam, tak oni mě vždycky tak obsadili. Já se stydím a už nikdy hrát nebudu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale možná je to velká škoda, možná, že by se ...

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, není to opravdu žádná škoda.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... od vás mohli herci ještě učit.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
No, tak ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
"ještě tak dva roky a musím cosi radikálního podniknout," hodnotil jste před čtyřmi lety svou životní situaci. Teď je rok 2007, změnil jste něco, jak jste si sliboval?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To, co jsem udělal, že jsem udělal jakousi čáru, za kterou možná už prostě nebudu pokračovat, že už přijmu jenom ty závazky, které jsem ještě předtím slíbil, no, tak to teď pravděpodobně vypadá.

Vladimír KROC, moderátor:
Vám nedávno bylo padesát. Bilancoval jste?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Takové bilancování, to se ozývá tak nějak nestřídmě podprahově. Člověk jakoby bilancuje furt, ale nic takového jako grandiózního třeba jako v nějakém komorním stavu nic neudělal, ne, tak jsem nic nebilancoval.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane režisérem, kdybychom se teď s Vladimírem rozhodli, že nastudujeme s kolegy z rádia nějakou pěknou divadelní hru a chopíme se my dva režie, za jaký konec bychom to měli s Vláďou vzít?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To chcete dělat v rádiu nebo pro vaše zaměstnance?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To ještě uvidíme podle toho, jak budem úspěšní.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Nějaké šťastné divadlo.

Vladimír KROC, moderátor:
My bychom s tím chtěli udělat díru do světa, třeba do Národního divadla díru.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To se neptáte toho pravého, no. Tak asi by měl vás potěšit ten text, který si vyberete napřed, ne?

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já si myslím, že bychom se měli vrátit zase k realitě a k vaší práci. Opera Dalibor Bedřicha Smetany, kterou jste režíroval v Národním divadle v Praze před šesti lety, způsobila tehdy pozdvižení. O opeře tehdy mluvili i ti, kteří by na ni v životě nešli. Lidé mluvili o skandálu, zabývali se otázkou, jak to vlastně s úctou ke klasikům, to jenom tak připomínám tu situaci. Vašeho Dalibora tehdy to obecenstvo vypískalo, respektive vybučelo. /Nesrozumitelné/ těšit teď v souvislosti s plánovanou premiérou Babičky?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Tak to snad proboha ne, to se domnívám, že to představení bude snad tak kouzelné, i když naše Babička opravdu není tou Babičkou z těch filmových a televizních zpracování, ale představuji si, že to bude samozřejmě přijatelné i vlastně s dětmi a pro velké spektrum diváků, jak se tak trošku v takové klišé trošku říká, ale to bych opravdu chtěl, no. Ale jak jsem právě poznal u toho Dalibora, že když jsem mluvil tehdy s lidmi ze smetanovské společnosti a tak dále, a tak dál, tak oni opravdu většina těch znalostí o té opeře byla tak povrchní, že mě to až prostě zaskočilo, že neznali kupříkladu ty prameny, proč se tam objevil ten Zdeněk prostě a jaké to má ty literární konotace do minulosti českého písemnictví a tak dál, a tak dál, že u té Babičky možná bude také ta ošidnost, že je vnímána tak jakoby, jakoby nedospěle, podle takových těch vjemů právě z těch inscenací a filmů, které byly ale velmi pěkné, že to má takovou šťastnou idylickou náladu všechno, ale naše inscenace by měla být dramatem, protože to není tak jednoduché s tím příběhem té babičky a jejího patnáctiletého působení v dost drsné válce, kde s sebou tahala mrzáka Jiřího, který tam zemřel, a pak zbědovaná s dětmi se doplazila doslova do Čech a tak dál, a tak dál, tak my jsme si řekli, že i to muselo poznamenat nějak.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jaká byla vaše babička?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Já jsem babičku nezažil, ta zemřela. Zažil jsem ale už asi devadesátipětiletou dost zbědovanou prababičku, která bydlela pod kurníkem a tak dál, a tak dál, ta žila opravdu spíš jako Viktorka než babička.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdy jste se cítil myslím umělecky nejvíc nepochopen?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Tak to nevím, co říct. Stane se, stane se, že kupříkladu v Hradišti, když jsme dělali Gazdinu robu, tak jsem dostal takový dopis od zájezdu z /nesrozumitelné/, a tam ta paní v takovém milém nářečovém tvaru psala: "Pane ředitelu, to ani nevíte, co jsme se v autobuse nasmíli na adresu réžie." A pak tam psala: "Když pan režisér neví, jak vypadají u nás hody," já jsem z dědiny normální a samozřejmě toto všechno vím, "tak ať k nám přijede." Prostě byli pobouřeni takovým naším nějakým pojetím prostě hodů v tom úvodním dějství Gazdiny roby a tak dále, tak to mě dost ponížilo a navztekalo a tak.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Odepsal jste té paní?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, ne, ne, neodepsal jsem jí.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Nevedl jste s ní polemiku?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ona nenapsala mně, ona napsala řediteli Slováckého divadla, že byli v autobuse, že se mně posmívali. Tak to mně bylo líto vzhledem k tomu, že jsem poprvé režíroval v Hradišti, kam chodila celá moje rodina Čadkovská do divadla, zvláště tetička tam měla, ta byla úplná fanatická divačka tohoto divadla, no, tak jsem měl takovou ostudu tehdy. A pak jsem za tu inscenaci dostali dvě ceny, jedna byla, to je myslím nějaký Hnusný koštýř, jako že nejhorší inscenace, a pak jsme byla, jsme dostali jako, že to byla i nejlepší inscenace i divácky nejlepší inscenace, tak to bylo takové zmotané, ale měl jsem i ten koštýř, ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak Uherské Hradiště ...

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
... že to bylo úplně nejhorší.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak to tam nebylo tak nevlídné. Co je pro režiséra největším limitem, je to nedostatek fantazie třeba?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Největším limitem je to udělat ty věci přesně překvapivě, když to jde, tak dostatečně třeba kontrastně. Limitem je, že někdy se nepodaří vybudovat třeba scénografii tak, aby vlastně byla jakoby dalším textem a tak dál, a tak dál. No, tak to, jestli fantazie, to nevím, s tím možná problémy nemám, ale někdy taky mám, možná, že to taky je problém.

Vladimír KROC, moderátor:
Říkáte o sobě, že jste člověkem literatury, který náhodou zabloudil do světa divadla. Kromě několika divadelních her jste napsal i prózy Intimní deník hrdiny a Wolker a Bezruč.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To se jmenovala Praha, jenom to opravím. To je takový jenom ironický podtitul té knihy, té první, kterou jmenujete. Praha se jmenuje ta kniha.

Vladimír KROC, moderátor:
A soubor básní Lulku tatíčkovi, to je správně ten název?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ano, ten ..., je to podivné, ale je to správně.

Vladimír KROC, moderátor:
Píšete teď něco?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Ne, teď ne, teď jenom jsem, teď píšu jenom tak dopisy, kterých třeba přes prázdniny bylo hodně, ale jinak už tak od roku 92 jsem se nijak tím nezabýval tou literaturou, teď jenom čtu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Co máte na divadle nejvíc rád?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Nejvíc rád mám takové prvky v inscenacích, které jsou jakoby klidné a prozíravé a jakoby překvapující, ty, které jsou třeba vidět v inscenacích Jana Nebeského nebo jsem je vídával hodně v inscenacích Petra Lébla a takové jakési magnum prostě takového něčeho, kde se slívá něco, co je spektakulární a zároveň tak tiše vnitřní prostě, že ..., a že dovede způsobit to, že ty věci víc, než jsou zjeveny, tak víc je toho skrytého, no, v těch inscenacích. Nemám rád takové uřvané jako show, inscenace takového prostě prostořekého typu třeba.

Vladimír KROC, moderátor:
Musím říct, že slyšet vás, je jenom poloviční zážitek, protože vy hodně gestikulujete.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Tak to se omlouvám.

Vladimír KROC, moderátor:
To ne, naopak, ale v každém případě přijde mi, že hodně, vy se tady tak komíháte u toho mikrofonu. Přijde mi, že jste maličko těkavý. Souhlasíte se mnou, umíte se koncentrovat anebo ta těkavost je vaší přirozeností?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Na zkoušce se musíte koncentrovat, to jinak nejde, tam člověk těkavý být nemůže. Ale musí mít zase jakýsi rozptyl, aby třeba ty věci nebyly třeba příliš jednoduché nebo ..., ale těkavost, to by byl problém na zkoušce, že bych třeba neslyšel nebo neviděl, co ti herci dělají, tak to by byl opravdu problém.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak v tom případě se omluvám já zase za špatný úsudek.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pánové, já se domnívám ...

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To je problém v tom slově těkavost, že jo, to jste možná myslel úplně jinak.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak myslíte, že jsem to asi myslel, jak jsem to měl vystihnout jinak?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jako roztržitost?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Možná jste myslel určitou roztržitost takovou?

Vladimír KROC, moderátor:
Ano.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Nebo já si myslel, že těkavost vám vyplynula z toho mého nervózního hýbání teďka.

Vladimír KROC, moderátor:
A roztržitost je blíž vaší povaze?

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
To možná ne, to možná ano, ale pokud jste se ptal na ty zkoušky, tak tam asi není tolik přítomno, nebo je ..., to ať řeknou jiní, to nevím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pánové, necháme debatu o těkavosti a roztržitosti na příště, ...

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
/Nesrozumitelné/.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... Protože já si myslím, že náš čas už dneska vypršel. Budeme se muset rozloučit. Každopádně děkujeme vám, pane režisére, že jste nás pozval sem do Anenského kláštera, kde bydlíte v čase zkoušek inscenace Babičky. Děkujeme, že jste si udělal čas na pořad Dva na jednoho. Naším hostem byl režisér Jan Antonín Pitínský. Hodně úspěchů a na shledanou.

Jan Antonín PITÍNSKÝ, básník, divadelní režisér, spisovatel:
Na shledanou a děkuji vám za návštěvu.

Vladimír KROC, moderátor:
Děkujeme i vám, že posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Jestli jste Dva na jednoho neslyšeli jako celý pořad, tak si nás můžete naladit i na Internetu na www.rozhlas.cz v sekci Rádio na přání. Naděžda Hávová a Vladimír Kroc vám přejí hezký den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu