Izraelsko-palestinská dohoda: čas se neúprosně krátí
Přes pokračující snahy amerického prezidenta Clintona dotlačit izraelsko-palestinská jednání k dohodě ještě před odchodem z Bílého domu začíná na Blízkém východě převládat pesimismus. Ani po pátečních jednáních izraelského vyjednávače Gileada Shera s prezidentem Clintonem v Bílém domě nebyly naděje na dosažení mírové dohody mezi Izraelem a Palestinci nijak posíleny.
Spíše naopak, neboť agentury citovaly následné vyjádření Shera ve vysílání izraelského rozhlasu, že nyní lze nanejvýš doufat v to, že Clinton zveřejní oficiální prezidentské prohlášení, které rámcově naznačí obrysy budoucí možné dohody. Jen o poznání nadějněji zněl výrok palestínského ministra plánování Nabila Šáse, že zbývá už jen málo času na to, aby tak složité záležitosti mohly být dořešeny a i když se palestínská strana bude snažit, neočekává už, že by bylo možné dospět k dohodě před dvacátým lednem, tedy inaugurací nového amerického prezidenta.
Co se týče Clintona, ten nyní údajně zvažuje další kroky poté, co izraelská strana vyjasnila svá stanoviska ve sporných bodech možné dohody. Jak známo, nynější washingtonská jednání jsou nepřímá a konají se pouze prostřednictvím Američanů a podle izraelského premiera Baraka bylo účelem Sherovy mise jednání o tom, jak ukončit nynější vlnu násilí. Palestínci naposledy zareagovali minulé úterý, kdy prezident palestínské autonomie Jásir Arafat jen s výhradami vyjádřil souhlas s Clintonovým mírovým plánem, avšak dodal, že zatím není důvodu, aby došlo k přímým jednáním s Izraelem. Dveře tedy sice zůstávají otevřeny dalším jednáním, avšak čas se krátí.
V těchto souvislostech se ovšem odborníci domnívají, že zatímco izraelský premiér Barak by v případě nedohody pravděpodobně prohrál blížící se volby, neboť by voličům nemohl nic konkrétního nabídnout, Palestínci se prý domnívají, že nemají vlastně co ztratit, neboť očekávají, že prezident George Bush mladší jim bude poněkud více nakloněn. Na druhé straně však, pokud by izraelské volby 6, února vyhrál Barakův protivník Ariel Sharon, ani mnoho nezískají, neboť ten, jak známo, vydává signály, že o nejistou a nevýhodnou dohodu příliš nestojí, zvláště za situace, kdy pokračuje tzv palestínské povstání, které ostatně sám před 14ti týdny vyvolal návštěvou jeruzalémské chrámové hory. Barak se v rámci předvolební kampaně brání, že on má alespoň mírový plán, zatímco Sharon nikoli.
Odborníci nyní očekávají, že prezident Clinton se po tomto víkendu ještě naposledy pokusí o dotlačení obou stran k dohodě. Důvodem je sobotní cesta šéfa americké CIA George Teneta do egyptské Káhiry, kde by se měl setkat s izraelskými i palestínskými bezpečnostními představiteli a pokusit se o zastavení násilí, které si už vyžádalo životy tří stovek Palestínců, 43 Izraelců a 13ti izraelských arabů. Arafat mezitím navštěvuje blízkovýchodní arabské státy, mezi jiným v sobotu Omán a Jordánsko, a vysvětluje palestínská stanoviska. Jak známo, problémem zůstávají suverenita jeruzalémských posvátných míst a návrat palestínských uprchlíků. Zatímco suverenitu sporných území by bylo zjevně možné vyřešit v rámci některých prosakujících neobvyklých návrhů, Izrael nehodlá přistoupit na návrat palestínských uprchlíků, neboť pak by se prý Izraelci ocitli v menšině ve vlastní zemi. Arabské státy se ovšem jednoznačně vyjádřily, že návrat je posvátným právem Palestínců, takže Arafat nemá kam ustoupit.
Přes převládající pesimismus je však stále možné, že se dohoda nakonec neočekávaně vynoří, muselo by k ní ale dojít někdy během příštího týdne, jinak už bude opravdu pozdě. Dohody šité horkou jehlou ovšem nebývají nejtrvalejší, takže se opatrnosti obou stran a jejich nynějšímu pesimismu nelze ani příliš divit.
Čro 6 / RSE 6. ledna 2001 rse@cro.cz
