Gabriela Osvaldová: Jaký je rozdíl mezi textařem a básníkem?

Host (Gabriela Osvaldová): Ne, já myslím, že ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste velice populární textařka, díky tomu, že vaše texty zpívá Lucie Bílá. Kdo je pro koho užitečnější nebo spíš potřebnější, vy pro Lucii nebo ona pro vás?

Host (Gabriela Osvaldová): To se dá těžko říct. Já si myslím, že asi nebejt Lucie, tak ty moje texty by takhle známý nebyly. Myslím si, že Lucie by i bez mejch textů byla určitě známá, možná, že by měla třeba jinej okruh posluchačů nebo že by se vydala trošku jiným, jiným směrem. Takhle, ona mě někdy maže med kolem tlamy a říká mi jako, že beze mě a bez mýho muže by to nešlo a že jsme její tatínek s maminkou, ale já si myslím, že nikdo není nenahraditelnej, že by se našel jinej tatínek s jinou maminkou. Já můžu Lucii docela dobře používat jako tlampač na věci, který by třeba ty posluchači normálně nebyli ochotni poslouchat.

Moderátor (Jana Klusáková): Kde jsou slova k písni, paní Osvaldová, jenom textem a kdy se píseň stává zhudebněnou básní? Nebo-li jaký je rozdíl mezi textařem a básníkem? Přemýšlela jste o tom někdy?

Host (Gabriela Osvaldová): No, já moc ne, ale Pavel Vrba často. Ten o sobě tvrdí, že básník, jistě se nestydí za to, že je textař. Já vím, že ten to má hodně promakaný. Já o tom moc neuvažuju, já si myslím, že jsem tak něco napůl, jo? Nejsem takovej ten křížovkář, jo, kam s tím, co s tím neštěstím, já sním, již vím, tak to, to ne, to myslím, že nejsem, ale že jsem tak napůl, jako někdy to básnický střevo převládá, což mýho muže trošku hněte, protože pak on to zase s tou muzikou mát těžší.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdy naposledy jste napsala písničkový text?

Host (Gabriela Osvaldová): Já myslím, že předevčírem, ale byl tak morbidní, že se obávám, že ho nezazpívá už ani Lucka.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak se to dělá, když vás něco napadne a jste zrovna třeba v dopravním prostředku, tak se to někam zapisuje nebo si to zapamatujete?

Host (Gabriela Osvaldová): Bohužel někdy člověk musí udělat to, že vystoupí a zapíše si to, protože já jsem zjistila, že i když si říkám stoprocentně, že je to taková blbost, že si to určitě zapamatovat musím, takže během pěti minut to samozřejmě nevím. Mě většinou v dopravních prostředcích nic moc nenapadá, já na to přece jenom musím mít trošku klid a jako napadá mě třeba doma nebo napadá mě, když si povídám s lidma, ale tam se to vždycky nějak udělá, že bych vystoupila z tramvaje a někam si něco, ale myslím, že taky, že jsem vytáhla nějakej notýsek a tam že jsem si, jednou mě napadla, napadl nějakej text na mostě, takže jsem si stoupla a na tom zábradlí jsem tam teda smolila na nějakej lístek od tramvaje nebo papírek od čokolády Milka, tak tam jsem si něco zapsala. Já to pak většinou ztratím.

Moderátor (Jana Klusáková): Byla byste ochotná napsat text na objednávku o něčem konkrétním?

Host (Gabriela Osvaldová): No, to jsem vždycky říkala, že bych nebyla ochotná, ale pak když vlastně u nás se začaly dělat reklamy, tak samozřejmě že ty texty na tu objednávku napsat musíte. Nebo nemusíte, ale je to taky docela takový zajímavý cvičení ve stylu a musím říct, že některý ty reklamy i bavily a už jsem pár textů na objednávku napsala, dokonce jsme napsali i muzikál na objednávku. Dá se to, plnič úkolů je v tomhle tom případě nepříjemnej, ale jako už jsem to udělala, aniž by to, že se musíte překonat a že teda tu objednávku vlastně musíte splnit a udělat to tak, aby to vůbec bylo k poslouchání. Je to těžká práce a je to celkem taková makačka na bednu, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste vystudovala herectví na DAMU, s kým jste byla v ročníku?

Host (Gabriela Osvaldová): Ono samozřejmě z toho ročníku vždycky pár těch lidí vyletí, pár jich zapadne, tak já budu jmenovat Honzu Hartla, Táňu Medveckou, Vláďu Kratinu, Ivana Pokorného, Julka Neumanna, který nakonec pak se už živil teda vším možným, jen ne herectvím. Jo Eva Kelemanová, moje oblíbená spolužačka, která hlásí v rádiu, tu já mám vždycky hrozně ráda, když ji slyším, že ona má kultivovaný projev, aspoň je vidět, že ta škola byla k něčemu a my jsme měli úplně skvělej ročník, musím říct, že teda tam to docela jako dobře nás tam splácli.

Moderátor (Jana Klusáková): Měla jste oblíbený předmět na akademii?

Host (Gabriela Osvaldová): No, abych byla upřímná, tak jízdu na koni. Byl to pouze čtrnáctidenní kurz, ale tam byla kromě herectví teda, že jo, byly tam dějiny divadla, což bylo úžasný, tam záleží na tom, kdo vám to zrovna přednáší, někdy to bylo skvělý a vlastně DAMU je o tréninkových disciplínách. Takže kdo má rád tréninkové disciplíny, což já jsem měla ráda, jako dobovej tanec a rytmus a pohybovou výchovu a balet a judo, šerm a to mě všecko bavilo, takže já jsem byla celkem spokojenej student.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno se mě tady jedna maturantka ptala, jestli nevím, jestli se na Akademii múzických umění herci učí líbat. Já jsem si vzpomněla, jak režisér Otakar Vávra si stěžoval na nezkušenost Jaromíra Hanzlíka při natáčení filmu Romance pro křídlovku, že mu musel pan profesor Vávra předehrávat. Takže učí se taková nějaká disciplína?

Host (Gabriela Osvaldová): Neučí, ale protože se samozřejmě studujou různý etudy nebo části her, tak je jasný, že se během toho studia dojde i ke scénám, které jsou samozřejmě jaksi ryze milostné nebo všelijaké a pravda je, že někdy teda ty studenti jsou z toho naprosto vyděšení, vyšokovaný a to, co jim v reálu jde naprosto bravurně, před tím profesorem se jim prostě nechce předvádět. Já jsem to teda nikdy na vlastní kůži nezažila, ale většinou to takový ty starý bardi nevydržejí, jo, že pak už přesně do toho vlítnou, zasáhnou, když vidějí ten stud a tu neohrabanost a já si pamatuju, že myslím, že paní Fabiánová, no a právě ten student se na tu studentku neustále sápal velmi neohrabaně a ona mu právě vzala ty ruce, jeho a říkala, ale to musíte sem, chlapče, sem a přitisknout a pořádně. A předváděla sama na sobě teda to, takže ten vedle omdlíval, ale takhle přece ne, takže mu to ukázala, ten si to pamatoval nadosmrti, jak se ženy zmocnit.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem o vás četla, paní Osvaldová, její názory jsou mladé. To existuje, mladé a staré názory?

Host (Gabriela Osvaldová): Já myslím, že jo. Zrovna tak, jako si myslím, že existuje pravdivá myšlenka, mladej, blbej, starej, blbej. Já nemám nic proti důchodcům, ale někdo se prostě narodí jako důchodce a někdo se narodí takovej, že jako do konce života je furt takovej střeleném a nedospělej, já jsem tohle to zjistila, když náš František asi šestiletej nebo pětiletej byl nejodpovědnějším a nejdospělejším členem rodiny. A já myslím, že se zdědí. My jsme měli nějakého strašně komisního pradědečka a pravděpodobně po tom nějak přeskočily ty geny, takže František se za nás styděl, že se nepatřičně oblíkáme, že se moc nahlas smějeme, že mu píšu do žákovský knížky blbosti, že jsem, že nemá žádný mantinely a skutečně největší morous a měšťák a mravokárce byl náš František. Už ho to trošku přešlo, protože zjistil, že to je nuda.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jsme u toho mládí, líbí se vám dívky? Půvabné.

Host (Gabriela Osvaldová): Jo, jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Bez závisti se na ně díváte?

Host (Gabriela Osvaldová): No, zaplaťpánbůh jo, takhle, já si myslím, že když člověk prožije to mládí tý hezký dívky i s těma záporama i s těma kladama, co to přináší, tak někdy si člověk říká, no, je to hezký a někdy si člověk říká, zaplaťpánbůh, že už to mám za sebou. Mě se líbějí vůbec hezký věci jako takový, mě je jedno, jestli je to strom nebo jestli je to hezká ženská nebo jestli je to hezký zvíře, ale myslím si, že nejsem ani závistivá, ani jako zapšklá, že dokážu ocenit hezkou ženskou, dokonce mi můj muž říkal, hele, ty seš hrozná, ty se po těch hezkejch holkách ohlížíš víc než já. Jo, líbějí se mi hezký ženský a já jsem kdysi malovala nebo ještě občas maluje a malovala jsem převážně, převážně holky, mladý holky, hezký holky, anebo těhotný ženský.

Moderátor (Jana Klusáková): A tím hostem je Gabriela Osvaldová, textařka a herečka, která byla už dvakrát porotkyní televizní soutěže Česko hledá Superstar. Zasedala jste tam po boku svého muže, skladatele Ondřeje Soukupa. Proč?

Host (Gabriela Osvaldová): Proč jsem tam zasedala po boku svého muže?

Moderátor (Jana Klusáková): No proč jste to přijala tuhle práci?

Host (Gabriela Osvaldová): Aha. Mě by bylo divný to nepřijmout, protože do toho prvního dílu my jsme vlastně šli, takže jsme o tom věděli pouze z médií a mě to za prvé mě to zajímalo a za druhý, ono je to taky trošičku prestižní věc, protože jako co jsme věděli ze světa, tak tam jako žádného hejhulu moc tak nepustili, jo. Tam seděli vždycky většinou kapacity ve svém oboru, jedna věc byla skutečně ta prestižní, že jsem si říkala, jo, tak asi někdo má pocit, že už teda aspoň o tom třeba něco víme, za další těžko ta produkce sháněla nějakou ženskou, která by do toho chtěla jít. Ženský element, to je trošku jak směšný jak v politice, že jo, ale ženský element musí být zastoupen. Takže z tohohle důvodu, vydrželi jsme to dvakrát, myslím, že jako to bylo pro nás velmi zábavný, ale přesně jsme si říkali, že potřetí už ani kvůli divákům, ani kvůli sobě, abychom se nestali živým inventářem a skutečně jako ze setrvačnosti seděli na svých místech, to už bych těm divákům nepřála.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem, říká vám někdo paní Soukupová?

Host (Gabriela Osvaldová): No, občas jo. Občas jo, v porodnici mi říkali paní Soukupová, protože tam aby vás neurazili, že jo, kdybyste náhodou byla svobodná matka a bulela jste na záchodě, tak, tak mi říkali paní Soukupová a dokonce Františkovi napsali na peřinku, František Osvald.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdybych měla jedním slovem shrnout, paní Osvaldová, jaký dojem jste na mě udělala coby porotkyně toho Superstaru, tak bych řekla, že jste byla na ty soutěžící hodná.

Host (Gabriela Osvaldová): Já nevím, jestli hodná, ale já jsem se snažila bejt, no ono to zní blbě, je to klišé, snažila bejt spravedlivá a pravda je někdy, že člověk si dává maličko pozor, aby těm lidem neublížil. Jo, a jako ono jako brousit si, najednou zjistíte, že ty lidi opravdu, oni se vydávají z posledního, jako oni nás do toho někdy trošičku jako hrnuli, jo, že jako přitvrďte a v některejch těch třeba v Anglii je to mnohem tvrdší a oni jsou na ně mnohem sarkastičtější a nebojte se jim říkat jako nepříjemný věci. No, takhle, ty nepříjemný věci většinou má člověk tendenci jim říct třeba v soukromí a říct jim, hele na tohle si dej pozor, ale čím jsem tam byla dýl, tím jsem viděla, jak prostě pro ty lidi je to někdy jako obtížný a jak jim to dokáže strašně ublížit a pak jsem si říkala, já na jednu stranu potěším diváky a potěším dramaturgy, ale na druhou stranu těm lidem můžu hrozně ublížit, takže tam si člověk fakt dává, dává si majzla, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Televize je mocná čarodějka, poznávají vás díky tomu účinkování, protože tam jste byli mnohokrát a opakovaně, poznávají vás lidi na ulici a oslovují vás?

Host (Gabriela Osvaldová): Poznávají mě, oslovujou mě, já jsem se obávala, že to bude někdy hraničit i s nějakýma inzultacemi, jo, že třeba nějaký fanouškové někoho, když prostě řekneme jejich Pepičce, že vypadá jako krysa pižmová, takže se pak na nás vrhnou jako fanoušci, že Pepička nevypadá jako krysa pižmová, ale kupodivu ty reakce musím říct, že mě překvapily, že byly docela milý. Já jsem si říkala, my jsme nějakej holubičí národ, protože fakt ty lidi ještě do dneška se na mě usmívají a jako jsou docela příjemný a dokonce spousta žen, musím říct, mi říkala, že se mnou jako souhlasily a že jsem vždycky jim promluvila z duše, což mě potěšilo. A jednou na mě na sjezdovce, já jsem jela vlekem nahoru a nějakej snowboardista na mě řval takhle přes tu sjezdovku, nazdár, paní Osvaldová. Vy jste mě vyhodila už z prvního kola, ale mě to nevadí, já jsem teďka hrozně rád.

Moderátor (Jana Klusáková): Používáte služeb vizážisty?

Host (Gabriela Osvaldová): Ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Ani vás to nikdy nenapadlo?

Host (Gabriela Osvaldová): Nenapadlo. Já mám problém v tom, že nerada nakupuju, nerada se zdobím šperky, protože já jsem si říkala, že dokavaď jsem hezká, tak žádný šperky nepotřebuju a v momentě, kdy člověk začne bejt krabatej a šerednej, tak ho žádný driloše nevylepšejí. Takže já jsem vlastně neměla žádný údobí, kdy bych měla nějakou zdobivou. No.

Moderátor (Jana Klusáková): Krabatá nejste.

Host (Gabriela Osvaldová): No tak krabatá nejsem, ale myslím, že jako, že jo, že bych si prostě, že bych se vylepšila do každého ucha zeleným papouškem, to už taky ne. No a já mám ještě ke všemu jako odpor k líčení a k salónům krásy a k holičským salónům a já to nesnáším už včetně těch řečí. Jo, mě už vadí ty kecy a jako make up na obličeji mě dusí, takže já mám vlastně, mě teda ti vizážisti a ty fotografové dost nenávidějí, protože já na sebe nenechám šáhnout. Já to mám takový sama, já si tetuji, drátuji i letuji, a vypadám tak, jak vypadám. Tak vždycky, když mi říkají, že vypadám blbě, tak říkám, ať mi udělají černobílou fotografii a oni říkají, že to snese akorát u Arnošta Lustiga.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno jedna herečka mi taky říkala, měj ráda své vrásky. To říkala, když jsme se bavily o tom, zda estetický chirurg ano nebo ne.

Host (Gabriela Osvaldová): Já si myslím, že bych si tím byla asi třeba začala zabejvat, ale vzhledem k tomu, že díky svýmu kotníku budu teďka hodně dlouho chodit spíš za ortopedem, tak ono ta míra hodnot se vám trošku jo, vona se vám trošku posune. Jako opravdu, kdybych měla obě nohy jako srnka, tak bych se asi zabejvala tím, jestli si mám tuhle nechat odsát špek a támhle něco jako popošít, ale v moment, kdy jste rád, když prostě slezete čtyry patra bez výtahu, tak se na ty faldy malinko musíte vykašlat, že jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy řeknete v rozhovoru pro tisk s klidem třeba. Zdědila jsem hádavost a hysterii po mamince. Nedává se takovou třeskutou upřímností čtenářům příliš v šanc?

Host (Gabriela Osvaldová): Já nevím, co by mi ten čtenář mohl udělat?

Moderátor (Jana Klusáková): No, když řeknete, zdědila jsem hádavost a hysterii po mamince, to jednak nelichotíte příliš té mamince a nakonec ani sobě.

Host (Gabriela Osvaldová): No ale je to pravda. Jako mohla bych to zatajit, ale . . .

Moderátor (Jana Klusáková): A kde je ta hranice, což už byste na sebe neřekla?

Host (Gabriela Osvaldová): To je taky jak kdy, jo, jak se člověk ráno vyspí. Já jsem někdy ochotná na sebe vykecat první poslední a když jste silnej, že jo, když máte takový ty v aury a ty vlny kolem sebe a někdy je člověk tak slabej, že jako je tak tajnosnubnej, že pak neřekne nikomu nic, ale já si myslím, že to, že prostě moje maminka skutečně byla hádavá a byla hysterická, já jsem to po ní zdědila, jako to, na tom není nic špatného. Jako to je, jako kdybych tajila, kolik mi je, mě to přijde úplně stejný.

Moderátor (Jana Klusáková): Pláčete někdy?

Host (Gabriela Osvaldová): Ježíš Maria, furt. No teďka pláču pořád, že se lituju, že jo. Jak jsem na tom blbě, ale pláču, no. Pláču, já jsem, furt se směju jak blázen, to mi můj syn vyčítá a pláču ale ne zas tak často, ale mě opravdu rozbrečí každá blbost.

Moderátor (Jana Klusáková): A má vás kdo utěšovat?

Host (Gabriela Osvaldová): Má, má. Celá moje rodina je na mě hodná a oni opravdu nečekají na nic jiného, než aby mě utěšili.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr, co vám visí nad postelí?

Host (Gabriela Osvaldová): Jo, nad postelí mi visí ledacos, ale já jsem trošku máklá přes anděly, takže mi tam visí spousta obrázků andělů od nějakého, kterého jsem dostala, když jsem byla malinká, potom od maminky jsem dostala nějaký andělíčky a namalovala jsem spoustu andělíčků a takže já mám vlastně celou postel ověšenou andělíčkama.

Moderátor (Jana Klusáková): Zasahujou, jsou to strážníčci?

Host (Gabriela Osvaldová): No tak, já jsem si celej život myslela, že jo, ale teda podle toho zlomeného kotníku se ten můj musel před rokem ožrat jako cep.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsem vám představili Gabrielu Osvaldovou. Ženu, která řekla, dělat revizora v tramvaji a politiku, to jsou dvě nejstrašnější činnosti, které si umím představit.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.