Kam se ztrácejí migrující děti

Ngost Sai Do. Ale možná se jmenuje jinak, nevíme. Patnáctiletý Vietnamec, který v doprovodu státní policie přichází do diagnostického ústavu. Většina takových dětí totiž zapírá své vlastní jméno. Čeká ho už ředitelka ústavu Božena Lanejová.

Božena Lanejová, ředitelka diagnostického ústavu: To je chlapec vietnamské národnosti, který nás opustil před čtyřmi dny. Pokusil se překročit hranici do Německa, neúspěšně, a vrátil se sem.

Podle odhadů Evropské komise se na světě stává ročně 700 000 - 2 miliony žen a dětí oběťmi obchodu s lidmi. Z tohoto počtu je asi 500 000 prodáno do států Evropské unie. Česká republika přitom klíčovým tranzitním státem pro tyto migrační proudy. A tak se na našem území objevují mezi migranty i mladiství bez doprovodu. Mluvčí Cizinecké policie Klára Krejčí potvrzuje, že se nevede přímá statistika na děti, které utíkají přes Čechy do jiných zemí.

Klára Krejčí, mluvčí Cizinecké policie: Děti bez doprovodu nejsou standardně statisticky sledovanou položkou ředitelství služby Cizinecké a zahraniční policie. Za první tři měsíce roku 2002 bylo zajištěno při nelegální migraci přes státní hranice České republiky 4 013 osob, z toho bylo 308 dětí. Pokud dítě, které uteče z diagnostického ústavu, Cizinecká policie znovu zadrží, tak proces se opakuje a dítě jde znovu do tohoto zařízení.

U vietnamského chlapce, stejně jako u většiny ostatních svěřenců, se samozřejmě neví, jak dlouho v ústavu vydrží. Den, týden? Božena Lanejová, ředitelka diagnostického ústavu, vítá svého znovunalezence a reaguje podle své zkušenosti.

Božena Lanejová, ředitelka diagnostického ústavu: Pojďte dál, to je náš svěřenec, náš host.

A co s ním bude dál?

Božena Lanejová, ředitelka diagnostického ústavu: Po nějaké době se opět pokusí opustit Českou republiku.

Je možné tomu nějak zabránit?

Božena Lanejová, ředitelka diagnostického ústavu: Je to otázka nějakého systémového řešení, ale já předpokládám, že se zabránit těmto odchodům nedá.

Vladimír Čilikovský z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra potvrzuje, že hlavní zájem těchto dětí je dostat se dál na Západ. Česko používají výhradně jako tranzitní zemi.

Vladimír Čilikovský, ministerstvo vnitra: Že odchází, to už je vlastně úmysl před vstupem do České republiky a ty děti se snaží dostat za příbuznými do západní Evropy, kde vlastně to zázemí těch jednotlivých etnik je více rozšířené než v České republice.

Od ledna 1999 do června 2001 bylo zadrženo a přijato do azylové procedury 752 dětí a z tohoto počtu jich následně 635 zmizelo, což je úbytek neuvěřitelných 84 %. Markéta Mikušková z úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky uvádí, že to není jen problém České republiky.

Markéta Mikušová, úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky: Prostě ty děti se nepodaří dohledat nejenom na našem území, ale ani v zahraničí, to znamená v Německu, Rakousku, sousedních zemích.

Lucie Haišmanová z Mezinárodní organizace pro migraci nám dokonce řekla, že příčinou putování dětí bývá i obchod. Cíl - prostituce a zřejmě i orgány.

Lucie Haišmanová, Mezinárodní organizace pro migraci: Jedná se o velmi propracovaný a organizovaný systém vlastně toho obchodu těch dětí ze země, odkud pocházejí, do země západní Evropy včetně toho, že je zahrnuta Česká republika jako klíčový tranzitní stát ve směru východ-západ. Už jsou ze země, odkud pocházejí, vyslány za účelem, že se budou živit buď legálně nebo nelegálně. Setkali jsme se například konkrétně na příkladu Rumunska, kde byly vráceny děti, protože se živily kriminální činností ve Francii. A vlastně při návratu se zjistilo, že ten, kdo je vyslal na tu cestu a kdo spoléhal na to, že mu přinesou peníze, byla právě jejich maminka. Potom jsou ty horší možnosti, že jsou ty děti obchodovány zejména za účelem prostituce, méně často pak pornografie. A neexistují o tom důkazy, ale existuje ta možnost, že můžou být obchodovány pro orgány.

Ngost Sai Do. Nevíme, jestli se tak jmenuje, ale víme, že tři dny po nuceném návratu opět mizí neznámo kam.