Nebezpečí zřícení budov poškozených povodněmi

Tichá Orlice - BorohrádekFoto: David Němec

Snažíme se poradit těm, kterým velká voda vzala nebo poškodila majetek. Už jsme mluvili o pojištění, teď se budeme věnovat záležitostem, které souvisejí s poškozením budov a s nebezpečím jejich zřícení. Těmito problémy se zabývá vědní obor nazývaný statika. Kdy tedy může v důsledku zatopení objektu hrozit jeho zřícení?

Zašla jsem za člověkem nejpovolanějším, za emeritním rektorem Českého vysokého učení technického a vedoucím katedry konstrukcí pozemních staveb profesorem Jiřím Witzanym. A ten mě poučil, že každému selhání konstrukce předcházejí poruchy, které můžeme prostým okem na domě vidět: 

"Vznikají trhliny, dochází k velkým deformacím, případně se v některých částech drtí materiál. To jsou příznaky, které by měly uživatele upozornit na to, že se může stav ještě více zhoršit, a měl by se poradit s odborníkem, kterého označujeme jako statika. Ten by měl rozhodnout, zda se jedná o stav, který není natolik závažný, že postačí poučit uživatele, aby proces dále sledoval, nebo zda se stavba musí okamžitě zajistit a i případně evakuovat." 

Profesor Witzany doporučuje majitelům objektů, aby své domy sledovali už před povodněmi. Všímali si různých poruch a zdokumentovali je, zakreslili, vyfotografovali, aby pak měli jasněji v tom, co je opravdu důsledkem zatopení objektu. Poruchy způsobené vodou se ale nemusí objevit hned. 

"Při zatopení dochází k tomu, že se pórový systém základového podloží vyplňuje vodou a při vysušování se klesající voda dostává z pórů. Právě tento proces může být spojen s dodatečným sedáním objektu," říká Witzany. Sedání objektu může trvat až několik měsíců. 

V některých oblastech měli lidé zatopené domy už několikrát za posledních 10 let. Opakované podmáčení zvyšuje pravděpodobnost kolapsu budovy, určitě nedělá stavbě dobře. U zdiva, které bylo opakovaně vystaveno vlhkosti a které třeba nemá kvalitní maltu, můžeme vidět na povrchu bílé soli. To je uhličitan vápenatý, který je v maltě pojivem. Když se vlhkostí dostává na povrch, tak to znamená, že malta ztrácí své pevnostní vlastnosti. Pak může dojít například ke zřícení části klenby. 

Dá se nějakou prevencí snižovat riziko poškození budovy při povodních? Určitě dá. Když už máme dům v místě, kde dochází k povodním, tak by jeho majitel měl udělat taková opatření, aby se v něm držela voda co nejkratší dobu. Tedy zajistit odvodnění terénu, vybudovat účinný drenážní systém, odstranit prohlubně, ve kterých by se voda mohla držet, vybudovat prodyšné podlahy a tak dále. 

Majitel by se měl také včas ujistit v jakém stavu jsou takzvané zední nebo trámové kleštiny. To jsou konstrukce, které stahují obvodové a vnitřní nosné stěny. Měly by se podle profesora Witzanyho utáhnout, případně vytvořit nové, pokud chybí: "Takové stažení a zajištění kleštin může předejít obrovskému množství poruch, ekonomicky je daleko výhodnější, než řešit nějaké následky." 

To je tedy velmi stručné vysvětlení, co hrozí v důsledku povodní stavbám, jak jejich poškození poznáme a jak mu můžeme předcházet.