Po stopách malíře Otakara Kubína v Provance
Jeden z nejvýznamnějších českých malířů Otakar Kubín, rodák z Boskovic, strávil řadu let v Provence a tomuto regionu na jihu Francie zůstal také věrný až do smrti. Po jeho stopách se vydal i náš zpravodaj ve Francii Jan Šmíd. Ten podotýká, že Kubín zemřel stejně jako řada jiných umělců, v zapomnění.
Leo ADRIAN:
Tak tohle všechno jsem si pro vás připravil. Je to všechno jen o Kubínovi. Posaďte se.
Jan ŠMÍD:
Přivítal mě ve svém domě, kde se desítky let prodávalo smíšené zboží, Leo Adrian, kterému táhne na osmdesátku. Jsem v městečku Simion Laroton, kousek od Apt, tedy v Provence. Vypravil jsem se po stopách jednoho z našich největších malířů historie. Právě tady v Simion Laroton navštívil Kubína Pablo Picasso. Oba spolu několikrát vystavovali a když si prohlížím katalog dalších výstav, jen obdivně zírám, v jaké byl Kubín společnosti, Henri Matis, Marc Chagall, /nesrozumitelné/, či Oskar Kokoška. To bylo v jeho pařížském období, kam se Kubín začátkem dvacátého století přestěhoval, když se seznámil s velkým milovníkem umění, starostou Apt a přijal jeho nabídku na pobyt v Provence, udělal to kvůli těžce nemocnému synovi a jeho ženě. Tuberkulóza se v té době jen těžko léčila. Tehdy začínalo jeho provencálské období, tak zásadní v jeho životě. Městečko Simion Laroton připomíná klidné vesnické místo. Žije tady několik stovek obyvatel a dům, který Kubín koupil a po jeho smrti jeho žena prodala, je v soukromém vlastnictví. Paradoxně se do něj můžete podívat jen tehdy, když si tu zaplatíte týdenní pobyt. Majitel část domu pronajímá jako gites.
Leo ADRIAN:
Tak tady je jeho dům. Dovnitř se nedostanete. Je tam přízemí, tři pokoje. Myslím, že pořád tam ještě zůstalo jeho staré piano, ale určitě tam budou jeho fresky. Kubín si svůj domeček řádně vyzdobil.
Jan ŠMÍD:
Vypráví pan Adrian a ukazuje mi domeček na fotografiích. Není jediný, kdo rodáka z Boskovic pamatuje. Anne Vallone byla tehdy malá holka, ale na Kubína si vzpomíná.
Anne VALONNE:
Pamatuji si ho už jako staršího muže, který se hodně zajímal o to, co se děje kolem něho, a měl rád návštěvy, hlavně z Československa, protože mohl mluvit česky. Na konci svého života více mluvil česky a německy, přestože žil ve Francii. Byl to člověk společenský, ale nikdy jsme ho neviděli při práci.
Jan ŠMÍD:
Anne Vallone píše knihy o gastronomii. Její sestra má v Simion obchod se smíšeným zbožím. Možná právě kvůli tomuto obchodu musel Leo Adrian zavřít ten svůj. Ale co je zajímavé, i on potvrzuje, že náš malíř byl velkým gurmánem.
Leo ADRIAN:
Ano, potrpěl si na dobré jídlo. Když jsme ho pozvali na oběd, dlouho jsme debatovali nad tím, co vařit, aby mu to chutnalo. A jestli měl nějakou slabost? Ano, pro čokoládu. K nám do krámu pro ni pořád chodil.
Samuel BERTRANDI, starosta Simion Laroton:
Často tady potkáme nějaké Čechy, kteří tady pátrají po Kubínovi. Ptají se, kde bydlel, jestli je naživu ještě někdo, kdo ho pamatuje. Určitě nejste první, kdo se o něj zajímá.
Jan ŠMÍD:
Říká mi starosta Simion Samuel Bertrandi. V závěru svého pátrání vás chci zavést na hřbitov ve městě. Otakar Kubín zemřel v Mareseille v roce 1969, ale pohřben je právě tady. Na hřbitově jsem byl třikrát, ale ani jednou jsem tam nenašel nikoho, kdo by věděl, kde se hrob nachází. Matis má nádherný hrob v Nicek, Chagall v St. Paul de Vence a Kubín kdesi na neznámém místě na hřbitově v Apt, kdesi v rodinném hrobě jeho manželky Berty Šekové. Kde, to se mi bohužel zjistit nepodařilo. Z Provence Jan Šmíd, Český rozhlas.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
