V zemi, kde před každým obědem projdete detektorem kovů
Cizinci bývají v Izraeli vyděšení z možnosti teroristického útoku mnohem více než místní obyvatelé. I když poslední měsíce jsou v tomto směru klidné, Izraelci si na riziko sebevražedných útoků proti kavárnám nebo nákupním střediskům prostě museli zvyknout. Z míry je nevyvádí ani další místní zvláštnost - ozbrojená ochranka před každou lepší hospodou.
Máte u sebe zbraň? Ukažte prosím batoh! Slyšet podobný příkaz před českou hospodou nebo supermarketem by bylo opravdu velmi nezvyklé. Tady v Izraeli je naopak neobvyklé, pokud před nějakým takovým podnikem nesedí žádná ochranka. Ne kvůli zlodějům čokolády, ale proti teroristům.
"Vyhledávám lidi se zbraní nebo s bombou. Většinou nacházím zbraně. Pak musím zjistit, jestli na ní má dotyčný člověk povolení a jestli ho mohu pustit dovnitř. Pokud ne, pak je mým úkolem dostat ho pryč. Třeba sám nebo za pomoci policie, kterou přivolám," uvedl devětapadesátiletý Naftali Anderson, který hlídá krátce po setmění restauraci v centru Jeruzaléma. Pochopitelně je ozbrojený a v odhalování případných teroristů mu pomáhá detektor kovů.
"Tohle je magnetické zařízení, které odhalí velký kovový předmět, tedy třeba právě skrytou zbraň," popsal Naftali Anderson.
V klidnějších částech světa hlídá pořádek policie a další vládní složky. V Izraeli, který už se stal terčem stovek teroristických útoků ze strany Palestinců, není něco takového reálné. Jak to funguje, mi vysvětlil mluvčí izraelské policie Micky Rosenfeld: "My se staráme o bezpečnost na vyšší úrovni. Co se týká soukromých služeb, u těch dohlížíme na řádný výcvik a personální obsazení. Určujeme také, kolik strážců smí hlídat jednotlivé objekty a podobně."
Arabští teroristé povraždili při útocích na kavárny, diskotéky a obchody stovky Izraelců. Stovky jiných se ale podařilo zachránit včasným zneškodněním útočníků. "Zejména v letech 2001 až 2002 jsme měli velké množství sebevražedných teroristických útoků. Často je ale zmařila policie nebo tyto soukromé agentury. Ať už tím, že zasáhly první, nebo když přivolaly nás," upřesnil mluvčí izraelské policie.
Existují Izraelci, kteří se podle ochranky rozhodují, kam vyrazí na pracovní oběd nebo s přáteli na večeři. Jiní tvrdí, že chlapíci i ženy s pistolí u vchodu nehrají větší roli. Třeba tenhle mladík: "Důvěřuji izraelské armádě a tajným službám, podobné ochranky k mé bezpečnosti příliš nepřispívají."
Přesto se nabízí otázka, kdo a proč je vlastně ochotný riskovat život, aby se druzí mohli nerušeně bavit. Naftali pochází z Ameriky a svou práci považuje za důležité poslání. Otevřeně ale připouští, že u většiny strážců je tomu jinak.
"Prestiž a peníze jsou u téhle práce zanedbatelné. I proto ji často dělají lidé, kterým nic jiného nezbývá. V ulici, kde jsem kdysi začínal, hlídali hospody samí Rusové. Ti se pak trochu vyšvihli a na jejich místo přišla nová vlna přistěhovalců - Etiopané, kterým nedostatek vzdělání a jazykových znalostí znemožňoval najít lepší práci," dodal Naftali Anderson.
I já si ale raději chodím sednout tam, kde někdo u dveří číhá na nebezpečné hosty s bombou na těle.
