65. výročí bitvy u Stalingradu

Petr VAVROUŠKA:
Důstojné pohřbení německých vojáků, starost o německé hřbitovy na ruském území, ještě před patnácti lety pro ruského občana něco nemyslitelného. "Samozřejmě, že do devadesátých let v době Sovětského svazu myšlení lidí ovlivňovala komunistická ideologie, studená válka, tehdy bylo vyloučené, že se někdo bude starat o hroby Němců, bude hledat jejich ostatky," přiznává Rudolf Kulguský, který je od roku 92 za vztahy s německou stranou zodpovědný. On musel ruskou veřejnost přesvědčit, že civilizovaný přístup k padlým německým vojákům je správný. Teprve poté mohly začít první průzkumy, hledání masových hrobů. "Naším cílem bylo tedy najít místa těch stovek provizorních pohřebišť, těla exhumovat, pokud možno identifikovat a pochovat je na společném vojenském hřbitově pro Němce, který jsme museli vybudovat," popisuje mi pan Kulguský. Už patnáct let se snaží navrátit padlým německým vojákům konkrétní jména, konkrétní lidské příběhy, jsou jich statisíce. "Němečtí vojáci měli u sebe poznávací oválné hliníkové žetony uprostřed nalomené, sice beze jména, ale s osobními identifikačními znaky. Když voják padl, jedna půlka známky se nechala s ním, druhá se odeslala na velitelství wehrmachtu. I proto můžeme pětašedesát let po stalingradské bitvě říct, jakého vojáka jsme vlastně exhumovali," říká mi Rudolf Sergejevič. Bohužel ale ne všem padlým německým vojákům je tak snadné vrátit jejich historii. "Na vině jsou takzvaní černí hledači, kteří šmejdili po zbraních, metálech, prstenech a kradli u padlých také právě ony identifikační žetony," přiznává pan Kulguský a dodává, že pouze asi u čtvrtiny vykopaných ostatků vojáků je možné určit jejich totožnost. Během patnácti let tak bylo pohřbeno i se jménem více jak padesát tisíc vojáků, padesát tisíc německých rodin tak definitivně dopsalo příběhy svých příbuzných. Je to ale jen nepatrný zlomek. Podle odhadů totiž padlo u Stalingradu až milion Němců. Ti tedy u sebe měli žetony. A co vojáci Rudé armády? "U našich vojáků také byly poznávací znaky. Jedním z nich bylo šroubovací pouzdro, ve kterém byl stočený papír se všemi osobními údaji vojáka a adresou rodiny," říká mi Alexej Bormatov a jeden takový dokument mi ukazuje. Třiatřicetiletý Alexej je jedním z šéfů dobrovolnických skupin, které zase pátrají po sovětských vojácích. Používá k tomu i klasické sondy anebo detektory kovu, které vydávají takovýto zvuk. Ale stejně se odborníci nejvíce spoléhají na informace místních lidí. "Ještě jsou naživu ti, kterým v době stalingradské bitvy bylo tak deset, patnáct let. Vše viděli na vlastní oči a pamatují si přesně, kde byli němečtí anebo sovětští vojáci pohřbeni, kde byly zákopy, kudy vedla frontová linie," vypočítává Rudolf Sergejevič a jeho mladší kolega Alexej Bormatov dodává, jak takové hledání ve stepích kolem řeky Volhy vlastně vypadá v praxi. "Zorganizuje se expedice nejméně tak dvaceti lidí. Na dva týdny se vydáme na místa, která nám očití svědkové bitvy popsali a hledáme ostatky vojáků. Loni jsme zvládli dvaatřicet takovýchto pátracích výprav a exhumovali jsme celkem tisíc tři sta sovětských vojáků. Pouze šedesát z nich se ale podařilo identifikovat," dodává přesná čísla Alexej. Podle odhadů expertů se budou ostatky vojáků obou armád hledat v okolí někdejšího Stalingradu ještě dalších sto let. Většinu z nich se ale stejně už nikdy nepodaří najít.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.