Geert Wilders nepřijede
Chybí nám v České republice spíše přednáškové sály, nebo lidé připravení na vedení ostré, ale kultivované diskuse? Svým způsobem je škoda, že nizozemský radikál Wilders, kontroverzní předseda Strany pro svobodu, u nás nevystoupí. Nápad konat veřejnou akci s ním v Senátu byl hloupý. Horní parlamentní komora není zrovna vhodným místem pro šíření ultrapravicové ideologie a exhibici muže, který islám spojuje s terorismem, korán srovnává s Hitlerovým dílem Mein Kampf a proroka Mohameda s prasetem.
Zacpávat si před šiřiteli extrémních názorů uši však také není správné. Budí to dojem naší slabosti a neochoty vypořádat se s námitkami, které lze zhusta slyšet nejen od Wilderse, ale i od kdejakého štamgasta v tuzemské hospodě.
Poté, co se nepříjemností s holandským excentrikem zalekli četní vlastníci konferenčních center, nabídli pomoc čeští muslimové. Slíbili zajistit prostory pod jedinou podmínkou - a sice že Wilders povede debatu s jejich zástupcem. Zachovali se statečně a moudře. Na rozdíl od potenciálního hosta, jemuž evidentně jde o kázání svých vyšinutých pravd. Takže nepřijede. K smutku zdejších neonacistů, odpůrců multikulturalismu a senátora Jiřího Oberfalzera, který se na Wildersově pozvání podílel. Přitom právě pan senátor prošvihl úžasnou příležitost uspořádat setkání s netradiční zahraniční návštěvou v rámci doprovodného programu víkendového kongresu ODS.
Budiž jasně řečeno, že občanští demokraté se od "kamarádšoftů" svého zákonodárce jednoznačně distancovali. Na druhé straně však z kongresové tribuny zaznělo nejen průzračně euroskeptické vyznání, jež by uším bludného Holanďana lahodilo, ale i tvrzení Mirka Topolánka, že napravo od ODS je už pouze zeď. Jinými slovy, není u nás pravicovější partaje, čili Wildersova Strana pro svobodu by klidně mohla v občanských demokratech hledat zalíbení.
Nikoli žvanivá individua z dovozu, ale nezodpovědné politické strany jsou závažnou hrozbou. Sociální demokracie si loni za přednášku ruského generála na půdě Lidového domu po zásluze schytala své.
Nyní je čas zvednout obočí nad jedním z řetězu utrženým senátorem i nad tendencí dosud demokratické pravice cpát se tam, kde zatím bylo hájemství Národní a Dělnické strany, tedy spolků s nevalnou pověstí a nebezpečnými úmysly.
