Energetika předmětem politického boje
O energetiku se pře levice s pravicí, enviromentalisté se zastánci rozmařilého růstu a do sebe už se také pustily sněmovna a vláda. V dopolední parlamentní rozpravě, jež se točila kolem otázky, kdo má definitivně schvalovat energetickou koncepci, padla řada čísel a zasvěcených názorů. Tvrzení z nejlogičtějších, a sice že by měla být dodržována tradiční dělba moci mezi pilířem zákonodárným, výkonným a soudním, bohužel opět neuspělo. Na druhou stranu se tomu nelze divit. Z energetiky se stalo silné politikum.
Připomeňme aspoň pár střípků z mozaiky uplynulých dní: Zelení učinili z konfliktu se severočeskými těžaři ústřední bod své předvolební kampaně. V Kramářově vile se podle časopisu Týden měli sejít premiér, šéfové dvou největších stran a ředitel ČEZ, aby debatovali o rozvoji Temelína a problémech se solárními elektrárnami. V pondělí se předseda sociální demokracie vyslovil pro prolomení těžebních limitů na Ústecku. Dnešní Právo pak otisklo informaci, že dramatické zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je vážnou zátěží pro českou rozvodnou síť.
Ocitáme se ve smršti argumentů, zpravidla více či méně cinknutých. Ještě v 90. letech jsme slýchávali, že jádro sníží naši závislost na uhlí i na ruském plynu. O tom, že pro chod jaderných elektráren a jejich zásobování palivem je Rusko stejně strategický partner, bylo taktně mlčeno.
V oné době rozkvětu neoliberální ideologie obhajoval ČEZ dostavbu temelínských reaktorů tím, že jaderné elektrárny mají nejnižší počet pracovníků na vyprodukovanou jednotku elektřiny ze všech zdrojů energie. Nyní jsme politiky přesvědčování, že jak atomové reaktory, tak rozšířená těžba hnědého uhlí přinese spoustu nových pracovních míst. Věř kdo chceš.
Působilo by estetičtěji, kdyby politici uvažovali spíše o snižování energetické náročnosti zdejšího průmyslu a o obnově zničené krajiny. Jenže je před volbami a jejich priority jsou přízemnější. Kde však máme jistotu, že po volbách se budou poslanci chovat uvážlivěji a energetickou koncepci si nebudou brát za rukojmí ve svých partajních válkách?
Připusťme, že v optimální situaci bychom mohli být svědky vládou pečlivě připravených odborných podkladů a následného tolik potřebného politického konsensu nad energetickou budoucností. Nebuďme však naivní. Zatímco na jevišti přihlížíme tisícímu a prvému politickému zápasu, v zákulisí skutečný střet o energetickou koncepci vedou lobbisty vyzbrojení vyslanci firem ČEZ, Czech Coal a dalších významných hráčů energobyznysu.
