Kocáb bílou vránou

Ministr spravující oblast lidských práv a zhusta tepající většinovou populaci za vztah k menšinám má roli bílé vrány tak nějak danou shůry. Michael Kocáb je nejméně oblíbený člen jinak vysoce populární Fischerovy vlády. Negativně jej hodnotí 73 procent respondentů únorového šetření Střediska empirických výzkumů. Možných příčin je spousta.

Do kabinetu finančně zajištěného podnikatele a hudebníka Kocába nominovali zelení, kteří jsou mnohými vnímáni jako prapodivná sekta. Ministr se od nástupu do úřadu vášnivě, byť ne vždy dvakrát erudovaně, zastával odstrkovaného romského etnika, adopcí dětí homosexuálními páry či naposledy kvót pro vyrovnanější zastoupení obou pohlaví na kandidátních listinách. A do toho stihl ještě kritizovat veřejnoprávní televizi za opakování pětadvacet let starého normalizačního zpravodajství. Pročež to schytal jak od nostalgiků ronících slzy za dávnými přehlednými časy, tak od demokratů háklivých na cenzorské manýry. 

Cynik by mohl namítnout, že medializovaná Kocábova aférka s mluvčí Lejlou Abbasovou mu může u veřejného mínění pomoci. Vždyť voliči se už nejednou postavili za politiky, jimž nic lidského není cizí - Václavem Klausem počínaje a Jiřím Paroubkem konče. Obávám se však, že ani v této disciplíně Kocáb nezaboduje. Jednak opravdu není vkusné - a pro ústavního činitele to platí dvojnásob - mít poměr na pracovišti, a jednak může být Kocábova půvabná přítelkyně předmětem prachobyčejné závisti. 

Nabídka demise, kterou ministr předsedovi vlády přednesl, byla na místě. Michael Kocáb znovu naznačil, že je z odlišného těsta než řada jeho kolegů, že na funkci nelpí a že nechce vrhat stín na práci svého týmu. Fischerovo odmítnutí lze také pochopit. Kocába si váží a obětavé podřízené přes palubu nehází. Když odhlédnu od nešťastného chlapského zaškobrtnutí, nemohu se zbavit dojmu, že by bylo víc než žádoucí, aby se po volbách v exekutivních i parlamentních pozicích lidé Kocábova ražení objevili opět a ve větším počtu. Ačkoliv jim četnými populisty rozmazlení občané pokaždé nerozumí, sveřepě nastavují laťku a dávají politice též jiný než čistě materiální rozměr.