Pomoc Řecku? V nedohlednu
Jan MacháčekFoto: archiv autora
To, čemu se říká řecká krize, tedy potíže Řecka s financováním státu, má již delší dobu výrazné konsekvence pro celou Evropu a budoucnost společné evropské měny. Vše, co souvisí s Řeckem a dluhovou krizí, může mít však neblahé konsekvence pro celý svět: protekcionismus a otevřenost obchodu jsou ohroženy. O tom dnes například píše Martin Wolf, komentátor Financial Times.
Vraťme se však na chvíli o pár týdnů zpátky. 11. února se Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy drželi za ruce a slibovali solidaritu v rámci eurozóny: Řecku se pomůže, bude-li třeba a Atény o pomoc požádají.
Od té doby si evropští politici a vrchní eurobyrokraté s novináři jenom hrají. Občas někdo vypustí jakýsi balónek o chystané pomoci, ale ve skutečnosti je stále jasnější, že žádná dohoda o pomoci či záchranném plánu se nepřiblížila ani o píď, nebo se dokonce vzdálila. Odpor německé veřejnosti proti jakékoli solidaritě s Řeckem se stupňuje a ruku v ruce s tím se stupňuje i odpor k pomoci ze strany německých politiků.
A ti v Německu, co by snad pomoci chtěli, se obávají rigidity výkladu německého ústavního soudu v Karlsruhe, protože Lisabonská smlouva pomoc zakazuje. Co je to pomoc? Je to třeba zvýhodněná půjčka, nebo každá půjčka?
Když německý ministr financí Wolfgang Schäuble přišel s myšlenkou Evropského měnového fondu, málokdo si všímal toho, že návrh obsahuje také klauzuli o pozbytí hlasovacích práv v Evropské radě, zpřísněných pokutách a odchodu či vyloučení z eurozóny. Komentátoři si to interpretují tak, že buď odejdou z eurozóny nezodpovědné státy, nebo si Německo připravuje cestu, aby odešlo samo. Navíc: pokud pod vlivem řecké krize oslabuje euro, budou z toho profitovat hlavně němečtí exportéři, více než kterákoli jiná země Evropy.
Je také stále více pravděpodobné, že řecký plán škrtů stojí na nerealistickém odhadu míry poklesu tamějšího HDP. Škrty způsobí prudký pád ekonomiky a vyvolají potřebu ještě prudších škrtů. Stále více ekonomů tvrdí, že Řecku pomůže jen tzv. vnitřní devalvace: tedy pokles mezd tak o dvacet procent. Něco takového bude ale stěží sociálně průchodné.
Ale zpět k Martinu Wolfovi z Financial Times. Ten doplňuje téma, které na začátku týdne rozehrála francouzská ministryně Lagardová: Německo má podpořit domácí poptávku a omezit svůj obchodní přebytek. Souvislost s Řeckem je jasná. Čím více Německo odmítá pomoc Řecku, tím bude více tlačeno zbytkem Evropy, aby něco dělalo se svým přebytkem.
Wolf varuje, že pokud Čína a Německo, dva největší světoví exportéři, nebudou nadále ochotny diskutovat o svých obchodních přebytcích, skončí to nevyhnutelně protekcionismem: Ameriky vůči Číně a zbytku Evropy vůči Německu. A nechtějme domýšlet, co bude následovat, až skončí etapa otevřenosti a svobodného obchodu.
