Ministr odchází, strana zůstává

Radko KubičkoFoto:  Archiv ČRo

Spor o modernizaci prunéřovské elektrárny by měl být přece jen především odborný. Otázky zní, kolik elektřiny vůbec potřebujeme a kolik je pro to možné i nutné obětovat životního prostředí. To by byl ale příliš ideální případ.

Politikum už je v tom, z jaké strany se na problém kdo dívá. Zelení aktivisté, historickým bonmotem řečeno, jsou realisty, žádají často nemožné. Jejich strana Zelených je o poznání umírněnější, přesto často kříží zájmy průmyslu.  

Jde v Prunéřově o tento případ? Určitě. Úřednický zelený ministr není proti zastavení projektu, ale má pochybnosti. Elektrárenská firma a s ní dodavatelé i zástupci zaměstnanců jsou nedočkaví, chtějí razítka hned. Premiér pouze vysloví názor, že by se nemělo otálet. A zelený ministr rovnou rezignuje.  

A tady začíná politické pole, byť rozostřené. Předně, v úřednické vládě by měli přece být odborníci, tak jakápak politika? Tady není odpověď složitá, někteří její členové se už jasně profilovali a právě o panu Dusíkovi není pochyb, vedl kandidátku strany Zelených do evropských voleb.  

Co ale demisí sledoval? Někteří ho chválí, že se zachoval zásadově. Jiní ale pochybovačně kroutí hlavou, pokud má s projektem problém, měl na svých stanoviscích dále trvat, protože už snad nežijeme v době, kdy pár slov vysoce postaveného politika je nad zákon.  

Podivuhodná je i reakce strany Zelených, která si chce i tak zachovat vliv na nové obsazení ministerstva. Nový její ministr snad bude silnější nebo proti premiérským slovům více imunní?  

A pokud by z vlády Zelení jako odešli, což by bylo logičtější, nenastoupí snad na toto místo někdo z velkých stran, které jsou k ekologickým požadavkům méně citlivé? 

Ať už tedy ministr odstoupil zásadově nebo, jak je podezírán, v úmyslu zviditelnit Zelené před volbami, kvalitě projektu modernizace Prunéřova tím asi moc nepřispěl.