Když chtějí ženicha, vyrazí na trh
Globalizace má své kladné i záporné stránky. K těm druhým určitě patří likvidace původních kultur domorodců. Prudce se rozvíjející turistický trh ovlivňuje i život horských kmenů na severu Vietnamu. Některé si však i na začátku 21. století udržují původní zvyky, zejména co se týče výběru partnerů a uzavírání sňatků.
Nad hlubokým údolím lemovaným dvou- až třítisícovými vrcholky takzvaných Tonkinských Alp se rozléhá zvláštní píseň. Postupně sílí, až najednou proti mně z mlhy vystoupí dvě ženské postavy. Mladé dívky, které kráčí na tržiště v městečku Sapa.
Oděné v tradiční černé barvě kmene Hmong, na hlavě šátek, v uších stříbrné náušnice, sukni nad kolena a lýtka zakrytá černou látkou, tedy jakýmisi podkolenkami, si zpívají o tom, jak jdou na trh, kde si je vyberou jejich nastávající.
Tradice hledání partnerů zůstává v této oblasti nedaleko hranice s Čínou stále stejná, přestože se život místních obyvatel vlivem tisíců turistů, vietnamských i zahraničních, kteří se do Sapy doslova valí každým dnem, rychle mění.
Rozloučím se s oběma dívkami a zamířím do vesnice Cat Cat. „Nejprve porazíme indigovník, který potom ve vodě namáčíme tři měsíce. Barvivo, které získáme, použijeme na oblečení. Než jsem se provdala, musela jsem ušít šaty pro mne i mého muže i členy obou rodin. Dále osm prostěradel, čtyři deky nebo 20 polštářů, nemluvě o výrobě samotného šatníku,“ vypráví 45letá Hanh, která mne zve dovnitř svého dřevěného příbytku.
Na oplátku však je ženich povinován zaplatit rodině nevěsty dva milióny dongů, tedy asi 2500 korun, což jsou na místní poměry obrovské peníze. Zároveň jí daruje sto kilogramů rýže, sto litrů rýžového vína, dvacet kuřat a 120kilové prase.
Svatba tedy určitě není levnou záležitostí. Jak ovšem manžel paní Hanh dodává, partnera si vybírají už velmi mladí, třeba i v 10 letech. Proto prý mají dostatek času se na vše připravit i našetřit potřebné finanční prostředky. Poté už ovšem svatebčanům nic a nikdo nebrání.
„Na oslavy vždy přichází mnoho lidí. Zabije se buvol, prasata, pije se rýžové víno. Svatební hostina je však spíše o rodinách novomanželů než o nich samotných. To souvisí se staletými zvyky. Rodina je prostě na prvním místě. Musíme se co nejvíce poznat a v případě nás mužů nesmí chybět tradiční přípitky,“ popisuje 47letý Senk.
A kdy je vlastně dívka pocházející z některého ze 30 horských kmenů žijících na severu Vietnamu zralá pro vdavky? Prý v okamžiku, kdy ovládá všechny domácí práce. Takzvané falešné únosy, kdy mladá žena stráví tři dny v domě muže, kterému se líbí, vlasy svázané do drdolu ukazující, že dotyčná je stále svobodná, ručně tepané náhrdelníky, které matky darují dcerám před svatbou, to vše stále zůstává součástí kulturních zvyků lidí ze Sapy čelících globalizaci a výdobytkům moderní civilizace.
Spolu s nimi doufám, že si svůj unikátní životní styl přese všechno zachovají. Sedmiletá dívenka s šátkem zdobeným koloniálními mincemi a korálky, která se mi svěřuje, že už má vyhlédnutého ženicha, jen o rok staršího kluka, je určitou nadějí.
Robert Mikoláš natáčel v oblasti severovietnamských hor. Právě tam narazil na kmen Hmong a blíže se seznámil s jeho tradicemi. O svém natáčení v okolí města Sapa mluvil v Zápisníku zahraničních zpravodajů.
Zobrazit vesnici Sa Pá / Sapa ve Vietnamu na větší mapě
