Dominik Duka: K životu patří i jeho odvrácené stránky
Pohádky nám ovlivňují život a na problémy bychom někdy nejraději zavolali kouzelného dědečka. Přesně tak, aby dobro zvítězilo nad zlem. Jak pohádky souvisí s postní dobou před Velikonocemi?
Vážení přátelé, milí posluchači, postní doba, kterou jsme započali o tak zvané Popeleční středě, trvá symbolických 40 dní před Velikonocemi. V obecném povědomí jsou to Vánoce, které jsou dobou radosti, narození spasitele a stojí jakoby v protikladu k Velikonocům, při nichž se připomíná Ježíšova smrt.
Byla by to však iluze, kdybychom Velikonoce viděli takto jednostranně. Ony přece také ústí ve vítězství nad smrtí, právě při nich zaznívá radostné „aleluja“. Nelze však o Velikonocích oddělit jedno od druhého. Musíme připustit, že ačkoliv nás především přitahuje to, čemu filmaři říkají happy end, tedy šťastný konec, přicházíme k němu přes nelehké období utrpení a problémů.
Příliš jsme si zvykli na pohádkový pohled na svět. V církvi ovšem nejde o pohádku, ale o skutečnost, i když je touto skutečností Bůh, ve kterého věříme a kterého nemůžeme jen tak dokázat. Postní doba nám dává prostor k tomu, abychom rozvažovali, co je onou pohádkou, fikcí či výmyslem, a co je jakkoliv neuvěřitelnou skutečností.
K pohádkovému myšlení patří zpravidla i to, že se přeskakují některé kroky, přichází kouzelný dědeček, který vše napraví. My však víme, že v životě člověka ani v životě víry v Boha nelze beztrestně jen tak něco přeskočit. Nemůžeme hned dospět k onomu šťastnému konci. K životu patří i jeho odvrácené stránky. Jedna z velkých postav křesťanství, svatý Pavel, napsal v Bibli, že musí hlásat evangelium vhod či nevhod. Také toto je pro nás inspirací.
Mluvit uprostřed jara, probouzející se přírody a stále zářivějšího sluníčka o utrpení a smrti jistě není ani populární, ani příliš vhodné pro posluchače, kteří spíše touží po happy endu. Musím však přece jen upozornit, že i v běžném společenském životě děláme podobné chyby, o nichž jsem hovořil v oblasti duchovní.
Zacinkali jsme klíči a naivně se často domnívali, že v naší pohádce okamžitě zvítězí na celé čáře dobro nad zlem. Když nyní léta putujeme duchovní pouští a hromadí se kolem nás problémy, jsme trochu nevrlí a netrpěliví. Rádi bychom přilákali nějakého kouzelného dědečka, který by vše srovnal tak, jak my si přejeme.
Mé „nevhodné“ mluvení ovšem připomíná, že nežijeme v pohádce a že nemůžeme jen tak přeskočit nějaký úsek dějin. Postní doba vedoucí k Velikonocům však také připomíná, že ten, kdo věří, nemá ztrácet naději. Na konci všeho nás čeká skutečná obnova nás samých i celého světa. Musíme však počítat s tím, že cesta k zářivému happy endu nás bude stát námahu, osobní nasazení a bude vyžadovat i velkou důvěru ve smysluplnost našeho života, který má v rukou Bůh.
