Dominik Duka: Církev chce naplňovat odkaz svaté Anežky

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, v roce 1293, v pátek po třetí postní neděli, zemřela svatá Anežka Přemyslovna, jedna z nejvýznačnějších žen tehdejší Evropy. Letos, také v pátek po třetí postní neděli, jsme si její památku připomenuli v klášteře sv. Františka v Praze, v kostele svatého Salvátora, který dnes spolu s celým areálem slouží potřebám Národní galerie. Je trochu paradoxem, že právě při 800. výročí narození svaté Anežky se loučíme i s její každodenní připomínkou na 50korunové bankovce.

Svatá Anežka, která se vzdala nejen kariéry princezny, ale veškerého majetku, aby žila duchem chudoby a pomáhala potřebným, se po letech ocitla vyobrazená na bankovce. Možná právě tento malý paradox je připomínkou jejího pohledu na svět – vždy dávala přednost tomu být pro někoho než mít něco.

Církev chce naplňovat tento její odkaz a opravdově sloužit společnosti, pomáhat lidem. Nově jmenované komise, státní a poté i církevní, ve které jsou zastoupeny vedle římskokatolické církve také ostatní církve reprezentované Ekumenickou radou církví v ČR a Federace židovských obcí, mají hledat řešení pro nový hospodářský model ekonomického života. Tento nový model nahradí dosavadní dotace státu na provoz, jak bylo stanoveno po konfiskaci církevních majetků zákonem číslo 208 z roku 1948.

Dvacet let nedořešená otázka nového modelu blokuje města, obce, kraje a zemědělské podniky v jejich dalším rozvoji a projektech. O tom svědčí celá řada článků v denním tisku, zprávy v rozhlase i televizi. Chceme postupovat ve společné shodě. A to tak, aby nové řešení bylo přijatelné a dobré pro všechny zúčastněné strany, tedy pro celou společnost. Čeká nás ovšem období, kdy budeme muset znovu a znovu vysvětlovat, jak to je vlastně s oním majetkoprávním vyrovnáním církví a státu.

Církve a náboženské společnosti vedle vlastní duchovenské činnosti pomáhají ve školství, zdravotnictví, v sociální hospicové péči, v armádě, ve vězeňství, policii a provozují charitativní zařízení. Nejsme těmi, kteří by chtěli žít pro sebe, ale Kristus nás učí žít a pracovat pro druhé bez rozdílu víry. Takže už dnes na našich školách studují žáci jak z jiných církví, tak nevěřící. V našich nemocnicích a sociálních ústavech se nestaráme jen o členy naší církve, ale o kohokoliv.

Sami víte, jak vypadal a dopadl v naší zemi proces ekonomické transformace, znáte neskutečné problémy bankovnictví před několika lety. Proto se velmi pečlivě chceme připravit na to, aby správa předaného majetku byla nejen průhledná, jak se dnes moderně říká transparentní, ale aby byla především správná a úspěšná. Nejsme žádní velkopodnikatelé, ale přece jen několik staletí zkušeností máme. Je tu tedy naděje, dáme-li na skutečné odborníky a poctivé lidi, že dokážeme užitečně zprostředkovat pomoc řadě lidí, kteří ji potřebují, aniž by ji zneužívali.