Dominik Duka: Darujme lásku, porozumění a lidskost

Jsme uprostřed adventu, tedy doby, kdy se vnitřně připravujeme na Vánoce. Termín advent pochází z latiny a znamená vlastně příchod, tedy období, kdy se připravujeme na oslavu a připomínku příchodu Ježíše na zem. Pro věřící jde o oslavu duchovní, tedy o možnost zastavit se v chvatu a shonu dní, podívat se za sebe, co vše jsme udělali dobře a kde jsme chybovali. Ono zastavení však má směrovat náš pohled i do budoucnosti, na radost vánočních svátků, radost z toho, že na svět byl poslán někdo, kdo nás zachránil, spasil.

Dostali jsme, jak věříme, od Boha obrovský dar, jeho jediného syna, Ježíše Krista. A tak jako připomínku této události čteme evangelia o narození malého Ježíška v Betlémě, stavíme betlémy, strojíme stromečky a sháníme dárky. V adventní době tedy zatím nezpíváme koledy, na ty se teprve těšíme. Zvláště na tu plnou radosti Narodil se Kristus Pán, veselme se, na koledu, kterou zpívám i já, nezpěvák.

Abychom trochu napodobili dar Boha, vzájemně se obdarováváme dárky, které nám mají způsobit radost. Především však, podobně jako to, že Bůh svého syna daroval lidem, to má být svědectví a důkaz vzájemné lásky mezi dárcem a obdarovaným. V tom spočívá ta pravá radost, že na nás někdo myslí, že nás má rád.

Až tedy budeme klopotně shánět dárky, možná i na poslední chvíli, měli bychom si připomenout, že hodnota dárku nespočívá v jeho ceně finanční. Jestli si někdo dá práci s tím, aby opatřil to, co mne potěší, jestli věnuje svůj čas přemýšlení, po čem asi tak toužím, pak to může být i maličkost, která způsobí skutečnou radost.

Často máme dojem, že musíme darovat co nejvíc, co nejdražší a ne snadno dostupný dárek. Bojím se, že v tu chvíli podléháme reklamě a často z dobré vůle a touhy udělat někomu radost si na dárek vypůjčíme peníze. Zvláště v těchto nejistých časech chci poprosit každého z nás o soudnost a moudrost. Přemýšlejme o tom, čím opravdu uděláme radost, aniž bychom se zadlužovali. Vždyť dar našeho času, našeho přátelství a lásky k těm druhým je darem největším, nezaplatitelným. K čemu bude dítěti drahé kolo, když s ním rodiče nebudou mít čas jet na výlet? K čemu bude někomu drahé víno, když ho nebude mít s kým vypít? Zač stojí poslední model telefonu, když se jím nedovolám tomu, na kom mi záleží, protože nemá čas?

A otázka pro každého z nás: opravdu si pamatujeme, zda jsme v dětství byli obdarováni koloběžkou zelenou, či červenou s brzdou, nebo vzpomínáme, jak jsme chodívali s rodiči po parku a krmili veverky? Jsem si jist, že zážitek společenství s těmi, kdo nás milují, je nad vzpomínky na svetry, lyže nebo darované počítače. Přál bych tedy nám všem, abychom pod stromeček balili dárky lásky, porozumění, lidskosti – tolik potřebné v této rozbouřené době.