Dominik Duka: Ohlédnutí za slavností Božího Těla

31. červenec 2011
Glosa Dominika Duky , Glosa Dominika Duky

Víte, že jsme přispěli k ustanovení svátku lidově zvaného Boží Tělo? A to typicky českým způsobem, totiž pochybností. Nad tou se zamyslel Dominik Duka ve své pravidelné glose.

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, rád bych se v myšlenkách vrátil k jedné návštěvě krátce před začátkem prázdnin. Přijal jsem starostu italského Orvieta, města asi 200 kilometrů od Říma, v souvislosti s přátelskými vztahy mezi Prahou a Orvietem a také se započením běžecké štafety mezi těmito dvěma městy. Jestli jsem teď vyloudil na některých tvářích úsměv, když mluvím o štafetě, jsem rád. Nijak se netajím, že nejsem žádný horlivý sportovec, rozhodně ne aktivní. Přesto moje účast na této sportovní akci není náhodná, dokonce má hluboké náboženské kořeny.

Začnu trochu od Adama, jak se říká už od středověku. Podíváme-li se do českých dějin, zjistíme, že v naší zemi působilo až překvapivě mnoho italských umělců, zvláště stavitelů. Jejich práce se výsostně podepsala na vzhledu barokní Prahy. Však také stále máme Vlašskou uličku, Toskánský palác a po celé zemi řadu zámků a kostelů, kde působili. Pozvání od Karla IV. nebo císaře Rudolfa a šlechty pro tyto prvořadé umělce jen pršela. Každý, kdo chtěl být, řečeno dnešním slovníkem, in a trendy, zval do našich zemí Italy.

Nebyl to ovšem jednosměrný vztah. Od 13. století k nám proudily davy italských obchodníků a umělců, Lucemburkové pak ovládli řadu italských měst. Byl to právě náš Otec vlasti, císař Karel IV., který vrátil papeže z avignonského zajetí do Říma. To byl jeden z vrcholných okamžiků českých dějin. V Římě jsou pohřbeny i velké osobnosti našich národních dějin, ať už arcibiskup Jan z Jenštejna nebo novodobý kardinál Josef Beran.

Dostávám se k tomu, čím jsem my, Češi, přispěli nejen Italům, ale celosvětové katolické církvi. Ve 13. století se v jedné z diecézí rozšířila úcta k Tělu a Krvi Páně pod působením blahoslavené Juliany z Lutychu. Papež Urban IV. tehdy váhal, jestli má tuto úctu a svátek rozšířit na celou církev. V jeho rozhodování mu pomohl český kněz Petr při své pouti do Říma. Když sloužil mši nedaleko Orvieta u Bolsenského jezera, pochyboval o skutečné přítomnosti Krista v hostii. Z té se po proměňování stal kousek masa, který začal krvácet. Papež se na vlastní oči přesvědčil o zázraku a nařídil, aby se svátek Těla a Krve Páně, lidově Božího Těla, slavil v celé církvi.

Tak jsme přispěli k ustanovení tohoto svátku typicky českým způsobem – prostřednictvím pochybností. Boží Tělo s průvodem kolem venkovních oltářů, sypáním okvětních plátků pivoněk či růží se tak stává velkou mystickou slavností. I já, jsa Čech, přispívám tedy této slavnosti a přátelství mezi Prahou a Orvietem svou akademickou účastí v běžecké štafetě. A jsem rád, že mezi naší zemí a Itálií, mezi Prahou a Orvietem je toto přátelství založeno právě na tradici Božího Těla.

autor: Dominik Duka
Spustit audio