Dominik Duka: Současné problémy mají kořeny v hodnotové oblasti

Dominik DukaFoto: Tomáš Novák

Dluhy, dlužníci a oddlužení – to jsou slova, která tentokrát používá kardinál a pražský arcibiskup Dominik Duka. Budete však překvapeni, v jakých souvislostech se nad těmito pojmy zamýšlí v pravidelné glose.

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, dnes více než kdy jindy se skloňují slova jako dluh, dlužníci, oddlužení. Kritizujeme vysokou zadluženost domácností i zadluženost státu. Mnozí jednotlivci se dostávají do spirály, ze které není jiného úniku než jakýsi osobní krach. Čekáte-li však, že začnu lamentovat a moralizovat, jak lidé neumí počítat, žijí na dluh a zadlužují další generace, mýlíte se. 

Jde o palčivý problém naší doby, zvláště tam, kde různí podnikavci zneužívají naivity svých spoluobčanů, poskytují půjčky na lichvářské úroky a skutečně přivádějí lidi do neštěstí. Je však otázkou státních orgánů i občanských iniciativ, aby se s těmi, kdo využívají tíživé situace ostatních, naložilo podle práva. 

Nejsem ekonom, a proto nemohu ani zasvěceně mluvit o zadlužování celého státu. Zajisté je povážlivé, že jsme se zadlužovali v dobách hojnosti, v době hospodářského rozvoje. Dnes, ve chvíli ekonomického útlumu, lze zadlužování mírnit jen opravdu bolestivými prostředky. 

Mezinárodní společenství nás nekritizuje za výši státního dluhu, ale spíše za tempo, jakým roste. Musíme si uvědomit, že často jsme obětí politické demagogie, když jsou v rámci diskuse uváděna jen některá fakta. Je to podobné, jako bychom lomili rukama, že rohlík stojí dvě koruny, oproti dřívějším třiceti haléřům, aniž bychom si poctivě řekli, že kdysi naše mzdy oproti dnešním příjmům byly opravdu mizivé. Jinou otázkou je, co se za mzdu dá a dalo vše koupit. 

Dnes bych raději vaše myšlenky přivedl do oblasti, o které v souvislosti s dluhy příliš neuvažujeme, totiž do oblasti náboženství. Nemíním kupodivu mluvit o dluhu společnosti vůči církvím. Chci mluvit o dluhu, který z biblického pohledu má vůči Bohu každý člověk. Písmo svaté totiž hovoří o hříchu jako o dluhu. Jestliže Bůh odpouští hřích, z lidského hlediska mnohdy s nepochopitelným milosrdenstvím, provádí dnešní řečí jakési oddlužení. Hřích naprosto maže, už na něj nechce vzpomínat. 

Co je však pro toto smazání hříchu, tedy odepsání dluhu důležité, je samotná aktivita člověka. Měl by svého hříchu a dluhu litovat. Měl by obrátit své srdce k tomu, co je důležité, co je pravé, ryzí. Svůj osud drží ve svých rukou. Snaží-li se o nápravu, Bůh mu vždy pomůže. 

Věřím, že i dnes je na nás, jaká bude naše budoucnost. Dokážeme-li se orientovat na ryzí hodnoty, vyvázneme s pomocí Boží i z ekonomických a společenských obtíží. Současné problémy mají kořeny spíše v oblasti hodnotové, mravní než v oblasti ekonomické. Budeme-li klást na čelné místo dobro člověka, solidaritu a porozumění, vzájemná pomoc ukáže, jací v jádru jsme.