Jan Macháček: Dvě poučení
Svět hlavního města Prahy přináší dnes dva příběhy, kterou mohou být, pokud budou správně chápány, zdrojem poučení a nápravy. Magistrát zlikviduje Prahu olympijskou, společnost, která přišla se všemi svými kampaněmi, billboardy, modely, studiemi a honoráři na 70 miliónů korun.
Což o to, ztratily se v této zemi už větší peníze. Jenže v tomto případě vzniklo významné riziko, že prohospodařeny a rozkradeny budou částky ve výši desítek miliard korun. Zrušením Prahy olympijské to nekončí. A pokud se podíváme na nesmyslné umístění stanice metra kamsi do polí u pražských Letňan, kde měla stát olympijská vesnice, je tu otázka, zda náklady na koketérii s olympiádou nejsou řádově vyšší než těch 70 miliónů korun.
Nyní by si pražští „obrození politici“ měli zadat či vypracovat nezávislou forenzní analýzu, která se pokusí přijít na to, jak vůbec nesmyslná a megalomanská úvaha o pražské olympiádě vznikla. Kdo na ten nápad přišel, kdo a proč ho podporoval a kdo se na něm pokoušel vydělat nebo vydělal. Proč se s něčím takovým obtěžovat? Přece proto, abychom se podobných velikášských plánů do budoucna vyvarovali. Teď je sice doba šetření a postřižin, což postihlo i přípravy na olympiádu, jenže tahle doba jednou skončí a bez kritické analýzy začne megalomanie časem zase vystrkovat růžky.
Druhý příběh se jmenuje Key Investments. Třem městským částem tento správce aktiv „prošustroval“ stamilióny korun. Městská část Praha 6 se v této souvislosti rozhodla podat žalobu na regulátora, tedy na Českou národní banku, a vymáhat škodu od něj. Když prý regulátor neupozornil na to, že firma je pochybná a pochybně investuje, jak to mohli vědět chudáci radní na Praze 6?
Regulátor je dohlížitel, nikoli někdo, kdo je primárně odpovědný za to, jak nějaká banka nebo fond hospodaří. Taková banka má svoje orgány – správní a dozorčí radu, vnitřní audit, vnější audit, valnou hromadu a vlastníky. Ti všichni jsou povinni dobře hospodařit a jsou zodpovědní.
Totéž platí i pro radní. V této zemi jsou dnes desetitisíce lidí postižených exekucemi, protože si vybrali podvodnou úvěrovou firmu nebo si špatně přečetli smlouvu. Tihle lidé dávno dobře vědí, že za chyby se těžce platí. A radní to nechápou? Oni sami nevědí, že musí čas od času sledovat, kam jejich správce svěřené prostředky vlastně investuje? Že si mají zjistit, s jakými jmény je firma, které svěří peníze, spojena? V tom případě za to, předpokládejme, budou platit politicky, protože jim to lidé ve volbách spočítají.
