Jan Macháček: Havel a hospodářství
Když se budou srovnávat naši dva polistopadoví prezidenti, je docela možné, že prezident Václav Havel bude označován za člověka, který měl velice odtažitý vztah k ekonomii i ekonomice, a k financím především.
Tento názor bude patrně vycházel z toho, jaký měl Václav Havel osobně vztah k majetku a penězům. A ten byl opravdu velice odtažitý. Za normalizace vydělával Havel dost peněz díky zahraničním produkcím svých her, ale rodinné výdaje a nákupy měla pod kontrolou paní Olga a na Hrádečku kamarád zvaný Kešot. Václav patrně neměl ani tušení, kolik co stojí. Vzpomínám si, že když se na nějakém undergroundovém koncertu vybíralo v hospodě do klobouku či krabice, měl pan Václav u sebe jenom bony.
Podobně to vlastně, když byl Havel prezident. Po nákupech nebo do banky sám opravdu nechodil. Představa jednání s bankovním úředníkem v něm vyvolávala fyzickou nevoli. Kapitalistickou asertivitu ani jeden z bratrů Havlových nezdědil. Vlastnictví čehokoli je znervózňovalo, bylo jim spíše fyzicky nepříjemné a koneckonců oba nikoli náhodou své restituované nemovitosti a majetky převedli na manželky.
Paradoxně se však ve věcech hospodářské politiky rozhodoval Václav Havel jako prezident většinou velice zodpovědně a kompetentně. Výběr členů bankovní rady, což je nejdůležitější pravomoc prezidenta republiky, konzultoval s odborníky zevnitř i vně centrální banky.
Snažil se, aby v ČNB bylo zastoupeno pestré spektrum názorů. Podporoval myšlenku, aby kupónový fundamentalismus nabourávaly přímé privatizace typu Škody Auto. Souhlasil s regulací kapitálového trhu, kterou odmítala ODS, leželo mu na srdci tunelování bank. Brojil proti mafiánskému kapitalismu a jeho myšlenka z rudolfinského projevu o tom, že „stát je slabý tam, kde má být silný, a silný, tam kde má být slabý“ je platná dodnes.
Také kritiku hospodářského růstu myslel především tak, že jsou či měly by být ve snažení vlád obsaženy i jiné hodnoty. A na dnešní krizi eurozóny je to vidět více než dobře. Evropa neví, jak dál, protože jí schází hodnoty, cíle a jakýsi vyšší smysl, nikoli z důvodů finančních či dluhových.
Havel neměl rád tupou ekonomizaci života a světa. Ekonomie je sice společenská věda a nikoli účetnictví, potíž je v tom, že příliš ekonomů jako účetní vystupuje a jako účetní se chová. I na tohle měl Václav Havel cit.
