Jan Macháček: Libertariáni jsou jedním z největších nebezpečí světa
Slovenská koalice nepřesvědčila svoji militantní část v podobě strany Svoboda a spravedlnost, tedy fundamentalistické libertariány v čele s Richardem Sulíkem, o nutnosti navýšit záchranný val pro eurozónu. Velmi pravděpodobně se bude za týden hlasovat znovu, jenže opoziční strana Smer Richarda Fica bude výměnou za podporu eura požadovat demisi vlády. Po dlouhé době směřovala na Slovensko pozornost většiny světových médií.
Co k tomu dodat? Z hlediska globálního či z hlediska Evropy se vlastně žádné drama nekoná. Na Slovensku existuje dostatečně silná proevropská a v tomto ohledu odpovědná většina, holt se ale tato většina hlasů nekryje s množinou hlasů vládní koalice. Šéfovi Smeru Robertu Ficovi je možné vyčítat leccos: od vysokého korupčního potenciálu přes autoritářství až po populismus, ale z hlediska eurozóny se tato strana chová normálně a odpovědně. Koneckonců – pod Robertem Ficem vstoupilo Slovensko do eurozóny.
Navíc – s Ficovým vládnutím jsou sice spojeny korupční skandály, ale se současnou koalicí bohužel také. A budeme-li argumentovat Ficovým autoritářstvím, tak každý ví, že s Viktorem Orbánem se měřit nemůže. Skončí-li to na Slovensku novými volbami, je to sice smutné, ale z hlediska Evropy to není vlastně žádná zpráva: důležité je, zda se prohlasuje záchranný val.
Je tu ještě jistá podobnost mezi německou a slovenskou politickou situací. Také v Německu existuje velká a pohodlná proevropská většina (sociální demokraté a zelení jsou totiž proevropští) a také v Německu působí Angele Merkelové největší potíže dogmatičtí a fundamentalističí liberálové z FDP, kteří jsou o to rozzuřenější, o co méně jim lidé fandí.
Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách „jehovistické“ příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party. Nyní fundamentalismus jejich slovenských převtělenců klidně shodí slušnou vládu, která mohla ještě pár let vládnout.
A nakonec: kdo s čím zachází, tím také schází. Když tato koalice začala vládnout, odmítla se zúčastnit bilaterální pomoci Řecku. Na zodpovědnější notu začali hrát Iveta Radičová a Ivan Mikloš až po pár měsících u kormidla. Bylo to zbytečné, ale tenhle zlobný džin už byl vypuštěn z láhve.
