Jan Macháček: Morální hazard s důchody
Nedávno poněkud ukvapeně oznámená koaliční dohoda o penzijní reformě se začíná povážlivě hroutit. Věci veřejné žádají také vznik státem garantovaného a státem řízeného penzijního fondu, nechtějí prý, slovy Víta Bárty, připustit „mejdan bankovních domů“. Státní fond by měl být velmi konzervativní, směl by patrně investovat pouze do českých státních dluhopisů.
ODS a TOP 09 považují státní fond za zbytečný především proto, že fondové spoření na důchod bude nepovinné, takže není potřeba nikomu nic garantovat: kdo bude chtít zůstat v současném průběžném systému, tak klidně může.
Těžko rozsoudit, kdo má pravdu. Ve světě existují různé modely a mixy fondového systému – se státním fondem i bez něj. Státní fond by sice ubral klienty bankovním domům, ty by však pak měly povoleno vyšší riziko a výnosnější podnikání.
Možná se vyplatí trochu zpochybnit některá zažitá hesla a zamyslet se nad nimi. Vezměme si třeba „jistotu“ nebo garanci, kterou má představovat ta investice do státního dluhopisu. Jistota státního dluhopisu dnes v Evropě už jaksi není, co bývala, že. Podívejme se na Řecko, Portugalsko a Irsko.
Pokud vznikne jen několik velkých „soukromých“ penzijních fondů, jaká je pak asi možnost, že některý z nich zbankrotuje? Stát bude tyto fondy přísně regulovat, ale, mezi námi, bude si moci vláda dovolit nechat nějaký takový velký penzijní fond padnout? V Anglii na počátku 90. let zkrachovaly třeba Maxwellovy penzijní fondy, ale to byly relativně malé, systémově nedůležité fondy.
A jak moc „soukromé“ budou vlastně ony „soukromé“ fondy? Podle mého soudu mohou mít všechny veřejný status a pouze soukromé správce.
A kdyby náhodou bylo to soukromé spoření „povinné“, jak by se ta „povinnost“ potom vynucovala v praxi? I v zemích, kde je fondové spoření povinné, si mnozí – v Chile skoro čtvrtina lidí – nespoří a do kriminálu je za to pochopitelně nikdo nezavře.
Když už koalice otevře diskusi o reformě, měla by znovu otevřít i debatu o nákladech na reklamu fondů (případně její úplný zákaz), způsob stanovení poplatků za správu fondů i statut samotných fondů a jejich počet. Hlavně by ale měla znovu otevřít debatu s opozicí, na čemž by měla mít logicky zájem i ona bankovní lobby, která prý chystá onen „mejdan“. Vůbec největší slabinou připravované české penzijní reformy je totiž to, že ji nepodporuje opozice, která ji – až se dostane k moci – může zrušit nebo překopat.
