Jan Macháček: Pomáhat, nebo se pošklebovat stranou?
Dostává se Česká republika kvůli tomu, že premiér Nečas odmítá podepsat smlouvu o fiskální odpovědnosti, v Evropě do izolace? Dovolím si přidat také svůj skromný názor. Když to vezmeme geograficky, tak každá ze zemí, s nimiž sousedíme, smlouvu podepsala. Takže jde o izolaci doslovně a podle definice.
Jak fatální je? Zde se nabízí odpověď, že nijak hrozná, protože se ke smlouvě můžeme kdykoliv připojit a naskočit na rozjetý vagón. I tak je však napáchaná škoda. Chceme pomáhat v krizi, nebo se povýšeně pošklebovat stranou?
Sama smlouva krizi eurozóny nezažehná, protože míří pouze na jeden její aspekt – veřejné finance. Nebezpečí bublin soukromých dluhů, obchodní nerovnováhy mezi severem a jihem a podkapitalizované banky nic neřeší. Kompakt stejně tak nemíří na institucionální nedostatečnost společné měny.
Na druhou stranu kompakt nikomu a ničemu neškodí a země, která chce být sama fiskálně zodpovědná a mít svou vlastní fiskální ústavu, nemá co ztratit. Eurozónu určitě čeká institucionální pohyb a dynamika, tedy změny dalších smluv, proto je lepší být u toho než stát mimo.
Pokud budeme stát dlouhodobě stranou, ocitneme se blíže zájmového vlivu Ruska, který je i tak příliš silný, protože na Rusku jsme totálně energeticky závislí. Vymlouvat se, že v Irsku bude o tzv. kompaktu referendum a že Španělsko už žádá o dočasnou výjimku, je poněkud mimo mísu. Referendum se týká ratifikačního procesu, nikoli podpisu smlouvy. Irové navíc řeknou ano. V opačném případě by přišli o peníze ze záchranného valu. A žádost o výjimku z platné smlouvy je něco jiného než nepodepsat.
S Británií nemáme společné zájmy kromě otevřeného obchodu a je pravda, že britští konzervativci používají čas od času českou ODS a Hrad jako příslovečné užitečné idioty. Větší kus pravdy však je, že v Londýně ze svých nových spojenců nejsou vůbec nadšeni. Bývalá supervelmoc by symbolicky potřebovala, aby se s ní bratřil někdo jiný a důležitější.
