Jan Macháček: Řecká privatizace
Každý už asi zaslechl, že záchranný či úvěrový plán pro Řecko moc nefunguje. Tvrdě se škrtá, takže ekonomika neroste a pak ani negeneruje očekávané daňové příjmy. Ratingy jsou pořád horší a začíná to celé připomínat začarovaný kruh.
Proto se stále akutněji zmiňuje urychlení řecké privatizace. Příjmy z ní by mohly část řeckých věřitelů rychle zahojit a zklidnit. Nám to ve střední Evropě může znít docela povědomě: privatizací jsme prošli, leccos ještě prodat zamýšlíme a máme z toho obavy různého původu a charakteru.
Více než českou privatizaci bude řecká privatizace připomínat spíše tu maďarskou. Maďarský gulášový komunismus se v 70. a 80. letech převelice zadlužil v zahraničí (podobně jako dnes Řecko), a aby mohl dluhy splatit, musel rychle prodat nejlepší podniky. Prodávat v nouzi či pod tlakem, když je ekonomika na dně, není sice moc ekonomické (prodávaná cena by za čas mohla být vyšší), leč co zbývá, když hrozí státní bankrot a věřitelé tlučou na dveře?
Řecko sice nemá příliš průmyslu, ale co prodávat má, možné příjmy z privatizace se odhadují až na 50 miliard eur. Prodávat se mohou dálnice, loterijní společnosti, přístavy, letiště, vodárenské, plynárenské a energetické firmy, další infrastruktura a pozemky.
Jenže kdo má prodávat? Volá se po nezávislé instituci, podobně jako když se u nás diskutovalo o vzniku Fondu národního majetku či ministerstvu pro privatizaci a ve východním Německu o tzv. Treuhandu. Vážně dokonce zaznívají hlasy, že v řecké privatizaci by měli mít slovo také věřitelé, ale to je skutečně utopie, protože by to připomínalo jakýsi protektorát, kteří si obyčejní Řekové nenechají líbit.
Složité je to s pozemky. Není bez zajímavosti, že v Řecku ještě neexistuje sjednocený pozemkový registr, který u nás doma ze záhadného důvodu nezničili ani komunisté, takže to bude složité a rychle to nepůjde. Zde se nám vsouvá nutkavá otázka. Jak to, že se při všech těch vyhlášených normách a regulacích dostane do EU a eurozóny země, která nemá ani pořádný pozemkový registr?
Podobně jako u nás se i v Řecku diskutuje o investorech finančních alias spekulantech na jedné straně a strategických s dlouhodobými zájmy na straně druhé. Ti finanční to ale budou mít těžké, protože proti řeckým aktivům ohroženým státním bankrotem jim nikdo za rozumnou cenu nepůjčí.
A jako se u nás leckdo bojí, že Rusové zprivatizují Pražské letiště či Temelín, dá si Evropa podle všeho bedlivý pozor na to, aby řecké přístavy „nezprivatizovaly“ čínské, tzv. suverénní, tedy de facto vládní, fondy. Ale co když Číňané nabídnou zdaleka nejvíc? To jsou bezpečnostní dilemata, která u nás doma nejen známe, ale časem jim budeme čelit znovu.
