Lukáš Jelínek: Tragický způsob vládnutí

Lukáš JelínekFoto: archiv Lukáše Jelínka

Poslanci si dnes vyhradili čas na hříchy ministrů – zejména při získávání prostředků z evropských fondů a při zavádění nového systému výplaty sociálních dávek. První kauza je o to děsivější, že se již dostala na stůl vysokých úředníků Evropské unie, kteří nejpodrážděněji reagují na projekty připravené ministerstvem školství.

I stala se zajímavá věc: už i členové Nečasova kabinetu přiznávají, že končí legrace. Premiér o čerpání evropských peněz jako celku řekl, že „nám bliká pomyslná oranžová kontrolka“. Provedený audit podle něj prokázal závažné problémy a jsou třeba opravy. Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský dokonce připustil převedení peněz z programu vzdělání pro konkurenceschopnost do jiného operačního programu. 

Poněvadž exekutiva má vždy tendenci potíže bagatelizovat a lakovat narůžovo, tak můžeme vzít jed na to, že realita je násobně horší. Každopádně jsme svědky manažerského a personálního selhání ministra školství Josefa Dobeše. 

Jeho kolega z resortu práce a sociálních věcí Jaromír Drábek se utápí v důsledcích reformy úřadů práce a vyplácení dávek. Ministra dopravy Pavla Dobeše zase někteří koaliční poslanci na pozadí zákona o pozemních komunikacích, který mimo jiné řeší dálniční billboardy, podezřívají, že podléhá svému předchůdci Vítu Bártovi. Nelze si nevybavit ani výjev z minulého volebního období, kdy se vicepremiér Vondra nechal opakovaně opít rohlíkem při financování ozvučení českého předsednictví Evropské unie. 

Snad nejvýraznější příklad nekompetence pak odrážejí čtvrteční deníky a internetové servery, když se věnují argumentační prázdnotě ministryně kultury při obhajobě státního vyrovnání s církvemi. Šéfka resortu a již druhým rokem poslankyně Alena Hanáková v televizi nedokázala vysvětlit ani to, jak se došlo k ocenění půdy vydávané církvím, ani genezi seznamu církevních nemovitostí. 

Když pomineme pravo-levý rozměr sporných témat, nezbývá nám než se otřást nad absencí přísných kritérií, která by měli splňovat členové vlády. Zdá se, že nemusejí být odborníky, avšak nemusejí ani umět mluvit, spravovat úřad či vybírat si pomocníky. 

Co se ale potom od nich očekává? Jenom to, že obsadí dobyté pozice a ministerstva otevřou svým spolustraníkům? Žijeme v krušných časech. Kvalita politické reprezentace se soustavně snižuje. Zákon o státní službě, jenž by zaručoval profesionální byrokracii, leží u ledu. A jakémukoli evropskému dohledu na ušmudlaný český dvorek se bráníme. Tento způsob vládnutí nemůže dopadnout dobře.