Milan Slezák: O výsledcích World Press Photo

Milan SlezákFoto: Khalil Baalbaki

Autorem nejlepší novinářské fotografie za loňský rok je Španěl Samuel Aranda. Rozhodla o tom odborná porota soutěže World Press Photo.

Stojí za to podívat se na fotografie, které se umístí na předních místech prestižní světové fotografické soutěže World Press Photo. Bývají zvláštním způsobem krásné dokonce i tehdy, když zachycují bolest. Plně to platí také o snímku Španěla Samuela Arandy pořízeném pro list New York Times. 

Na fotografii, kterou odborná porota pasovala na vůbec nejlepší novinářský snímek pořízený za loňský rok, vidíme zraněného polonahého muže spočívajícího v náručí příbuzné. Vnímavější pozorovatel si všimne známek mužova utrpení – pot, naběhlé žíly na krku, zčervenalý obličej. Scéna silně připomíná pohled na umučeného Krista objímaného pod golgotským křížem Marií – námět důvěrně známý z křesťanského umění, dojímající diváky z různých staletí. Nevadí, že byl tenhle snímek pořízen v muslimském Jemenu. My mu rozumíme. 

Nebo snad ne? Silou i slabostí každé fotografie, nejen té novinářské, je, že zachytí pouze určitý moment. Když se k němu dostaneme teprve jako následní pozorovatelé, nemůžeme tušit, co mu předcházelo. Byl onen muž, který trpí na Arandově snímku z Jemenu, jen na mírové demonstraci proti prezidentovi Sálihovi, nebo měl předtím, než byl zraněn, v ruce zbraň? Proti čemu protestoval, jaký si přál Jemen? Chtěl demokracii, nebo přísné uplatňování práva šaría a povinnost pro všechny jemenské ženy chodit tak, jak je oblečena dáma, která ho na snímku objímá – v černém hábitu od hlavy po paty, proříznutém pouhými štěrbinkami pro oči? 

O tom nám tahle fotografie neřekne nic. Říká však hodně o autentickém utrpení a opravdové lidské vzájemnosti. A ty tady váží více než jakkoli důležité politické souvislosti.