Petr Fischer: Dobeš hraje s eurodotacemi vabank
Evropské fondy jsou pro ministerstvo školství darem nedarem. Jedna ministryně už v minulosti kvůli problémům s jejich čerpáním musela odejít, současný ministr je k podobnému kroku blízko. Snaží se sice, co to dá, vysvětlovat, že Evropská komise nekritizuje ani tak jeho práci, nýbrž právě špatné výkony jeho předchůdců, ale jde mu to poměrně špatně.
Také dnešní vystoupení – v němž ministr vyvracel, že by existovalo nějaké oficiální stanovisko komise, kde by bruselští úředníci vyhrožovali, že zastaví celý dotační program vzdělání pro konkurenceschopnost, v němž se Česku nabízí 53 miliard korun – vlastně nemířilo k meritu věci. Podstatou sporu o eurodotace už není to, co přesně říká nebo neříká Brusel – že jde o vážnou kritiku, přece připouští i ministr Dobeš. Důležité je až to, jak a kdy ministr zajistí, aby peníze z evropských fondů nejenom do České republiky přicházely, ale aby skutečně pomáhaly lepšímu vzdělávání.
Ani v jednom ministr zatím nepřesvědčil. Dvanáct procent dosud využitých eurodotací na ministerstvu školství je hluboko pod českým průměrem čerpání unijních peněz, který je i tak velmi nízký a dosahuje tři roky před koncem méně než 30 procent. Neschválené a objektivně kritizované programy (třeba ten zaměřený více na podporu médií než na rozvoj sportu pro mládež, který vypracoval Dobešův pomocník a bývalý šéf rady ČT Jiří Baumruk) zase dokládají, že si ministr s účelným využitím evropských peněz hlavu příliš nelámal.
Dnešní tisková konference, vedená opět převážně jako aktivní obrana před „nepodloženými“ útoky, je přesto v jedné věci posunem vpřed. Josef Dobeš na ní slíbil konkrétní kroky, které teď na záchranu evropských peněz pro vzdělání podnikne. A hlavně k nim připsal pevné termíny. Obojí se dá velmi dobře kontrolovat, aniž bychom museli trávit zbytečný čas tím, jestli z Bruselu někdo psal, nebo nepsal.
Ministr Dobeš si dnes upletl bič sám na sebe. Hraje vabank, protože mu pod obrovským tlakem premiéra, koaličních stran a odborné veřejnosti už nic jiného nezbývá.
Po všech těch pochybných vzdělávacích návrzích a poradenských peripetiích na ministerstvu školství by si mohl někdo přát, aby ministru Dobešovi jeho vlastní bič zapráskal na rozloučenou. Pro krátkodobou budoucnost českého školství ale bude možná přece jen lepší, když mu to tentokrát ještě vyjde. Peníze na vzdělání, na rozdíl od idejí, nepočkají.





