Příběh plochodrážního jezdce Zdeňka Simoty
V životě nastávají okamžiky, kdy se během zlomku sekundy zcela změní lidský osud. Nejhorší jsou tragické situace, které těžce poznamenávají celé rodiny a skupiny přátel i známých, v lepším případě se postižený člověk alespoň částečně do života vrací. Ideální ovšem je, pokud se opět zapojí do své běžné práce a každodenních zvyklostí. O štěstí v neštěstí může mluvit český plochodrážní jezdec Zdeněk Simota, který se začátkem května vážně zranil při závodech v Maďarsku. Jeho příběh vám Ladislav Holomčík nabízí v dopoledním Radiožurnálu pěkně z blízka.
Ladislav HOLOMČÍK:
Prvního května je volná den, ne ale pro všechny. Do své práce jde i bez tří dnů třiadvacetiletý závodník plochodrážního klubu Plzeň Zdeněk Simota, tentokrát v barvách polských orlů z Lodže nastupuje v maďarském Miškolci. Jeho první jízda ale trvá jen pár sekund. Diváci jsou zděšeni z hrozivého pádu. Do Simotova stroje naráží domácí Tabaka, český jezdec je katapultován, přes řidítka letí hlavou dolů a nekontrolovaně dopadá na dráhu. Přijíždí sanitka a po chvíli ho odváží s otřesem mozku a zlomenými krčními obratli do nemocnice. Až tam začínají Zdeňkovy vzpomínky.
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Oni mi vlastně zašroubovali takovou vlastně zpevňovací konstrukci, aby se mi s tím nemohlo nic stát a hnout se to vlastně, já jsem řekl, že chci být operovaný v Čechách. No, a potom, co mi dali tu konstrukci a Maďaři mi nabídli plně vybavený vrtulník se vším všudy, no, ale naši řekli, že ne, tak pro mě posílali asi za dva dny tedy ten jejich vrtulník, no.
Ladislav HOLOMČÍK:
Nastalo asi to nejhorší období, to čeká, jak to probíhalo?
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Já jsem měl tu konstrukci, tak jsem jenom ležel na zádech a koukal do stropu a čekal, co bude, tam pomalu nikdo nemluvil anglicky, když mi přinesli jídlo, tak přinesli takovou housku docela silnou, tam dali takovej natáčecí stolek před mě a já jsem vlastně rukama pořádně nic neudělal, že jsem to necejtil, pusu, jak jsem měl vlastně ty krční obratle, tak mi hodně blbě šla otevírat, takže na ten hamburger jsem se asi půlhodiny díval a pak, když zjistili, že jsem ho nesnědl, tak ho zase odnesli, takže nic moc.
Ladislav HOLOMČÍK:
Náročný převoz zajišťuje z domova Zdeňkův otec. Zároveň kontaktuje doktora Tomáše Brože, vedoucího lékař neurochirurgického oddělení pardubické krajské nemocnice. Vyhlášený specialista, který má i licenci na plochou dráhu, pomohl už třeba Václavu Milíkovi, Mariánu Jiroutovi a nedávno i Lukáši Drymlovi.
Tomáš BROŽ, vedoucí lékař neurochirurgického oddělení pardubické krajské nemocnice:
Operace trvala přibližně pět hodin, ten výkon byl komplikován především nálezem krevního výronu, který zasahoval až do oblasti míchy, takže měl velké štěstí, že nebyl neurologicky postižen, vzhledem k tomuhle typu poranění, které je bráno jako těžké, si myslím, že půl roku je minimální doba, po kterou vůbec neměl na tento sport myslet.
Ladislav HOLOMČÍK:
Zdeněk teď jezdí na rehabilitaci do Českých Budějovic, kam to má z rodných Babic u Netolic nejblíže. A když to jde, objeví se i na závodech.
Jaké to je, dívat se na závody z tribuny?
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Je to pěkný, no, ale za těma řidítkama by to určitě bylo lepší. Není to ono.
Ladislav HOLOMČÍK:
Kdy budou ta řidítka?
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Tak na podzim, když to hodně dobře všechno půjde, tak mi doktor slíbil, že bych mohl třeba zkusit trénovat a od příštího roku snad to půjde, no.
Ladislav HOLOMČÍK:
Co nějaká brzda, začala fungovat?
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Brzda. Já nevím, protože z toho pádu si vlastně skoro nic nepamatuju, tak si myslím svým způsobem, že to je i dobře. Na motorku se zpátky těším, takže snad tam žádná brzda nebude a půjde mi to jako před tím, snad i líp.
Ladislav HOLOMČÍK:
Ještě vzpomeňme na vlastně soupeře pardubického Tomáše Suchánka, ten vaší rodině hodně pomohl.
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
V Pardubicích vlastně, když tam se mnou byli moji blízcí a Tomáš Suchánku jim nabídl, že mají postavený novej barák vedle jejich a v tom, že můžou zůstat a jezdit ke mně, takže to bylo od něj pěkný, že jim tohle to umožnil. Ode mě je to přece jenom tři sta kilometrů nebo dvě stě padesát, takže to bylo takhle dobrý.
Ladislav HOLOMČÍK:
Jak jste to půjčku Tomášovi vrátil?
Zdeněk SIMOTA, závodník plochodrážního klubu Plzeň:
Tomáš měl problémy teďko, tak jsem mu zapůjčil teďko novou, půjčil jsem mu na dva závody můj motor, teďko udělal třináct bodů na tom a chce si ho ode mě koupit, tak uvidíme, no, ale spíš si ho nechám.
Ladislav HOLOMČÍK:
Závody končí. Plzeňský tým, kterému loni výrazně pomohl k titulu právě Zdeněk, odjíždí s porážkou.
Václav VERNER, dlouholetý reprezentant, manažer týmu:
Bylo to vidět, byli jsme poslední, tak nám určitě chybí, schází nám moc, příští rok na jaře na něj čekáme.
Ladislav HOLOMČÍK:
Říká dlouholetý reprezentant a dnes manažer týmu Václav Verner. I on věří, že příští rok opět z amplionu uslyší ...
osoba:
Dámy a pánové, vítězem dnešního závodu je a zlatý věnec získává Zdeněk Simota, PK Plzeň.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
