Radko Kubičko: Zrušení doživotní imunity zákonodárců? Kéž by

Radko KubičkoFoto: Vendula Kosíková

Tak se prý konečně podařilo udělat něco s tou imunitou, jásají někteří poslanci. Po dvaceti letech pokusů je doživotní imunita minulostí.

Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno, pravilo se dosud v ústavě a byla to ochrana zákonodárce až příliš úzkostlivá, právem kritizovaná veřejností. 

To má být zrušeno, ale musí to ještě schválit Senát, což není jisté, i když většinu tu má opoziční ČSSD, jejíž poslanci ve sněmovně souhlasili. Jenže, poučeni minulostí víme, že obě komory v případě omezování privilegií svých členů jednaly vždy velmi solidárně. Všechny politické strany něco deklarovaly, protože to ani s ohledem na voliče nešlo jinak. A pak se to zadrhlo v komunikaci obou komor, což v případě ústavní změny jde ještě o mnoho lépe, nakolik s ní musejí souhlasit ústavní většinou obě. 

A Senát často měl výhrady, ale ne k věci samé, ale k detailům. Norma přišla ze sněmovny špatně zpracovaná, byla nesystémová nebo dokonce i málo důkladná a bezzubá. Proto ji Senát neschválil a začalo se pracovat na nové. Nebo do toho přišly volby a vše šlo do ztracena. Takových pokusů o omezení imunity jsme už zažili na dvě desítky. Jak to dopadne teď? Je to možná zvláštní, ale bude to záviset na hlavní opoziční straně a ona teď nese plnou odpovědnost. 

Doživotní imunita byla totiž ostudná a souvisí to i s úvahami nad potřebností imunity zákonodárců v moderní době jako takové. V minulosti měla chránit zástupce lidu proti státní moci, která nevycházela z parlamentu, ale z moci královské. Bylo nasnadě, že ta se může snažit omezit možnost svobodného vyjádření poslanců, pokud se jí to bude hodit. 

Nyní žijeme v plné demokracii a to, že nikdo by neměl být stíhán v rozporu se zákonem, by mělo být garantováno všem, nejen poslancům. Pokud by byl někdo zatčen a popotahován jen proto, aby nemohl řečnit ve Sněmovně, pak by to byl obrázek o stavu demokracie v celé zemi. Ani imunita by pak nepomohla. Z dnešního pohledu je proto samotný princip imunity sporný a zastaralý. 

Někteří politikové v minulosti kreslili varovné vize, jak policie po skončení volebního období čeká před sněmovnou a odvádí poslance v klepetech rovnou do antonů za jejich politické vystupování. Mnohým občanům této země by taková představa jistě nebyla až tak proti mysli, ale to by pak skutečně znamenalo, že Česká republika už se nemůže nazývat demokratickým státem. Neoprávněnými privilegii zákonodárců se ale od něj také spíše vzdaluje.