„Adrenalin je jako droga,“ říká sportovní redaktor Radiožurnálu
Vysílání Radiožurnálu bez sportu? Asi uznáte sami, že to by nešlo. Něco by chybělo, a tak ani v našem seriálu o zákulisí Radiožurnálu nesmíme zapomenout na sportovní redaktory. Vydejme se s jedním z nich na fotbal!
Myslíte si, že jednoduše přijde a začne komentovat? Tipovali byste špatně. Sportovní redaktor musí být na stadiónu hodinu předem. Během té získá zápis, dozví se novinky ze zákulisí a zapojí linky. Je totiž sám sobě technikem. „Moje nejhorší noční můra není to, že nebudu vědět, co mám říkat, ale že nepůjde technika,“ přiznává Jan Suchan ve chvíli, kdy se schyluje k zápasu mezi Spartou a Teplicemi.
Pak si nasadí sluchátka. Mikrofon má blízko u pusy, takže ho ani hukot fanoušků nepřekřičí. Zaslechne své jméno a začne mluvit.
Sportžurnál, S mikrofonem za fotbalem a za hokejem mají svého režiséra, který hlídá, jestli se na stadiónech děje něco zajímavého, padl gól, bude se kopat penalta nebo některý hráč dostal červenou kartu.
Nejzajímavější je to, co se právě děje na hřišti
Mimo tyto pořady můžete slyšet půlminutové vstupy ve zprávách. „Když se hraje zajímavý zápas, jde se pro gól i během vysílání,“ popisuje Jan Suchan a se začátkem zápasu pouští na mobilu stopky. Klidně se totiž může stát, že se v tu nejnevhodnější chvíli objeví na světelné tabuli na stadiónu reklama. To by zkomplikovalo základní pravidlo každého sportovního vstupu – říct stav a čas.
Zajímá vás, jak vypadá příprava reportéra před sportovním kláním? Jan Suchan se nejdřív na každý zápas dlouho připravoval. Později zjistil, že dobrá příprava vede k tendenci upotřebit informace za každou cenu. „Když trávím tři hodiny zjišťováním, za koho daný hráč kopal, mám potřebu to posluchačům říct. Jenže daleko zajímavější je to, co se právě děje na hřišti,“ vysvětluje.
Sleduje zápas a zapisuje zajímavé momenty – šance a góly. „Někdo si vstupy píše doslova. Taky jsem to dělal, ale posluchačsky stravitelnější je nemít vstup do písmene připravený,“ vysvětluje Jan Suchan.
Jména hráčů mu problém nedělají a často ani nepotřebuje vidět čísla. „Tamhle, i když není vidět čelem, je David Lafata. U rozhodčího stojí Bořek Dočkal,“ ukazuje. Horší je rozpoznávání zahraničních fotbalistů. V takové situaci si musí vypomoct čísly.
Jak se dostal ke sportovní střelbě?
Tím se dostáváme k výhodě rozhlasu, která může být dvousečná a komentátor by ji neměl zneužívat – posluchač nemá kontrolu. A když si redaktor není úplně jistý minutou nebo jménem hráče, může odhadnout a později se opravit. Pomoci může i přátelské prostředí mezi sportovními novináři. „Někdy se stane, že některé věci člověk nevidí, a tak si vzájemně pomáháme,“ dodává.
Možná jste si všimli, že každý sportovní reportér má na starosti nějaký „svůj“ sport. Zhruba polovina redakce se věnuje fotbalu a polovina hokeji. U dalších sportů záleží na osobní preferenci a na potřebách redakce. „Když někdo odchází, nově příchozí bere jeho sport, který by jinak neměl kdo dělat,“ dodává Jan Suchan, který se podobným způsobem dostal ke sportovní střelbě.
Práce redaktorů se řídí tím, co se v „jejich“ sportu právě děje. A více než v ostatních redakcích se u nich prolínají různé činnosti: natáčejí příspěvky v terénu nebo na tiskových konferencích, slouží ranní, odpolední a noční směny nebo sledují zápasy na sportovištích.
I sportovní redaktoři mají své závislosti. Adrenalin a kofein
U komentování je třeba být na pozoru. Když něco řeknete ve vysílání, nemůžete to vzít zpátky. Adrenalin je jako droga. „Ten nás na tom všechny baví,“ tvrdí Jan Suchan. Při zpracovávání příspěvků přicházejí další krizové situace. Sportovní redaktoři se snaží mít vše co nejdřív ve vysílání, z čehož bývají editoři a zprávaři nervózní, protože dostávají zvuky na poslední chvíli.
Chtěli byste se stát sportovním redaktorem? Nezapomeňte, že víkend pro „sporťáka“ neznamená volno.
„Víkendy jsou zabité. Kolikrát jezdím po všech čertech. V sobotu jsem jel do Brna, v neděli do Mladé Boleslavi a v pondělí, kdy byl státní svátek, jsem jel do Liberce,“ popisuje, ale zároveň dodává, že si nestěžuje, protože ho práce ohromně baví.
„Po zápase natočím rozhovory, do půlnoci dorazím domů, v jednu začnu natáčet příspěvek do ranního vysílání, což trvá zhruba dvě tři hodiny. Taky se mi stalo, že při posledním poslechu jsem usínal,“ dodává. Není se co divit, že jsou sportovní redaktoři závislí nejen na adrenalinu, ale také na kofeinu.
