Zákulisí Dvaceti minut: Jdeme k jádru věci, prozrazuje vedoucí publicistiky
Moderátor nebo moderátorka, jeden host, 20minutový rozhovor každý všední den – to je Dvacet minut Radiožurnálu, jak je znáte od září 2006. Dvacetiminutovka publicistiky má i svou skrytou stránku. Zajímá vás, kdo spolu s moderátory přemýšlí nad otázkami a kdo vlastně shání hosty?
Moderátoři v tom nejsou sami. Spolupracují s nimi Petr Dudek, vedoucí redakce aktuální publicistiky, a produkční Jana Vondráčková, která má na starosti publicistické pořady Radiožurnálu.
Právě ona si prý z hlavy dokáže vybavit, kdo byl hostem třeba před rokem nebo dvěma. „Zná řadu lidí a dokáže říct, jak rychle se dá požadovaná osoba sehnat,“ vysvětluje Petr Dudek, který je mimo jiné editorem a dramaturgem Dvaceti minut Radiožurnálu.
Rozhovor přijde na řadu až ve třetím kole
Jaká je jeho úloha? „Čtu noviny a zpravodajské portály, poslouchám naše vysílání, dívám se na televizi a procházím sociální sítě. Tam nacházím témata, která hýbou posledními hodinami,“ popisuje. K nim se snaží najít odpovídajícího hosta. „Pak dotyčného oslovíme. Když souhlasí, máme v prvním kole vyhráno,“ nastiňuje.
Příprava pokračuje druhým kolem. „Sedíme nad otázkami, které by měly po 17. hodině padnout. Moderátor si je připraví a já mu přidám další, nebo ho odradím od těch, které mi nepřipadají až tak zajímavé,“ popisuje.
Dostáváme se ke třetímu kolu. Zatímco moderátor zpovídá hosta ve studiu, Petr Dudek se snaží být v režii u zvukaře. „Odtud říkám moderátorům pokyny do sluchátek. Aby udělali předěl, když mám pocit, že se rozhovor táhne. Nebo přímo položím otázku a moderátor ji použije podle vlastního uvážení,“ prozrazuje.
Někteří politici odřeknou na poslední chvíli
Dvacet minut Radiožurnálu patří v Česku mezi prestižní publicistické pořady, a proto musí Petr Dudek dlouho přemýšlet, jestli se někdy stalo, že pozvaný host nedorazil. „Byl to buď omyl, nebo dotyčný musel něco zařídit a nestačil se omluvit,“ zmiňuje s tím, že i za pouhých 30 minut se dá sehnat náhradník.
„Někteří politici odřeknou na poslední chvíli, přestože vědí, že nám způsobí potíže. Někdy to plyne z jejich osobnosti,“ vysvětluje. „Takhle se choval Vít Bárta v době, kdy byl ministrem dopravy. Byl schopný slíbit účast a pak se už neozvat.“
Jsou však i ti, kteří pozvání přijmout nechtějí, třeba lidé typu Zdeňka Bakaly nebo Petra Kellnera, kteří se vyskytují v médiích zřídka. Podle Petra Dudka tu je také skupina politiků, která dává přednost vstřícnějším moderátorům. „Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu jde o konfrontaci, která jim není po chuti. Snažíme se zvát i takové politiky, ale ne vždy se nám podaří prolomit jejich mediální strategii,“ uznává.
To nejdůležitější? Aby rozhovor nezněl jako výslech
„Je třeba mít cit, protože situace se v politice láme a někdo, kdo si držel karty u těla, je připraven mluvit otevřeněji než dřív. Pak je dobré s ním udělat rozhovor,“ dodává k výběru hostů.
Odezva poluchačů a spolupráce s moderátory je to, co Petra Dudka na práci nejvíc baví. Někdy to ovšem moderátor od posluchačů schytá, byť neprávem. To když do studia přijde host, který je útočný, defenzivní, případně vyhýbavý a rozhovor nikam nevede. „Snažíme se hradbu obejít a dostat se k jádru věci. To se posluchačům někdy nezamlouvá, ale jinou cestu nemáme, musíme ji zkoušet,“ říká k tomu.
„Důležité je, aby moderátor měl chuť do práce, byl zvídavý, toužil z hosta něco dostat. A aby udělal rozhovor, který nebude znít jako výslech, ale skutečně jako rozhovor,“ připomíná. „Myslím, že když se to podaří, tak lidé Dvacet minut Radiožurnálu rádi poslouchají.“
